Při procházení nabídek pracovních míst tento trend nelze přehlédnout. Inzerenti nabízí stále více míst vhodných pro středoškoláka stejně jako pro člověka s vysokoškolským diplomem. Pozici elektro konstruktéra juniora, referentky mzdových služeb, projektového specialisty, technologa, vedoucího skladu a řadu dalších mohou zastat jak lidé s diplomem, tak bez něj.
„Napjatá situace na pracovním trhu maže rozdíly mezi středoškoláky a vysokoškoláky, kvalifikovaní a kvalitní kandidáti chybějí napříč obory. Často tak firmy snižují požadavky, aby danou pozici zvládli obsadit,“ vysvětluje Šárka Dort ze společnosti Acamar, která pomáhá velkým společnostem s plánováním a zdroji pro výzkum a vývoj.
Ještě překvapivější jsou ovšem úsudky personalistů v případě, že by se k pracovnímu pohovoru tito dva kandidáti skutečně dostavili. Kdo by hádal, že vysokoškolák má automaticky místo v kapse, mýlil by se. „Pokud je podmínkou pouze SŠ vzdělání, tak vysokoškolák automaticky přednost nemá,“ říká Lenka Pospíšilová z lidských zdrojů SAP Services.
Totéž potvrzuje za státní správu i Jiří Klement z kanceláře hejtmana Krajského úřadu Jihomoravského kraje: „Například v 9. platové třídě je stanoveno vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou. Vysokoškolák se tedy může přihlásit na středoškolskou pozici a bude na něho pohlíženo stejně jako na uchazeče se středoškolským vzděláním.“
Nejvíce se cení praxe
Zkušenosti, zahraniční angažmá, skutečné znalosti a dovednosti jsou přesně to, na co personalisté slyší nejvíce. „V oboru informačních technologií má vždy přednost kandidát s více znalostmi a zkušenostmi, škola nehraje roli. Mnohdy je středoškolák s pracovní zkušeností ve znalostech daleko napřed před absolventem vysoké školy. To se však může lišit podle oboru,“ míní Šárka Dort.
Podobně uvažují i ve strojírenské společnosti Vítkovice Heavy Machinery. „Titul je dobrý předpoklad, ale ne jediná nebo hlavní podmínka. Pokud budou mít oba uchazeči podobný rozsah praxe a zkušeností, vysokoškolák má asi lepší předpoklady místo získat, protože alespoň teoreticky by měl mít širší znalostní základnu než středoškolák. Na druhou stranu máme ve firmě řadu šikovných středoškoláků, kteří nabrali zkušenosti a znalosti delší praxe a jsou dnes velmi zkušení a orientují se,“ říká personální ředitel společnosti Ladislav Botur.
Aby ovšem nedošlo ke zkratce, že akademická hodnost je pro personalisty zcela bezcenná. Ve vyšších platových třídách ve státní správě je vysokoškolské vzdělání podmínkou, stejně jako v soukromé sféře, kde vyžadují specifické odbornosti. „Titul obecně pomáhá ve státní správě – školství, zdravotnictví, výzkumu, ve státních úřadech. Určitý vliv má v neziskovém sektoru, ale nevelký, v byznysu nehraje velkou roli. Ani na vizitkách tady moc tituly nenajdete. Přirozeně, akademická sféra přikládá titulům a zázemí, které představují, vysokou hodnotu. To bylo a patrně i bude nadále,“ shrnuje lektorka Olga Medlíková.
Není diplom jako diplom
Ne každá akademická hodnost má u personalistů stejnou váhu. „Obecně doktorské a inženýrské tituly mají stálou značku, magisterské méně, bakalářské jsou vnímány jako ‚lepší střední škola‘. V minulých letech měly silný kredit tituly ze zahraničních univerzit, dnes už tolik neoslovují, snad i proto, že lidí s těmito tituly přibývá,“ uvažuje Olga Medlíková.
Do hry vstupuje i věhlas alma mater, kde adept akademickou hodnost získal. „U pověsti školy hraje roli spíš to, zda není takzvaně profláklá. Některé vysoké školy mají dost špatnou reputaci, a pokud absolvent pochází z nich, trvá nějakou dobu, než tu nálepku sundá,“ míní lektorka Olga Medlíková.
