Můžete popsat úplné začátky svého podnikání, tedy jak jste se k němu s vaším otcem dostali a co jste dělali před začátkem podnikatelské kariéry?
Podnikat jsme začali po revoluci, oba dva jsme byli „vodohospodáři“. Táta pracoval ve Vodohospodářských stavbách Brno jako technik trhacích prací pro pozemní stavby – „střelák“. Já pracoval ve stejné společnosti jako automechanik, kterým jsem se předtím vyučil. Jakmile se začalo zvonit klíči, tak mě táta oslovil, jestli bych s ním šel podnikat. A já mu řekl bez zaváhání, že ano. Jak se po revoluci vše otevíralo, byli jsme plni nadšení a elánu. V roce 1990 jsme tak začali podnikat v kamenolomu v Omicích.
Pracovali jste ve vodohospodářství, tak proč právě báňská činnost?Vezmu to trošku oklikou. Táta vždycky říká, že slaví dvoje narozeniny - jedny klasické a druhé, kdy jako horník v Zastávce u Brna ve svých devatenácti letech zůstal sám v závalu pod zborcenými výdřevami a kdy ho drtila tíha uhlí.
Jak to tehdy dopadlo?
Nakonec se ho po asi jedenácti hodinách podařilo kolegům vytáhnout. Když se zotavil, nabídli mu místo vedoucího kamenolomu v Omicích, kde jsme pak po revoluci založili firmu a zahájili svou podnikatelskou činnost. Ve svých dvaadvaceti letech se mi tak úplně převrátil život.
Jak jste měli na začátku podnikání s otcem rozdělené role ve firmě?
Táta vedl podnik jako fyzická osoba a byl odpovědný za všechno. Já byl jeden z jeho prvních zaměstnanců a dělal vše, co bylo potřeba. V lomu jsme začínali ve třech lidech, byla to klasická těžařina. Postupně jsme ji pak provázali s pozemním stavitelstvím, konkrétně liniovými stavbami, ať už to byly kanalizace nebo plynovody. To nám bylo blízké. Úzce s tím souvisela i vodařina, táta má totiž schopnosti proutkaření.
Ivo Hutira ml. (54)
|
Můžete to více přiblížit?
Byla to úžasná věc. Táta ještě jako horník ručně kopal studny a pomáhal lidem najít vodu. Má tu schopnost, proutek se mu za vodou vždy otáčí. O jeho schopnostech se postupně dovídalo stále více lidí a začali ho vyhledávat. Bylo skvělé najít pramen lidem, kteří se o to do té doby marně snažili. Táta vždycky řekl: „Tady bude dobrý, silný pramen, tady budeme hloubit.“ A tak se začalo a bylo moc příjemné, když ve dvaceti, pětadvaceti metrech začala nastupovat voda. Řada lidí měla slzy v očích, v mnoha případech to byl nesmírně emotivní zážitek.
Na co jste za svoji podnikatelskou kariéru nejvíce pyšný?
To je záludná otázka, nejvíc ale asi na to, že Hutira je fungující rodinná značka. Jméno je známé nejen v Česku a na Slovensku, ale i ve světě. Jsem pyšný na to, že jsme ani po třiceti letech nepolevili a děláme značce dobré jméno.
Co všechno jste za tu dobu dělal vy? Jak se měnily vaše profese?
Ono to šlo tehdy tak nějak všechno ráz naráz a já se stal z automechanika plynařem, potom skočil po hlavě do obchodu prodávat regulační techniku a následně zakotvil ve vedení několika firem.
Značka Hutira má dlouhou historii. Pamatujete si, kdy jste vydělali první milion a díky čemu to bylo?
Tento milník souvisí se zmíněnou činností v kamenolomu. Rok po založení firmy jsme si k podnikání přidali i práci v pozemním stavitelství a plynofikovali kotelny, později plynofikovali obce, kde se už zakázky podle délky plynovodu pohybovaly v řádech milionů.
Po revoluci se vlastně všechny obce začaly plynofikovat. Takže jste byli včas na pravém místě. Je to tak?
Ano, tehdy nastal velký boom plošně plynofikovat. Zemní plyn vycházel oproti jiným palivům jako mnohem vstřícnější k životnímu prostředí. V tuzemsku existovala páteřní síť, plyn jsme tak zaváděli do řady měst a obcí, například jsme plynofikovali celé Ivančice s přilehlými obcemi, stejně jako rozváděli vysokotlaké plynovody hned pro několik obcí, či průmyslových areálů.
Já musel nastudovat veškerou legislativu a udělat si oprávnění, zároveň jsme se snažili přicházet i s novými technologiemi. Do té doby dominantní ocelové trubky jsme nahrazovali plastovými, polyethylenovými. A to bylo pozdvižení. Nakonec i přes prvotní nedůvěru provozovatelů vše dobře dopadlo a železné trubky postupně nahradily ty plastové.
Vy jste měli ale kamenolom. Jak to souvisí s plynofikací?
Významně jsme využívali produkty našeho kamenolomu a vyráběli podsypový materiál pod trubky. Plynofikaci jsme propojovali i s dalšími aktivitami, každý plynovod je totiž potřeba regulovat, takže jsme začali působit v oblasti regulační plynárenské techniky, kde jsme dodnes významným hráčem na trhu.
A dokážete spočítat, kolik trubek jste už celkem položili?
