Vinařská tradice Čapků prý sahá až do 18. století. Jak jste to zjistili? Našli jste na vinici cedulku Založeno léta páně? Nebo jste hledali v archivech?
Rodinná historie je pro nás velmi důležitá a tyto informace si předáváme z generace na generaci. Ale jelikož jsem se chtěl dozvědět i podrobnosti, tak jsem hledal i v kronikách a archivech. Úplné počátky vinaření u nás v rodině sahají až do roku 1793. Tehdy jeden z našich předků František Čapka nakoupil první vinice od Liechtensteinů o výměře 1 083 čtverečních sáhů, což byla podle kupních smluv dokonce největší výměra prodané vinice v okolí. Naše rodina také v Hruškách na základě tzv. Horenského práva získala jako první a jediná právo na oficiální prodej vína z vinařského dvora.
Došlo někdy v historii k tomu, že některá generace už v oboru nechtěla pokračovat?
Je to až neuvěřitelné, ale všechny generace v oboru pokračovaly. Nevím o nikom, kdo by chtěl od vinaření upustit. Za asi největší krizi považujeme nástup komunistického režimu, kdy byly veškeré vinice a majetky, které předchozí generace vybudovaly, znárodněny. Ale i v této nelehké době si rodina tradici udržela a vinařila tak, jak bylo možné.
A co vy? Měl jste nějaké klukovské sny o budoucí profesi nebo vám bylo jasno, že jednou převezmete vinařství?
Od malička jsem s taťkou a dědou jezdil pracovat do vinohradu. Samozřejmě, když jsem byl malý, tak jsem je asi spíš zdržoval, ale vždycky mě to těšilo a pokaždé jsem byl moc rád, když mě vzali s sebou. Také jsem rád poslouchával dědovo vyprávění o tom, co bylo na jednotlivých ročnících zajímavé, jak se různé práce na vinici dělávaly dřív, o viničních tratích tady v okolí, zkrátka o všem, co se točilo kolem výroby vína.
Tím, že mě to tak moc bavilo, jsem měl od malička jasno, kam jít studovat, proto jsem nastoupil na vinařskou školu ve Valticích. A splnil jsem si i svůj sen podívat se do světa. Když mi bylo 17 let, absolvoval jsem stáž ve francouzském vinařství Domaine de la Colombette, a tam jsem získal hodně zajímavých zkušeností.
Jak vlastně probíhá předání vinařství z jedné generace na druhou?
Nevím, jestli se to dá úplně zobecnit, ale řekl bych, že u většiny rodinných vinařství je to naprosto přirozená a hlavně plynulá záležitost. Není to jako u firmy, kde končí zaměstnanec a maximálně za pár měsíců zaškolí nového pracovníka. U nás jde o dlouhodobý proces, kdy nová generace má postupně víc a víc pravomocí a starostí, až se to prostě nakonec překlopí.
Jak to bylo u vás?
Proces předávání začal v roce 2013. Tehdy jsem měl poprvé úplně sám na starosti část výroby. V každém dalším roce jsem pak sám vyráběl víc a víc odrůd, až do ročníku 2016, kdy už byla mým dílem celá produkce a měl jsem na starosti i ostatní záležitosti kolem fungování vinařství. V tom roce jsem firmu oficiálně převzal.
Dohlíží stále váš otec na vinařství?
Dnes vedu vinařství já s manželkou, ale to neznamená, že můj taťka už to úplně „pověsil na hřebík“ - je pořád důležitým poradním hlasem a oporou, za kterou jsme moc rádi. Stále pomáhá při výrobě a má na starosti expedici a degustační sklep.
Je to výhoda, převzít rodinnou firmu, nebo je to naopak o to větší závazek?
Je to samozřejmě obrovský závazek, protože nechcete, aby práce předchozích generací přišla vniveč. Já jsem hrdý, že můžu v rodinné tradici pokračovat, a to vědomí je pro mě obrovský hnací motor. U nás v rodině už po generace máme krédo, kterého se držíme: Obhospodařuj půdu tak, že to neděláš pro sebe, ale pro další generace. A té generaci tuto půdu předej ne ve stavu, v jakém jsi ji dostal, ale ještě v lepším.
Změnil jste něco, když jste vinařství převzal?
Jedna z prvních a zásadních změn po převzetí vinařství byla změna celého brandu, a to od loga až po design lahví. Zvolili jsme moderní a nadčasový vzhled, čímž jsme chtěli podtrhnout skutečnost, že vinařství převzala „mladá krev“.
