Pasivní agrese je skrytou formou agrese, která se projevuje nepřímou rezistencí vůči běžným požadavkům druhých a současným vyhýbáním se přímé konfrontaci. Pojem vznikl během druhé světové války a původně byl používán psychiatry k popisu chování vojáků, kteří takto vyjadřovali svůj odpor proti autoritám. Dnes je používán k popisu podobného chování v běžném životě, včetně pracovních a osobních vztahů.
Kdo má zkušenost s pasivně-agresivním chováním, ví, nakolik je vyčerpávající. Když kolegovi v práci opakovaně připomínáte, že zapomněl na důležitou schůzku nebo vám nepředal potřebné informace pro hladký průběh projektu, nejspíš uslyšíte něco ve smyslu: „Vážně vůbec nechápu, proč se rozčiluješ. Přece za to nemůžu, jsem prostě jen hlava děravá.“
Poznejte sebe i druhé. Typologie osobnosti je klíčem k úspěchu v práci i doma |
Mezi časté projevy pasivní agrese patří nenaplněné sliby, prokrastinace, nedokončování úkolů nebo jenom jejich částečné plnění, případně absence komunikace, kdy druhý neodpovídá na maily ani nebere telefony. Tito lidé jsou mistry ve vymýšlení nekonečné škály výmluv. Ať už jde o: „Takto jsme se nedomluvili, to jsem přeci neslíbil,“, když se vyhýbají zodpovědnosti nebo „Jsem přetížený a nestíhám,“ jakmile odkládají úkoly na později.
Jejich strategie často vede k tomu, že po nich druzí přestanou cokoliv požadovat, protože je pro ně spolupráce náročná, jenže tím se pasivně-agresivní chování posiluje. Přitom nemusí být vedeno vědomým záměrem rozčílit druhého rozčílit a uškodit mu.
Někdy si lidé nesou tyto vzorce z dětství a neuvědomují si jejich dopad na ostatní. Často mají potíže vyjádřit přímo svoji nespokojenost, strach, vztek či nechuť. Obávají se otevřené konfrontace. V některých případech je však pasivní agrese záměrně uplatňována jako manipulativní taktika. Dotyčný využívá své předchozí zkušenosti s tím, že takové jednání mu umožní dosáhnout cílů a současně se vyhnout zodpovědnosti.
Jak jednat s pasivním agresorem
Olga Lošťáková
|
- Základem je zvládnout vaše emoce. Jakákoli forma rozčilování je kontraproduktivní. Vztek uškodí nejen vám, ale také negativně ovlivňuje spolupráci a vztahy.
- Zkuste co nejdříve, například když se domlouváte na úkolu, zachytit signály nespokojenosti a nechuti a rovnou na ně poukázat: „Připadá mi, že ti úkol úplně nesedí. Je to tak? / Myslíš, že se to dá zvládnout? Je něco, co by tomu mohlo zabránit?“ Mnohdy se druhý rozpovídá, rozkryjete společně problematická místa a předejdete nenaplnění dohody.
- Při rekapitulaci, na čem jste se domluvili, nechte kolegu, ať vše shrne sám: „Prosím, jak vnímáš to, na čem jsme se teď dohodli? Jen ať se ujistím, že jsme probrali vše důležité.“ Máte tak možnost ověřit si, že opravdu rozumí zadávanému úkolu. Následně sepište dohodnuté body do emailu či zprávy, ať předejdete možnému nedorozumění typu Toto jsi neříkal.
- Zaměřte se na fakta a poskytněte konstruktivní zpětnou vazbu s jasným nastavením budoucích akcí. Nenechte se odradit neverbálními signály nespokojenosti.
- Následně zůstaňte s druhým v kontaktu a zjišťujte, jaký je stav plnění úkolu. Tato aktivita povede s velkou pravděpodobností k tomu, že pasivní agresor úkoly splní, aby se vyhnul vašemu tlaku.
- Můžete například kolegu upozornit, že pokud od něj nebudete dostávat podklady ve stanoveném termínu, budete následně hledat řešení s nadřízeným.
