První v celém koloběhu je šlechtitel. Ten vyvíjí nové odrůdy a kříží jednotlivé rostlinky, aby vytvořil nové barvy, vůně nebo upravil délku stonku. Šlechtěním se ovlivňuje i počet listů, zda má růže trny nebo množství okvětních lístků.
Jedním z výzkumníků je i Ad van Rooijen, který je hlavním šlechtitelem ve společnosti Royal de Ruiter sídlící v Nizozemsku. „Květiny křížíme pouze pomocí spojování rostliny A a rostliny B, nepoužíváme žádné genetické modifikace. Pracujeme s odrůdami z Evropy, Asie, Afriky nebo z Ekvádoru,” vysvětluje van Rooijen.
Křížení je velmi dlouhý proces, nová odrůda se šlechtí okolo sedmi let. V rozlehlých sklenících se ovšem pracuje neustále. „Každoročně vyšlechtíme okolo 25 nových odrůd růží, já osobně jsem jich za svou pětadvacetiletou kariéru vyšlechtil okolo 600,” říká sympatický šlechtitel, který vizuálně naprosto odpovídá laickým představám o jeho povolání. V bílém plášti a s malým, štětečkem pobíhá po skleníku a nadšeně ukazuje své květiny.
„Člověk má samosebou radost z odrůdy která se uchytí a je úspěšná. Mám ovšem i pár takových, co kdovíjaký úspěch neměly, ale osobně jsem je měl moc rád. Nejradši mám vždycky nějaké hodně speciální barvy a všechny odstíny růžové, ty jsou vždycky moje oblíbené,” říká s úsměvem van Rooijen.
Šlechtitelem růží se stal v podstatě omylem. Jeho rodina se pohybovala v květinovém průmyslu, on sám se tomu však věnovat nechtěl. Jeho zájem o chemii a biologii ho táhl ke šlechtitelství, ale toužil po uplatnění v jiném oboru, než jsou rostliny. Při studiu na univerzitě nicméně začal pracovat ve šlechtitelské společnosti, kde už nakonec zůstal.
Valentýnský vzdušný most. Každé třetí letadlo do Amsterdamu veze květiny |
„Pro tuto práci je důležité mít znalosti o organické chemii, biologii a především genetice. V tomto oboru nás není mnoho, pokud budeme brát v potaz profesionální šlechtitelské společnosti, na světě je jich pouze šestnáct. V mém týmu je devět lidí, většina z nich pracuje ve skleníku a stará se o opylování růží,” říká.
Šlechtění je finančně nesmírně náročné. Nejen, že ne každý pokus skončí úspěšně, ale drahý je i čas šlechtitelů či energie na vyhřívání a osvětlení skleníků, které jsou po sedm let vypiplávání nové odrůdy nezbytné.
V příštích letech by se van Rooijen chtěl zaměřit především na šlechtění květin s vůní. „Růže, které po generace rostou ve sklenících a jsou opečovávány člověkem, přirozeně ztrácejí svou vůni. Nemají totiž potřebu na ni lákat včely, které by je opylovaly,” dodává. Dalším cílem do budoucna je zlepšit i životnost a odolnost růží.
Z tenisty pěstitelem
Poté, co je růže vyšlechtěná, přichází na scénu pěstitel. Ten si zakoupí odrůdu od šlechtitele ve stanovené hodnotě za jednu rostlinu. Jedním z nich je i Remco van der Arend ze společnosti Arend Roses sídlící nedaleko Amsterdamu.
Jeho rodiče pracovali s květinami a Remco po maturitě začal v průmyslu podnikat společně s otcem. Po nějakém čase společnost plně převzal a nyní je v jejím čele. I přesto, že si během svého mládí Remco vysnil, že bude tenista, nakonec se ke květinám stejně dostal.
„Jako malého kluka mě to moc nelákalo. Viděl jsem maminku, jak vždycky brzy ráno vstala, šla do práce, pak se vrátila aby nás vypravila do školy a šla hned zpět do skleníku, kde trávila celé dny. Tenhle způsob života se mi nelíbil. Po čase mi ale došlo, že mít svůj vlastní byznys je příjemné a že i tvrdá práce se vyplácí,” říká van der Arend. Coby generální ředitel nyní vede společnost se zhruba 130 zaměstnanci a týdně prodává 800 tisíc růží. Za rok to činí více než 41,5 milionu květin.
Podle van der Arenda se v posledních letech trh proměňuje. „Lidé jsou bohatší a více kupují hezké věci. Právě proto je i květinový průmysl v rozkvětu. Lidé jsou zkrátka ochotni za květiny více utrácet,” říká. Z vypěstovaných kusů, které dobře vyrostou, většinou vyhodí okolo jednoho procenta, zbytek se mu vždy podaří vyprodat.
Burza a vizitka předešlé dřiny
Pěstitel může prodat své květiny na květinovou burzu, odkud si je jednotliví obchodníci kupují. Aukce květin zde funguje na principu holandské dražby, kdy se původní cena v pravidelných časových intervalech snižuje o stanovené procento až do chvíle, než se zboží vyprodá. - čtěte Valentýnský vzdušný most. Každé třetí letadlo do Amsterdamu veze květiny
Pokud pěstitel neobchoduje na burze, jedná přímo se svými partnery. Jedním z partnerů společnosti Arend Roses je i Jiří Hemerle z českého e-shopu Florea.
„Obchodník je sice posledním článkem celého cyklu, ale to neznamená, že je méně důležitý. Nejen, že je nejblíže koncovému zákazníkovi, ale také je vizitkou celé předchozí práce,“ vysvětluje Hemerle.
„Je důležité, aby si obchodníci s květinami uvědomili, jaká práce je za samotnou rostlinou. Když budeme kytky špatně skladovat a nebudeme se o ně starat tak, jak máme, celá ta dlouhá práce pěstitele i šlechtitele přijde vniveč,” uzavírá Hemerle.
