„Na to jsem si ve Slavii zvykl. Máte jeden dva zákroky za zápas, ale jste tam od toho, abyste chytil a udržel tým ve hře. Bylo by smutné přijít o vítězství v závěru, když soupeře skoro k ničemu nepustíte,“ říkal Kolář, když se v kosovské Prištině dohrálo.
Ballkani versus Kolář 0:1. Tím pádem může Slavia pořád doufat, že v Konferenční lize postoupí dál. Potřebuje příští týden porazit Sivasspor a věřit, že pomůže osud.
Ale zpátky ke gólmanovi, který dlouho býval nedotknutelným. Ikona. Vítěz. Suverén. Navíc zeťák klubového šéfa. Jenže najednou všechno sledoval z lavičky jako náhradník Aleše Mandouse. Osmadvacetiletý Kolář nechytal a musel čekat, jestli na něj náhodou nepřijde řada. Posledních osm soutěžních zápasů však jede. A je čím dál výraznější.
Z Kačaraby jsem byl nadšený, řekl Trpišovský. Co ho v Kosovu mrzelo? |
Už jste zpátky?
To je předčasné hodnotit. Každý ví, že gólman si musí udržet formu po celou sezonu, aby se dalo říct, že chytá optimálně. Já jsem rád, že mě to trefuje, že pomůžu, že je to vidět. Začal jsem víc makat. (Trenéři brankářů) Štěpán Kolář a Radek Černý se mnou chodí trénovat individuálně. Taky jsem trošku změnil myšlení. Však i trenéři říkají: Ten nahoře ti to potom vrátí.
Očima trenéraJindřich Trpišovský: „V bráně je zatím nějakých dvacet dní, na větší soudy musíme počkat, nechci Koliho přechvalovat. Pohybově se blíží optimu, přesto může být ještě lepší. Sám ví, že hra nohama teď není dokonalá. Ale čiší z něj klid, sebevědomí, pomáhá nám v organizaci mužstva.“ |
Jak se mění myšlení?
Se mnou je složité pracovat. Ten nahoře mě obdařil nějakým talentem, ze kterého jsem vždycky těžil. Nemusel jsem tolik makat. Jenže jak je člověk starší, uvědomí si, že kariéra je hrozně krátká a musíte tomu obětovat víc. Proto jsem rád, že nade mnou trenéři nezlomili hůl. Já jim to teď můžu vracet.
Počkejte, jak se tedy změnil Ondřej Kolář? Přidává si?
Dřív jsem si po zápase lehnul na lehátko, na masáž. Vůbec jsem nechtěl ven. Teď jdu a mám třeba čtyřicet minut výživného tréninku. Pak druhý den po zápase nejsem tak unavený. Celkově se cítím živější, mrštnější.
A po Ballkani máte třetí soutěžní nulu za sebou. Jste stále jistější.
Tři nuly jsou hezká statistika, ale pro je mě daleko důležitější, že vyhráváme. Upřímně je mi jedno, jestli soupeře porazíme 1:0, nebo 2:1. Teď jsem hlavně rád, že si všichni uvědomují, v jakém klubu jsou. Vrací se slávistické srdíčko.
Oslava gólu s fanoušky? To jsem měl připravené, zářil Lingr. Musel přes překážky |
Vítězstvím v Kosovu jste vlastně přežili klinickou smrt. Příští týden už se nemuselo vůbec o nic hrát.
Jsme ve Slavii a nemůžeme si dovolit do žádného zápasu nastoupit s tím, že si jdeme jenom zahrát a děj se vůle boží. Chceme každý zápas zvládnout. Od Boleslavi (vítězství v dlouhém oslabení) se nám daří hrát srdíčkem a výsledek vždycky urveme.
A vy jste zase v bráně.
Ještě musím vypilovat nohy. Netrefuju dlouhé balony. Je potřeba zlepšit kopací techniku. Nemám tolik síly, abych balon narval, kam bych chtěl. A taky nechci udělat zbytečnou chybu, takže hraju jednodušeji.
Mimochodem, po vítězném Lingrově gólu vás nelákalo běžet přes celé hřiště za ostatními?
Bylo mi líto, že tam nejsem, ale řeknu vám to upřímně. Kdybych tam běžel, dostanu křeče. Radši jsem se napil a koukal jsem se na všechno z dálky. Užíval jsem si ten pocit, že vedeme.
