Akademická práce, publikovaná v říjnovém vydání sborníku Energy a volně dostupná na portálu ScienceDirect vydavatelství Elsevier, porovnává devatenáct hlavních světových projektů malých modulárních reaktorů (SMR, z angl. Small Modular Reactor). Autoři „prohnali“ veřejně dostupná data o těchto projektech dvěma používanými modely pro odhad skutečných výrobních nákladů. Dospěli k závěru, že všechny projekty prezentují příliš optimistické údaje o ceně, za kterou budou schopni své reaktory vyrábět.
Autoři studie se soustředili na reaktory určené primárně pro výrobu elektřiny. Do svého vzorku nezařadili ani jeden z dvojice projektů SMR, které běží v Česku. Jsou to Teplator, který vyvíjejí vědci z univerzit ČVUT a ZČU, a David, který vzniká pod taktovkou společnosti Witkowitz Atomica.
Autoři použili dvě rozdílné metodiky pro odhad skutečných nákladů a prezentují výsledky jako široké rozpětí: v případě jedné metodiky je horní hranice typicky pětinásobkem té spodní, v případě druhé jsou to stonásobky i víc. Přesto se oficiálně předkládané náklady do takto širokých rozpětí „vešly“ jenom v jediném případě. Typicky jsou podle autorů podstřelené zhruba troj- až pětinásobně oproti spodní hranici odhadovaného rozpětí nákladů a padesáti- až stonásobně oproti středu tohoto rozmezí.
Drastický nárůst odhadovaných nákladů na výrobu SMR zásadně mění pohled na cenu vyráběné elektřiny a na ekonomickou návratnost těchto projektů.
Cena elektřiny
Co se týče ceny vyráběné elektrické energie, série simulací, které autoři studie prováděli, ukázaly střední hodnoty parametru „LCOE“ (levelized cost of electricity, vlastně průměrná cena za celou dobu životnosti při zahrnutí všech nákladů), v rozmezí 220 až 610 dolarů za megawatthodinu. To jsou hodnoty pro tradiční vodou chlazené designy SMR. Heliem chlazené vysokoteplotní reaktory, což je nevyzkoušená technologie, vycházely lépe, okolo 130 dolarů. Naopak, u sodíkem chlazených reaktorů jde o řádově tisíce dolarů za MWh.
Pro porovnání, u větrných elektráren, resp. solárních parků studie cituje jiný zdroj, podle jehož aktuální verze začínají náklady v obou případech na 24 dolarech za jednu vyrobenou megawatthodinu.
Návratnost investice
Co se týče návratnosti investice od pořízení jaderné elektrárny se SMR, studie upozorňuje, že až na dvě výjimky vychází u všech designů parametr čistá současná hodnota, NPV, v záporných číslech i na základě oficiálních údajů výrobců o výrobní ceně reaktorů. Při započtení odhadovaných nákladů pak ukázaly simulace NPV minus dvanáct až čtyřicet milionů dolarů na jeden megawatt výkonu – opět jde o střední hodnoty, a to u vodou chlazených reaktorů.
Nejméně špatné designy
Nejlépe – přesněji nejméně špatně – vycházejí ze zmíněné studie americko-japonský reaktor BWRX-300 a britský design UK SMR.
BWRX-300 je teplovodní reaktor vyvinutý společně americkou General Electrics a japonskou Hitachi. Má výrobní kapacitu 300 MW elektřiny a jde v podstatě o zmenšeninu reaktoru certifikovaného ve Spojených státech v roce 2014.
UK SMR je tlakovodní reaktor vyvinutý společností Rolls-Royce. Má výrobní kapacitu 470 MW elektřiny, takže o víc než polovinu překračuje definici SMR.
