Po rozloučení se zesnulým čeká příbuzné ještě dědické řízení u notáře. V tomto případě si ho však nemůžete vybrat sami. U dědictví ho určuje soud, kterému matrika zašle úmrtní list.
Notář ovšem po případných dědicích nepátrá „naslepo“, jak by si mnozí mohli myslet. Prvním krokem je oslovení vypravitele pohřbu, u kterého se předpokládá, že měl k zemřelému nejblíže.
Od něj notář zjišťuje možné okruhy dědiců, a to zejména děti a jiné příbuzné a druha či družku žijící ve společné domácnosti. „Notář přitom samozřejmě může využít také informací z evidence obyvatel. Ty však zejména u vzdálenějších příbuzných a v případě starších lidí nejsou vždy spolehlivé a úplné,“ doplňuje Radim Neubauer, notář a prezident Notářské komory ČR.
Údaje, které uvedl vypravitel pohřbu, samozřejmě při dalším jednání s notářem mohou doplnit ostatní účastníci. Stejně tak, pokud má některý z potenciálních dědiců pochybnost, zda byl ostatními uveden, může napsat notáři osobně a uvést své identifikační údaje. Notáře, kterému byl případ přidělen, najde v rozvrhu řízení o pozůstalostech na webových stránkách Notářské komory.
Připravte si seznam majetku a doklady k němu
Notář se vypravitele pohřbu u předběžného šetření také ptá na rozsah zanechaného majetku a to, zda zůstavitel zanechal závěť.
Kromě toho ovšem vždy provede i šetření v evidenci pořízení pro případ smrti. Tam jsou evidované závěti a jiná pořízení pro případ smrti jako jsou dědické smlouvy či listiny o vydědění sepsané notářem nebo u notáře uložené. Notář může provést šetření také v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku, v centrálním depozitáři cenných papírů.
„Je ale třeba si uvědomit, že centrální evidence majetku určité osoby neexistuje a je důležité, aby dědicové majetek aspoň rámcově označili,“ zdůrazňuje Neubauer. Ostatně tuto povinnost mají ze zákona. Obzvlášť důležité je to u případného majetku v zahraničí. „Ten je bez dostatečných identifikačních údajů, u účtu včetně jeho čísla, jen obtížně zjistitelný,“ vysvětluje Radim Neubauer.
K předběžnému šetření by proto vypravitel pohřbu měl přinést co nejvíce dokladů. Například závěť, pokud ji má v držení. Určitě také doklady k nemovitému majetku, jako například kupní smlouvu, dědické rozhodnutí, výpisy z účtů, vkladní knížky, cenné papíry, technické průkazy k automobilům, doklad k bezpečnostní schránce, k členství v družstvu, smlouvy na dodávky energií a vše, z čeho lze zjistit rozsah zůstavitelova majetku.
Účty v bance notář nezablokuje
To se pochopitelně týká i účtu v bance. Zažitá představa, že notář obesílá s dotazem na případný účet zesnulého všechny peněžní ústavy, které v České republice jsou, je totiž lichá. Stejně tak je mylná představa, že notář účet zablokuje. Ve většině případů tomu tak není.
Určitá omezení tu ale mohou být. „Stěžejní je z tohoto pohledu obsah ujednání ve smlouvě mezi zůstavitelem a bankou, zde se určují trvalé příkazy, zmocněné osoby a podobně,“ popisuje Radim Neubauer. Tato zmocnění nezanikají. Tedy pokud to ve smlouvě není dohodnuto jinak.
Proto je na místě - jakkoliv to zní morbidně, už při zadání trvalého příkazu přemýšlet, zda skutečně má trvat i po smrti. „Velmi často se totiž stává, že například životní pojištění je placeno i po úmrtí zůstavitele – pojištěného,“ uvádí příklad Neubauer.
Pozor ale, pokud nejste ve smlouvě o účtu uvedeni jako zmocněná osoba, disponovat s ním nesmíte. A skutečnost, že není zablokovaný, na tom nic nemění. „Pokud s účtem disponuje po smrti majitele účtu někdo, kdo není ve smlouvě uveden, byť zná přístupové údaje například k elektronickému bankovnictví, může se tím vystavit riziku i trestního stíhání,“ upozorňuje notář.
Hodnota majetku vychází z prohlášení dědiců
Dalším důležitým aspektem dědického procesu je cena děděného majetku. Dvojnásob to platí například v situaci, kdy se dědí podle zákona a děti chtějí, aby jim matka vyplatila jejich zděděný podíl na nemovitosti, kde hodlá i nadále bydlet, ale který jí po smrti manžela a otce dětí již nepatří celý.