Zavedených vysokých škol a univerzit si v životopisech uchazečů všímají také ve vítkovických strojírnách, přesto uchazeče nerozřazují jen podle značky. „Velmi nadaný a motivovaný vysokoškolák může vystudovat méně renomovanou vysokou školu, a přesto bude znalostně dál než málo motivovaný student prestižní univerzity,“ poznamenává Ladislav Botur.
Peníze podle výkonu
Všichni personalisté se však shodují na jedné věci, akademicky titul nezajistí zaměstnanci vyšší mzdu, než má jeho kolega s maturitou. „Mzdu člověk nedostává za vysokoškolský diplom nebo maturitu, ale v nejlepším případě za výkon, který v práci podává. Za vyšší mzdu se očekává, že zaměstnanec podává komplexnější výstup, je samostatný, práci odvádí ve vysoké kvalitě a málo chybuje, a tak bychom mohli pokračovat,“ vysvětluje Botur.
Podobně na tom bude i vysokoškolák ve státní správě, který sedí na pozici vhodné i pro absolventa střední školy. „Pokud vysokoškolák vykonává práce zařazené do 9. platové třídy, má plat stejný jako středoškolák. Výše platu se může lišit díky platovému stupni, tedy počtu let započitatelné praxe. Může se stát, že středoškolák s dlouholetou praxí má vyšší plat než vysokoškolák absolvent,“ potvrzuje Jiří Kliment z Krajského úřadu Jihomoravského kraje.
Ani podle vnitřních předpisů České spořitelny vysokoškolské vzdělání plat pracovníka automaticky nezvedá. „Jednotlivé pracovní pozice jsou naceněny podle vnitrofiremních kritérií, akademické tituly výšku platu přímo neovlivňují,“ říká František Bouc z České spořitelny.
Dobrou zprávu pro vysokoškoláky však přináší analýza webu Platy. cz. Podle ní dosažená úroveň vzdělání v Česku přímo ovlivňuje platový strop. Středoškolské pozice mají platový strop po třicítce. Pokud se na ně podíváme z hlediska mzdového progresu, vidíme, že je kratší, než u těch vysokoškolských,“ komentuje výsledky průzkumu Michal Novák za Platy.cz. Zaměstnanec s maturitou dosáhne platového stropu v průměru ve 34 letech. Pracovník, který má vysokoškolské vzdělání 2. stupně, dosahuje nejvyšší průměrné mzdy kolem 44. roku.
V podnikání akademický titul pomáhá, ten manažerský moc ne
Firmy, jejichž jednatelé jsou nositeli akademického titulu, dosahují lepších výsledků než firmy jednatelů bez vysokoškolského vzdělání. Na druhou stranu nositelé manažerských titulů, jako jsou MBA, LLM nebo MSc, obvykle výrazných úspěchů nedosahují. To je výsledek analýzy, kterou poradenská společnost Bisnode provedla na vzorku 130 tisíc společností s ručením omezeným.
V případě titulů umístěných před jménem o míře úspěchu často rozhoduje obor podnikání. Nejvyšší rentability tržeb při nejnižším zadlužení dosahují firmy nositelů MUDr. Ti bývají vlastníky soukromých ordinací. Vysoké ziskovosti dosahují dále firmy s jednatelem, který dosáhl titulu MDDr., tedy zubních lékařů. Nejméně ziskové jsou firmy s jednateli, kteří žádný akademický titul nemají. „Pořízení druhého akademického titulu již žádnou výraznější přidanou hodnotu z pohledu ziskovosti podnikání nepřináší,“ doplnil analytik Milan Petrák z Bisnode.
Pokud jde o tituly za jménem, i zde jsou úspěšnější nositelé akademických titulů. Firmy řízené těmi, kteří dosáhli titulu CSc. nebo PhD., jsou v průměru ziskovější a méně zadlužené než ostatní firmy. Naopak podnikatelé, kteří si pořídili dva či více finančně nákladné manažerské tituly, výrazně úspěšní nejsou. „Akademický titul určitě neuškodí, je to plus. Minimálně prokáže, že je člověk schopen respektovat autority a přizpůsobit se, překonat stres ze zkoušek,“ říká Stanislav Petříček z TP Consulting.