Co je na vašem oboru nejtěžší?
Řekl bych, že pro malé vinařství je nejtěžší vybudovat si dobré jméno a dostat značku víc do povědomí. Je to běh na dlouhou trať a je k němu potřeba spousta odhodlání a také trpělivosti.
Jak se snažíte odlišit od ostatních?
Možná to bude znít jako klišé, u nás je na prvním místě kvalita. Vypěstovat špičkový hrozen, využít veškerý jeho potenciál a přetvořit ho na jedinečné víno. Filozofie našeho vinařství je po celé generace založená na respektu k unikátním vlastnostem (tzv. Terroir) viničních tratí, které obhospodařujeme. Tento náš přístup se snažíme prezentovat zákazníkům například i designem našich etiket – tři zlaté křivky kolem našeho loga znázorňují tři základní prvky, tj. klima, půdu a vinici samotnou.
Nedávno jste za svá vína získal zlaté medaile na světové výstavě. Jak se vám to podařilo? Jste pyšný na svůj úspěch? A tatínek taky?
Ano, podařilo se nám získat čtyři zlaté medaile na jedné z největších soutěží Berliner Wein Trophy, které se letos účastnilo přes osm tisíc vín z celého světa. Máme z tohoto úspěchu obrovskou radost a můj taťka samozřejmě také. Vsadili jsme na tři odrůdy, které neodmyslitelně patří do naší lokality, a to Sylvánské zelené, Pinot Noir a Zweigeltrebe - a vyplatilo se.
Když víno získá medaili, znamená to automaticky, že je o ně větší zájem? Nebo že je můžete prodávat za vyšší ceny?
U medailí hodně záleží na soutěži. Pokud víno získá ocenění z nějaké významné soutěže u nás nebo v zahraničí, tak ano, určitě to podpoří zájem zákazníků o takové víno. Někdy nás až překvapuje, jaký mají zákazníci o výsledcích různých soutěží dobrý přehled. Stává se, že někteří producenti na základě získaných ocenění prodejní cenu dodatečně navyšují. Ale u nás ve vinařství máme jasně danou cenu vína na základě kvality (viniční trať, kvalita hroznu) a tuto cenu držíme. Cena se může zvýšit meziročně, pokud víno získá na kvalitě zráním na lahvi, ale v průběhu roku nikdy ceny neměníme.
Váš pradědeček by byl asi překvapený, jakým způsobem dnes vína prodáváte?
Doba pokročila a moderní vinařství už dnes musí nabízet vína moderně.
Martin Čapka (27)
|
Spolupráce s e-shopem umenivina.cz je pro nás přínosem, dozví se tak o nás více lidí. Samozřejmě máme poměrně široký okruh stálých privátních zákazníků, za ta léta jsme už v podstatě přátelé. Taky dodáváme do kamenných vinoték. Drtivou většinu vín prodáváme na českém trhu, naše vinařství bylo odjakživa zaměřeno na tuzemské zákazníky, před dvěma lety jsme ale začali vyvážet i do zahraničí.
Vinařství vaši rodinu živilo už v 18. století, jak je to dnes?
Generace před komunistickým režimem vinařství opravdu živilo a byla to pro ně jediná práce. My aktuálně podnikáme při dalším zaměstnání, což není vždycky úplně jednoduché, zvlášť z časového hlediska, ale když si člověk svůj čas dobře zorganizuje, tak se dá zvládnout spousta věcí. Umožňuje nám to vrátit více vydělaných prostředků zpět do vinařství a tím ho rychleji rozvíjet. Navíc v případě neočekávaných situací máme finanční rezervu. A to se nám vyplatilo zrovna vloni, když jsme v důsledku silného krupobití přišli o více než polovinu úrody.
A co vaše plány do budoucna?
Kvalitu produkce, na které si zakládáme, se snažíme neustále posouvat dál a věříme, že letošní rok uděláme v tomto směru významné a velmi užitečné kroky. V plánu je rekonstrukce výrobních prostor a rozšíření technologického vybavení, jako jsou nerezové nádrže, špičkové řízené chlazení vína a nové dubové sudy. V dlouhodobějším horizontu plánujeme rozšiřovat vinice a přestěhovat se do větších prostor, abychom mohli navýšit kapacity pro zrání v sudech, které probíhá i několik let.