Například u zmíněných Ivančic to bylo v řádu desítek kilometrů, u menší průměrné obce se to pohybovalo mezi třemi až pěti tisíci metry. Celkem jsme ale plynofikovali stovky obcí. Přesné celkové číslo sice neznám, ale zpětně se dá dovodit, že se jedná o stovky kilometrů trubek.
Jakou úlohu má aktuálně ve firmě váš otec?
Stále se nám stará o lom, i když už mu často říkám, ať se na to v sedmasedmdesáti letech vybodne. Ale on trvá na svém a říká, že je tady na furt. Na papíře je to senior, my mu ale říkáme seňor.
Fotogalerie |
Můžete prozradit nějakou zajímavou rodinnou historku za tři desetiletí existence?
Je jich celá řada. Ale třeba na tom nezkušeném pionýrském začátku jsme měli s tátou každý trošku jiný pohled na věc. Já to myslel tak, on zase tak a často jsme se možná trochu překvapivě nepotkávali. Když jsme pak seděli i s dalšími lidmi u piva, tak si mě dobíral a dával k dobrému, že jsem ten, který pořád odchází z firmy a neustále dává výpověď. Vždycky jsme to ale brali s úsměvem a já věřím, že mou práci bral a oceňoval.
Hutira je rodinná značka. Co vy osobně vidíte jako hlavní výhody rodinné firmy? A dokážete najít i nevýhody?
Co se týče výhod, rodinná značka je zlatá mince nestejných stran. Pro mě osobně je velká výhoda to, že když se vás lidé ptají, jak se jmenujete vy a vaše firma, a zjistí, že jednají s přímým zástupcem, tak jde všechno líp a skoro podání ruky stačí. Neschovávám se za nějaký cizí název, reputace firmy tak ovlivňuje i tu rodinnou, a to jak v dobrém, tak i ve zlém. A to je sakra motiv. Na druhou stranu je u rodinné firmy vždy hodně vzájemných vztahů, které bezpochyby trpí. Práci věnujeme mnohdy přespříliš času a pak se to odráží v privátním životě. Člověk si ale ve finále vždy snaží brát jen to hezké.
Do budoucna počítáte s pokračováním rodinné linie?
Mám jedinou dceru, která žije na Slovensku, a také dvě „československá“ vnoučata. Štafetu je tedy určitě komu předávat. Každopádně bych tady chtěl ještě nějaký pátek působit a stabilizovat a upevňovat značku.
Nastaly za třicet let existence firmy nějaké komplikace, které jste museli překonat?
Určitě, zejména na začátcích našeho podnikání. Prvních deset let bylo složitých, protože se sice snažil podnikat kdekdo, ale zároveň byla u řady firem děsivá platební morálka. Porady jsme tak často začínali tím, kdo nám kde dluží a kdo nezaplatil. Pro nás to byl problém hlavně kvůli úvěrům. Nezačínali jsme s batohem plným peněz nebo privatizačním projektem. Do podnikání jsme šli s holýma rukama a všechny úvěry na první stroje jsme museli splácet. Ve chvíli, kdy vám někdo neplatí, je to hodně špatné. Tyto překážky jsme ale nakonec překonali a nutno říct, že i platební morálka se za posledních třicet let hodně zlepšila. Teď už se nestává, že bych si jako v devadesátých letech odvezl místo peněz auto.
Kolik má celá skupina Hutira zaměstnanců?
Zaměstnáváme zhruba okolo 140 zaměstnanců v rámci všech našich společnosti. Mým cílem je zejména chovat se tak, aby naše podnikání mělo smysl, aby lidé chodili do práce rádi a s nadšením. Věřím, že se nám to daří, protože fluktuace ve všech našich společnostech je nulová.
Jaký má celá skupina Hutira obrat?
Jeho výše se každý rok liší podle počtu a objemu zakázek, nicméně rámcově se u všech firem skupiny pohybuje okolo 450 milionů korun.
Ovlivnila vaše podnikání koronavirová krize?
V první fázi vloni na jaře jsem se vrátil z dovolené a pořádně netušil, co se děje. V tu chvíli jsme zatáhli za ruční brzdu, věděli jsme, že nemůžeme ohrozit výrobu a běh firmy, protože máme úvěry a musíme se chovat odpovědně. Věnovali jsme se tomu velice intenzivně. Provedli jsme odpovědná a potřebná opatření sami od sebe, bez toho, aby nám někdo něco nařizoval či diktoval. Příchod pandemie vnímám jako nutné zlo, které jsme si na sebe sami svým ustavičným civilizačním ničením planety ušili, nicméně jdeme dál opět s hlavou vzhůru.
Jaké máte plány do budoucna?
Plynárenství a energetika jsou oblasti, které budou velkým tématem i v budoucnu. Bude stále potřeba nějak vytápět a zemní plyn se zatím ukazuje, i přes svou uhlíkovou stopu, jako velmi ekologické a kvalitní palivo nejen pro domácnosti, ale i třeba elektrárny a teplárny. Nicméně je jednoznačně dobře, že se čím dál více dostává do popředí právě využití bioplynu. Velmi zajímavě pak vypadají i vodíkové technologie. Co se vody týče, tou je třeba šetřit a vážit si jí.
Co je vaším podnikatelským krédem?Snažím se, aby bylo naše podnikání udržitelné a společensky odpovědné, abychom přírodě vraceli to, co si z ní každou vteřinu našeho života bereme, abychom ji chránili a s pokorou a úctou respektovali dary, které nám naše planeta Země skýtá. A to je případ nejen kamenolomu, ale filozofie značky a našeho podnikání s motem „s úctou k přírodě“.
