Lidé před starobním důchodem, kteří si minimálně pět let ukládali peníze do penzijního spoření a je jim alespoň šedesát let, často řeší otázku, jak s naspořenými prostředky dále naložit. Zaprvé, jestli naspořenou částku vybrat jednorázově nebo si ji nechat vyplácet nějaký část v pravidelných částkách měsíčně. Podle finančního poradce skupiny Partners Vladimíra Weisse ani při výběru formy penzijního spoření u řádně ukončených smluv není vše jen černé, nebo bílé.
„Při rozhodování o formě výběru úložky, ať už jde o transformované fondy, nebo doplňkové penzijní spoření, by si měl klient nejprve shrnout, kolik si celkem naspořil, kolik mu přispěl zaměstnavatel i to, kolik činí připsané výnosy,“ radí Weiss.
Při jednorázovém výběru se totiž patnáctiprocentní sazbou zdaňují příspěvky poskytnuté zaměstnavatelem. A stejně tak se srážková daň z příjmu ve výši 15 procent vztahuje při jednorázové výběru i na veškeré připsané výnosy.
„Proto je potřeba se nejdříve podrobněji podívat na celkové daňové zatížení, i to sehrává při volbě výběru významnou roli,“ říká.
Příklad z praxe
Příkladem uvádí, že u dvacet let trvajícího penzijního spoření při měsíční úložce 1 500 korun mohou připsané výnosy při investování do účastnických fondů dosáhnout průměrně i 150 tisíc korun. Při jednorázovém výběru by klient z částky na dani ale odvedl státu 22 500 korun. Zdanění výnosů se podle Weisse klienti penzijních společností vyhnou jedině tak, že přistoupí na měsíční výplatu renty alespoň na dobu deseti let.
„Zdanění příspěvků zaměstnavatele se pak netýká těch klientů, kteří se rozhodnou pro výplatu měsíční renty po dobu alespoň tří let,“ dodává poradce.
Ne každý si může dovolit s ohledem na svoji finanční situaci a plány do budoucna čerpat úložku po měsících. Někteří plánují peníze investovat třeba do přestavby bytu, domu, nákupu zahrádky na penzi či peníze investují do plánovaného zdravotního výkonu, který nehradí zdravotní pojišťovny.
„Při rozhodování o formě výběru sehrává roli i finanční plánování do budoucna, co bude potřeba zaplatit a zvážit je třeba i příjmy a výdaje v době pobírání státní penze,“ upozorňuje Weiss.
Podle jeho názoru by měli být klienti ve věku po šedesátce co nejvíce finančně svobodní. Jinak řečeno, mít majetek kdykoli k ruce a pokud pro ně není daňové zatížení příliš vysoké, pak si peníze raději vybrat jednorázově. Zde se nabízí například takzvané rentové portfolio. Z něj lidé čerpají každý měsíc pravidelně rentu, ale většina jejich peněz je dál zainvestována. Což značí, že když tomu přeje nálada na trzích, tak se většina peněz dál zhodnocuje.
ANALÝZA: Češi a důchod. Připravujeme se, budeme na to mít? |
Penzijní spoření i po šedesátce
Otázkou pak je, jak naložit s naspořenými penězi po dosažení 60. roku života a řádném ukončení smlouvy. Ve spoření mohou klienti dále pokračovat v podstatě za stejných podmínek jako by uzavřeli novou smlouvu.
To znamená budou jim náležet státní příspěvky a pracující penzisté jistě ocení i případné daňové odpočty od základu daně či příspěvky od zaměstnavatele. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že i penzijní spoření uzavřené po šedesátce musí trvat minimálně pět let a poslat si do nich musí střadatel opět alespoň šedesát měsíčních plateb.
„V takových případech pak dává smysl volit jednorázový výběr po splnění zmiňovaných podmínek, protože daňové dopady nebudou po pětiletém spoření tak vysoké,“ říká Weiss.
