Marek Heinz roztáhl ruce, otevřel pusu a cosi řval k tribunám. Užíval si slastné chvíle před naplněnými hledištěm na José Alvalade v Lisabonu.
Nejlepší muž zápasu dal nádherný gól z trestného kopu, na další přihrál a Česko vyhrálo 2:1. Byla radost se na něj dívat, jak se mazlí se stříbrným míčem. Roteiro ho poslouchá nevídaně. Šikovnou levačkou ho zkrotí v jakékoli pozici.
"Původně jsem chtěl z toho trestňáku centrovat, ale někdo na mě křiknul, myslím, že to byl Vachy, ať to trefím," líčil Heinz svůj gól. "Tak jsem to zkusil a trefil jsem to."
Zpracování na prsou, kolínko, patička, klička. Muž s bílým potítkem na pravé ruce se fotbalem baví. Jaký rozdíl proti leckdy otrávenému střelci z Ostravy, když mu to na jaře nešlo.
"Strašně mě to na hřišti baví. Vždyť kromě tréninků celé dny jen proležíme na pokoji. Tak to by bylo, aby se pak člověk při zápase nechtěl pořádně proběhnout."
Teď jsou z něj otrávení Němci. Stoper Nowotny ho na půlce hřiště trefí ve skluzu napřaženou nohou. Heinz letí do vzduchu, když dopadne na zem, několikrát se tělo bezvládně převalí. Ale za chvíli vyskočí a hraje dál.
Jen fauly ho soupeř dokáže zastavit. Míč téměř neztratí, ani když kolem něj funí tři, čtyři i pět mužů v bílých německých dresech.
Tělem si Roteiro přikryje tak dokonale, že Schweistenger souboj vzdá, další jen stínují. Udivuje přehledem.
Někdy to vypadá, že si Heinz dělá ze soupeře legraci. Míč drží pod podrážkou a čeká. Když se přiřítí dva protihráči, v mžiku ho přehodí na patu a narazí si s Týcem. Jindy si je obhodí.
Ale není hráčem jen pro krásu. Na evropském šampionátu je pro národní mužstvo ohromně cenný. V prvním utkání proti Lotyšsku rozhodl. Proti Nizozemsku padl vítězný gól po jeho střele. A teď proti Německu? Zbytečné dál psát.
Nastoupil v útoku za Lokvencem, poněkud staženější do pole. V sestavě, v níž chyběli Nedvěd, Rosický, Poborský, Baroš i Koller tvořil hru, útočil, střílel a zahrával standardní situace. Jen tolik nebránil. Ale když je bylo nutné, vrátil se do pokutového území a odhlavičkoval nebezpečný centr.
Po půlhodině přijde jeho mistrovské číslo. S míčem na noze uhání k brance, lehce se vyhne Wörnsovi, který ho ale stihne faulovat.
Z pravé strany, přibližně pětadvacet metrů od branky si staví míč. Levačkou ho zakroutí přes zeď a německý kapitán Kahn plachtí vzduchem do prázdna.
Později si už na něj soupeři dávají pozor. A když ve druhé půli Česko úpí pod drtivým tlakem, ke svým kouskům se už téměř nedostane.
Ale další paráda se ještě konat bude. Třináct minut před koncem dokonale vyšle do sóla Baroše, který zápas rozhoduje.
"Právě tohle nám vyhovovalo," pochvaloval si Heinz. "Němci útočit museli a tím pádem se nám na jejich polovině odkrýval prostor. A my pak mohli chodit do nebezpečných brejků."
 Heinzova gólová střela z přímého kopu v utkání s Německem. |
