Cesta 4700 lidí každý měsíc do francouzského příhraničního města stojí evropské daňové poplatníky přes dvě stě milionů eur ročně, píší páteční Hospodářské noviny. Železný ve čtvrtek uvedl dokonce 270 milionů
"Tři týdny jednáte v Bruselu, pak vám před kancelář postaví malou plechovou bedýnku, do které vaše tajemnice očísluje všechny papíry z kanceláře, schránka se zapečetí a 4700 lidí se s těmito schránkami vydá na jih do Štrasburku na dva a půl dne. Tam stojí stejně velká budova se stejně velkou kanceláří a jednacím sálem, schránka se otevře, tajemnice vám rozloží po stole papíry, odhlasujete, papíry se znovu uloží do beden a zase se všichni vydají na sever," popisuje každoměsíční praxi Železný.
Půl století starý problém
Důvodem jsou problematické dohody mezi evropskými státy i složitá historie Evropského parlamentu. Už při vzniku Unie v 50. letech se jednotlivé státy přely, kde sídlo evropských poslanců bude. Brusel tenkrát neprošel, a bylo proto zvoleno město, které vadilo nejméně - Lucemburk.
Rostoucí počet poslanců tam ale neměl kde zasedat. Proto se pro plenární zasedání začaly využívat prostory, které nebyly od Lucemburku daleko - Rada Evropy právě ve Štrasburku.
I když se později parlament dočkal vlastních prostor (a ne právě nejmenších - ve Štrasburku patří parlamentu několik rozlehlých budov včetně zasedacího sálu pro více než osm set evropských poslanců), praxe tří sídel zůstala zachována. V Lucemburku sídlí sekretariát, v Bruselu, neoficiálním hlavním městě Evropy, se žije, jedná a pracuje, ve Štrasburku se čtyři dny v měsíci zasedá. Po zbytek času jsou obrovské prostory štrasburské parlamentní budovy prázdné.
Že by se něco změnilo, je v podstatě vyloučeno. Systém třech sídel je zakotven v zakládajících smlouvách Unie a souhlas Francie se změnou spadá více méně do sféry sci-fi.
"Francouzi chtějí na životě poslanců také něco škubnout, proto si vymínili v treaties (základní zákony EU), že hlasování může probíhat výhradně na území Francie. A protože treaties lze měnit jen se souhlasem všech členů Unie a protože Francie s Belgií vždy vetovaly jakýkoliv pokus o změnu, stojí tahle ptákovina kolem 270 milionů eur ročně jen na nákladech na dopravu. Pominu všechny ostatní náklady," konstatoval Železný.
Ve smlouvách je napsáno, že zasedání se může dvanáctkrát ročně konat ve Štrasburku. V srpnu jsou ale parlamentní prázdniny. Proto se na výlet do Francie vydávají v září poslanci hned dvakrát.
Podle Hospodářských novin podepsalo petici proti pravidelnému stěhování na milion lidí. Proti jsou i sami poslanci. Frakce Zelených si podle deníku nechala dokonce vypracovat studii, podle které se při přejezdech ročně vyprodukuje 20 tisíc tun CO2. Italská poslankyně dokonce nafotila budovu termokamerou, aby dokázala její energetickou náročnost. Vše zřejmě zbytečně.
