„V Jihlavě se teď hodně klade důraz na výchovu odchovanců a mladých hráčů. Ze starších jsem tu zůstal jen já s Lacim, kolem nás se točí mladí,“ vysvětluje Zoubele.
„Poslední sezona byla herně hodně zajímavá, většinu soupeřů jsme přehrávali. Ale když se podíváte na statistiky, je vám jasné, že jsme dávali málo gólů,“ zmiňuje zkušený fotbalista, že Vysočina ve 30 druholigových duelech vstřelila pouze 29 branek.
„I s tolika góly jsme uhráli konečné sedmé místo, což ukazuje, že týmově nám to fungovalo,“ pochvaluje si Zoubele. „Ale potřebovali bychom někoho, kdo dá deset, dvanáct gólů za sezonu. Kdyby tomu tak bylo, mohli jsme mít o devět bodů více a prát se o místo v baráži,“ pokračuje.
Po podobném cíli vedení jihlavského klubu pošilhává při určování úkolů pro další ročník. „Naším cílem je hrát ještě lepší fotbal, být lepší než minulou sezonu. A jestli to bude na barážové příčky, nebo na postup? Uvidíme. Klademe si prostě vyšší cíle a koukáme samozřejmě vysoko,“ říká Zoubele.
Vymazat nulu u vstřelených branek
Právě od něj se očekává, že by měl pomoct táhnout jihlavskou ofenzivu. V minulém ročníku ho dokonce kouč Jan Kameník opakovaně stavěl i na hrot útoku. „Byl jsem zvyklý hrát ze strany nebo podhrota. Takže to bylo něco jiného,“ připouští Zoubele. „Je to o hraní zády k brance, hodně se tlučete s obránci, dávají vám, okopávají kolena a kotníky,“ líčí.
Ve finále Zoubele však paradoxně vyšel ze sezony bez jediné vstřelené branky. „Určitě jsem chtěl více pomáhat góly, bohužel jsem měl spíše asistence nebo jsem trefoval tyčky. Někdy to tak je, že potřebujete, aby vám tam spadla nějaká šmudla. Tou se to otevře a najednou branky dáváte. A to se mně nestalo,“ myslí si Zoubele.
„Zažil jsem sezonu, kdy jsem dal dvanáct gólů. Dokonce to bylo tady v Jihlavě,“ vzpomíná na ročník 2018/19, kdy svou produktivitou dotáhl Vysočinu do neúspěšné baráže o první ligu. „Ale určitě je mi milejší, když hraju na podhrotu. Můžu si zaskakovat pro míč kamkoli, doplňovat útok ze strany, schovat se, počkat i na balon a pak někde vyplavat,“ popisuje. „Nastoupit v útoku může být alternativa pro některé zápasy. Umím najít meziprostor, podržet míč. Ale podhrot nebo křídlo je variabilnější,“ pokračuje.
Vyšší střelecký příspěvek se očekává i od dvojice klasických jihlavských útočníků: Mame Alassane Talla a Justina Araujo-Wilsona. Ti v minulém ročníku společně zařídili jen tři trefy do sítě soupeřů. „Gólového prosazení bylo málo od všech, měli jsme malá čísla,“ zmiňuje Zoubele, že nejlepšími střelci byli s pěti trefami záložník Jakub Selnar a dnes už opět zase stoper Filip Vedral.