Čekáte-li, že takové vyčíslení dědických podílů udělá notář, budete možná realitou trochu zaskočeni. „Obecně totiž platí, že hodnota majetku připadajícího do dědictví se zjišťuje ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo pozůstalost spravuje,“ vysvětluje Radim Neubauer.
Teprve v případě, že dědicové na hodnotě neshodnou, nebo když zjevně nebude odpovídat obvyklé ceně, přichází na řadu znalecký posudek. Znalce v takovém případě určí notář.
„I pak ale mají při dědění ze zákona dědicové možnost uzavřít dohodu o rozdělení pozůstalosti podle své úvahy. A v takovém případě pro ně stanovená obvyklá cena není závazná,“ říká Neubauer. Jinými slovy si mohou vyplatit sumu větší nebo menší, než by odpovídala jejich podílu.
Osobní věci či drobné šperky se v dědictví neřeší
Překvapivě vůbec se pak dědické řízení nezabývá osobními věcmi včetně šperků. „V 99 procentech případů se tyto věci neřeší,“ potvrzuje Radim Neubauer. V praxi se totiž podle něj vesměs jedná o běžné věci, které mají osobní hodnotu pro pozůstalé.
„Pokud se toto řeší, pak zpravidla ve sporných věcech. Obvykle jedna strana tvrdí, že věci dostala darem a druhá to popírá,“ vysvětluje notář. Doplňuje, že k takovému spornému majetku se při dědickém řízení nepřihlíží.
Jinými slovy, pokud se třeba o šperky po babičce chtějí dědicové přít, musí podat k civilnímu soudu tzv. určovací žalobu. A až poté, co soud určí, komu věci k datu smrti patřily, by se pak doprojednalo dědictví.
Výjimku ovšem představují třeba šperky či obrazy vysoké hodnoty. Ty do dědického řízení naopak patří.
Jak je to s podílem ve firmě
Majetkem je samozřejmě třeba i firma či podíl ve firmě. Ovšem pokud jde o jeho dědění, bude záležet na konkrétní situaci. „Například u s.r.o. je rozhodující, zda se podle společenské smlouvy podíl dědí nebo nedědí,“ vysvětluje Neubauer.
Pokud se podíl dědí, je věcí dědiců, aby si jej ocenili. Jen v případě, že se nedohodnou, může být potřeba přivolat znalce. Jakmile podíl nabudou dědicové, jednají sami s dalšími společníky firmy. Mezi záležitosti pozůstalostního soudu toto nepatří.
Konečné jednání
Teprve v okamžiku, kdy má notář všechny podklady a informace, nařídí konečné jednání. Na to předvolá všechny, kteří připadají v úvahu jako dědici. Tam se také provádí soupis majetku a dluhů zemřelého, jeho hodnota se oceňuje a vyčísluje ke dni úmrtí.
Notář vždy dědice poučí o právu dědictví odmítnout a o možnosti výhrady soupisu. To znamená, že třeba v uvedeném příkladu sporu o šperky, se do protokolu uvede, že by předmětem dědictví měl být ještě další majetek.
Pokud by se nějaký majetek objevil až později, třeba za dva roky, projedná se v dodatečném řízení.
Spory o dědictví řízení prodlužují
Postup vyřízení dědictví tedy není zcela jednoduchý. Určitě tedy nepočítejte s tím, že by se vše vyřídilo během pár týdnů. „Dlouhodobě skončí 88 procent řízení do jednoho roku, většina však do čtyř měsíců ode dne, kdy je notář soudem pověřen úkony v řízení o dědictví,“ přibližuje realitu Neubauer.
Až o několik měsíců se ovšem dědické řízení prodlužují třeba v případě, že jsou dědicové nezletilí. V těchto případech totiž musí schválit úkony za nezletilého opatrovnický soud. S prodloužením je třeba počítat i tehdy, když není třeba u některého z dědiců známo místo pobytu, nebo je-li předmětem dědictví majetek v cizině. A pochopitelně také v případě sporů mezi dědici.
Notáři zaplatíte podle vyhlášky
Za vyřízení dědictví si notář nemůže říci jakoukoliv částku. Odměnu totiž pevně stanovuje vyhláška. A vychází se při tom z hodnoty majetku zemřelého.
Například za řízení, kde se řešil majetek ve výši 500 tisíc korun, dostane notář 6 800 korun + DPH. V případě dvoumilionové hodnoty to bude 16 300 korun + DPH, u pěti milionů 23 300 korun + DPH. Maximální odměna činí 38 300 korun + DPH. Částku hradí dědicové podle poměru toho, co z dědictví nabyli.
Daně se žádné neplatí. Dědická daň totiž byla zrušena. A nabyté dědictví je u fyzických osob osvobozeno i od daně z příjmu.
