Máslo nastavené lojem, tlučený pepř chlebovou kůrkou, sůl vápnem. Uhynulí lososi obarvení krví jiných ryb. Tak se u nás šidilo ve středověku. V dobách, kdy neexistovaly účtenky, paragony a faktury, mohlo být zárukou obchodu jen čestné slovo.
Prodejce podle městského práva ručil za to, že jeho zboží není kradené. Odpovědnost za vady se neřešila. Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze. V případě nemovitostí ručil prodávající za to, že má právo ji prodat.
Vztahy mezi zákazníky a prodejci se v dobách minulých snažili regulovat panovníci a profesní cechy, které tak chránily svou čest. V roce 1579 byla vydána Práva městská Království českého, která zajišťovala jednotná pravidla pro prodávající. Na jejich dodržování dohlíželi městští konšelé. Obchodníci byli stejně jako dnes v honbě za ziskem vynalézaví, proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží, a to nekvalitní zabavovali.
Prověřování vah a měr nebyl jednoduchý úkol. V různých zemích se používaly rozličné míry a ani náš loket nebyl ve všech městech stejný. Srovnání pomáhaly i městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl zase úřední žejdlík s hřebíkem v roli rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito.
Trest v podobě useknuté ruky nebo koupele ve Vltavě
Pravidelné problémy byly s pekaři a řezníky. Ceny jejich výrobků, stanovené rychtáři a konšely, zůstávaly stejné, ale náklady na suroviny rostly, snažili se tedy ušetřit na úkor kupujících.
Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo zatýkat. Kdo se bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky. Špatná závaží a míry byly zabaveny a zakopány pod šibenici. Podvádějícího hříšníka kat ponořil v železném koši do Vltavy, ať byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Máme o tom svědectví z doby panování Rudolfa II., kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo.
Cechy, které začaly vznikat ve 14. století, postupně v kontrole kvality a poctivosti nahrazovaly městskou správu. V době velkých epidemií, kdy nebylo dost pracovních sil a ceny stoupaly, byli zákazníci chráněni před zdražováním zvláštními cenovými sazebníky. Řemeslníkům bylo zakázáno se na cenách tajně domlouvat.
I v té době byli řezníci a pekaři pod přísným dohledem. Kontrolovala se mouka, ale také míra a váha prodávaného chleba, v Praze dvakrát až třikrát týdně. U masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. Chléb a maso, které neprošly prověrkou, byly rozdány chudým. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole. Zkoumal se slad, kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat a bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy.
Se zánikem cechů a vznikem živností v 19. století vznikla nová pravidla, postupně se vyvíjela a dále vyvíjejí. Dnes nás chrání především občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele. Pro ty, kdo potřebují pomoc, je tu také spotřebitelská poradna dTestu. Potřebné informace o svých právech můžete najít rovněž na www.dtest.cz.