Důchodci berou pár tisíc korun i víc než 70 tisíc. Rozdíly dál rostou |
Z jeho zkušeností většina klientů „šedesátníků“ volí jednorázovou výplatu úložky, a to i přes patnáctiprocentní zdanění připsaného výnosu, případně příspěvků zaměstnavatele. Přitom peníze často ani na nic zásadního nepotřebují. Pokud je nechtějí investovat v delším časovém horizontu, pak je mohou následně uložit na spořicí nebo termínovaný účet, které nyní nabízí a zřejmě ještě nějaký čas budou nabízet slušné zhodnocení kolem šesti procent.
„Pokud v šedesáti letech prostředky vyberu a budu je potřebovat za několik let, pak termínovaný vklad či spořicí účet ale nedávají smysl,“ říká.
Za zvážení v takovém případě stojí peníze investovat v nějakém rozumném portfoliu se základní třídou aktiv, kde převažují konzervativní nástroje, nástroje peněžního trhu, bezpečné dluhopisy, a jak říká Weiss, možná i část nemovitostí a akcií. Jde o klasické podílové fondy. Pokud nebude klient peníze vybrané z penzijního spoření potřebovat alespoň dva, tři roky a déle, pak stojí za zvážení i jejich investice do podílových fondů.
„Vše záleží na zkušenostech, dalším majetku klienta, na jeho budoucích plánech a cílech,“ dodává.
Jednoznačná odpověď na otázku, kam s volnými penězi z penzijka, tak neexistuje. Podle jeho názoru bude obecně vždy efektivnější peníze po řádném ukončení smlouvy vybrat a dále s prostředky pracovat, než je ponechat v penzijní společnosti.
Startující klienti penzijních společností
S ohledem na současné debaty o státní důchodové reformě i Weiss doporučuje mladší generaci neváhat a začít přemýšlet o vlastním investičním portfoliu s dlouhodobými cíli, do kterého doplňkové penzijní spoření nepochybně patří. V prvních letech pracovní kariéry doporučuje nastavit měsíční úložku na jeden tisíc korun, která přinese maximální státní příspěvek 230 korun. Ministerstvo financí však uvažuje o změnách výše státního příspěvku v návaznosti na výši úložky.
Příspěvek státu na penzijko se má změnit. Kdo spoří málo, méně i dostane |
„Pokud v rámci měsíčního cash flow vyčlení vyšší částku na přípravu na penzi, pak za předpokladu, že dotyčný platí daně a bude mít z čeho daňovou úlevu odečíst, může jít o částku až 3 000 korun měsíčně,“ říká.
| Vlastní měsíční platba | 100 | 300 | 500 | 800 | 1000 | 1500 | 2000 | 3000 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Státní měsíční příspěvek | 0 | 90 | 130 | 190 | 230 | 230 | 230 | 230 |
| Roční státní příspěvek | 1080 | 1560 | 2280 | 2760 | 2760 | 2760 | 2760 | |
| Roční úspora na daních | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 900 | 1800 | 3600 |
| Celkově roční výhody | 0 | 1080 | 1560 | 2280 | 2760 | 3660 | 4560 | 6360 |
Měsíční úložku do penzijního spoření doporučuje zvýšit obecně klientům ve věku od 40 až 50 let a víc, a to až do maximálně zmiňovaných tří tisíc korun měsíčně. Nejenže naplno využijí daňovou úlevu, pokud tedy pracují, ale i proto, že penzijní spoření se v čase komplikovaně „vybírá“. Prostředky jsou v podstatě uzamčeny do šedesáti let věku klienta.
„Pokud má klient mladší generace k dispozici například tři tisíce korun měsíčně, pak nedává příliš smyslu celou částku vkládat do penzijního spoření. Veškerou částku si tak uzamkne na budoucích několik desítek let,“ vysvětluje Weiss.
Za ideální v takovém případě považuje tisícikorunu posílat do penzijního spoření a zbytek vložit do kolektivního investování, ze kterého se dají prostředky jednoduše, kdykoli vybrat a bez jakéhokoli postihu.
