Průzkum se uskutečnil v říjnu letošního roku a podle jeho účastníků jsou pro současnou českou společnost nejdůležitějšími hodnotami kvalita života, svoboda a zaměstnanost. Se svým osobním životem je spokojeno více než 80 procent Čechů, nejvíce spokojeni jsou starší lidé a ti, kteří sami sebe považují za optimisty. Sedm z deseti Čechů si myslí, že se Česká republika za posledních 30 let posunula pozitivním směrem. Jako příklad uvádějí možnost cestovat nebo ekonomický posun státu.
Kvíz: Kolik jsme vydělávali a kolik stál chleba v roce 1989?
Malou anketu jsme uspořádali i my. Ptali jsme se našich respondentů, zda si pamatují, kolik před třiceti lety vydělávali a kolik stál chleba, popřípadě co si vybaví, když se řekne rok 1989 a životní úroveň.
Pavel (41 let): „Mně bylo 11 let, ale pamatuji si, že banány a mandarinky byly jen na Vánoce, banány se kupovaly zelené a nechaly se dozrát zabalené v novinovém papíře.“
Kamil (43 let) „To jsem ještě nevydělával, ale vzpomínám si, že chleba byl za 4,20 Kčs. Vybaví se mi fronty na banány, veksláci před tuzexem, ale také určitá životní pohoda bez dnešního stresu.“
Jarmila (60 let): „Vydělávali jsme dva tisíce hrubého. A co mě napadá jako první – fronty. Na všechno, co jen trochu přesáhlo i tak velmi nízký standard, od banánů přes pračky až po automobily.“
Zuzana (52 let): „Byla jsem zrovna na mateřské, neustále jsem prala a žehlila snad tuny hadrových plen. Na děcka nebylo nic, a tak jsme vše musely šít samy. Ale díky tomu jsem se dopracovala k naprosté dokonalosti a dodnes jsem schopná ušít, uplést či uháčkovat cokoli, na děti i na dospělé.“
Daniela (54 let): „Bochník chleba stál 4,20 Kčs, já měla plat 2 000 hrubého. A když jsem zaplatila byt, což bylo asi 250 Kčs, a sehnala pod pultem v Domě obuvi italské boty za 750 a prodavačce dala padesátikorunu za to, že mi je schovala, tak jsem prakticky celý měsíc jedla už jen zmíněný chleba s máslem a dietním salámem.“
Tomáš (55 let): „Právě mi přišla faktura za elektřinu z chalupy a tak jsem si vzpomněl, že tehdy stála 1 kwh 0,30 Kčs a dnes je to 4,60 Kč. Což je nárůst nějakých 1533 procent.“
Klára (53 let): „Je to už 30 let, ale vzpomínky jsou jako živé. V tom revolučním roce se v létě stal zázrak a skoro celá naše rodina získala něco, co se jmenovalo devizový příslib, a mohli jsme vycestovat do Jugoslávie. Projížděli jsme Maďarskem a už tam byl vidět ten první obří rozdíl. Krásné obchody, dostatek ovoce a zeleniny, dokonce McDonalds!“
Jan (53 let): „Blízko naší kanceláře bylo knihkupectví, kde jsme se každý čtvrtek snažili s kolegy ukořistit nějakou tu knihu. Stály se hodinové fronty a většina dobrých knih vycházela jen ve slovenštině.“
Marie (54 let): „Začaly první demonstrace a já s kolegyní vyrazila shánět do galanterie trikolóru pro celý kolektiv. Kolik stála, to už nevím. Ale náš pan vedoucí, starý komunista, nám radil: holky, raději to ještě nekupujte, počkejte, co bude dál. Ať nemáte problémy!“
