Za První republiky jste si mohli koupit i malou knížku za 1 korunu. To jen pro ty, co vzpomínají na ceny. jak prý bylo levno. Jenže nezáleží kolik co stálo, ale jaké jsme měli mzdy. Nízká mzda = nízké ceny. A to platilo jak za První republiky, socialismu tak i dnes.Dnes si koupíte více chlebů než dříve , ale lidé by chtěli mít socialistické ceny a k tomu současné mzdy, důchody.

Když čtu, že někteří ještě v roce 1989 pobírali 2000 hrubého, tak se mi nechce věřit.

V roce 1966 coby 22 letý jsem vydělával 3000 Kčs. a to jsem se řemeslo dřevorubec učil. V roce 1968- 70 coby soukromník jsem vydělal 8000 Kčs. U stavební firmy 4000.

Nejnižší plat jsem měl v rekreačním zařízení ROH 1800 ale bydlení a strava zdarma.

U Krkonošských hotelů zaměstnán jako kočí také 1800 ale za dovoz kufrů a lyží 4500 měsíčně nezdaněných do kapsy. V posledním zaměstnání v Čechách coby správce podnikové rekreační boudy s manželkou dohromady 8000 měsíčně. A za byt strženo 165 Kčs. a za stravu celé rodiny 550 Kč.

V Kanadě jsem od podzimu 1982 a již po 3 letech jsem začal soukromě podnikat s průměrným hrubím obratem 160,000.- dol ročně.

To co píši neberte jak chlubení. Je to na každém jednotlivci. Se státním systémem to nemá co dělat. Vždy je možnost, musí se chtít. Pokud někdo chce sedět na zadku v účtárně za 2000 tis. je to jeho rozhodnutí a potom by ale neměl fňukat že je to málo.

Byly profese, kde to opravdu bylo méně, než 2000 Kčs hrubého, stejně jako teď cca 200 000 lidí bere minimální mzdu 13 350 Kč (ještě před pěti lety to bylo cca 8 000 Kč).

Členové UV KSČ stejně jako horníci "na předku" při rekordech měli 15 000 Kčs. Průměrná mzda byla něco přes 3000 hrubého.

Jo a nový paneláčnický družstevní byt 4 pokojový byl za 130 000.

Za byty se neplatilo (nebo členský příspěvěk v družstvu), ale musel jste si na něj dlouho počkat v pořadníku.

Je to těžké porovnávat.Něco vycházelo draho něco levně. Já třeba bydlím 50 let ve stejném bytě.Nyní platím 45x vyšší nájemné než tehdy,ale třeba televize Ametyst stála skoro čtyři tisíce.V době studií před cca šedesáti lety lístek do kina, do lože, vyšel na pět korun.Do divadla čtyřikrát tolik.Šalina jezdila za kačku ,noviny zhruba vyšli na stejno.Jako študák před cca 60 lety jsem platil za kolej na dvojáku 40 korun,šalinkarta stála 30 korun a oběd a večeře v menze přišla na 2,60 Kčs.Jako študák jsem měl prospěchové stýpko 240 korun ,rodiče mi posílali dvě stovky na měsíc.Dohromady 440 korun.Na oblečení a skrypta jsem si vydělal na brigádách.Brigádničil jsem jen o prázdninách,které trvaly tři měsíce.Po druhém a čtvrtém járu byly dlouhé jen dva měsíce.Jeden měsíc jsme kroutili vojnu.

Komunisti lidem lhali a dnešní politici lidem lžou též. Osobně se mám lépe, než za socializmu, ale je to díky tomu, že žijeme na dluh. Pokud bychom museli vyžít s vyrovnaným státním rozpočtem, tak zase budeme mít banány pouze na vánoce.

Co to plácáte ? Pokud bychom neměli schodkový rozpočet, na nabídce banánů by se to nijak neprojevilo.

Mně vypravovala známá z Prioru, že jim tam přišlo 10 svetrů ze Západu, kus za 1200 Kč. Zhruba polovina měsíčního platu. Než je daly na pult, tak se prodavačky vsadily, jak to bude dlouho trvat, než se prodají. Vyhrála to ta, která uvedla jeden den, protože to byla nejkratší doba. Ve skutečnosti to trvalo čtvrt hodiny.

Ten titulek u fotky na knihy je nekonkrétní:

"Takzvané knižní čtvrtky. Plzeňané stojí před knihkupectvím, aby si mohli koupit knihu. Na mnohé se nedostane".

Měl tam být napsané, že každý čtvrtek se v knihkupectvích objevovaly knižní novinky.

Knihu si mohl koupit kdykoliv kdokoliv, jen v ty čtvrtky se mohlo ale stát, že knižní novinka byla pro obří zájem na pultech jen pár hodin, jestli vůbec ;-)

tenkrát se vydávaly bestsellery ve statisícových nákladech. Ne jako dnes v tisících.

australsky syndom

Mě dycky baví počítání s procenty. Hypoteticky když je něco zadarmo a pak zvýšíte cenu byť o jeden halíř tak se cena zvedla o nekonečno procent. Obdobně když bylo něco skoro zadarmo a po revoluci se ceny ustálily na tržní hladině tak vypadaj ty tisíce procent strašidelně. Ale reálně by se lidi měli naučit počítat s procenty, aby nebyli tak vystrašení. Ostatně kdo by dnes dal 200 000 za novou TV? Nebo minimálně milion za auto?

Tp že jedna třetina národa věří, že za sovětské okupace se žilo lépe, to stojí za zamyšlení.

Pokud jim v té době bylo patnáct, nedivím se. Nemuseli se starat, doma měli navařeno, holky měly zájem.... A na to špatné se snadno zapomíná.