Není práce jako práce. Třeba v experimentální fyzice je třeba pracovat podle stavu dosaženého na přístrojích, když se podaří získat potřebný stav, je třeba využít čas k měření. Třeba i přes noc a přes neděli. Volno si mohu udělat, když je práce s dobrým výsledkem ukončená.

V hutích také, když je dosaženo žádané teploty, musí se tekutý kov zpracovat. Odejít v poledne na oběd a vrátit se ke ztuhlé oceli nejde. I pilot letící třeba do Bombaje si nemůže udělat polední přestávku, strojvůdce nemůže za jízdy opustit velín.

Kreativní práce je, že když mám nápad, tak ho musím realizovat, bez ohledu na čas. Kreativita od 8 do 14 každý den jaksi nefunguje.

Každý zastánce kratšího pracovního týdne s tím může začít hned sám u sebe, stačí si založit firmu a zavést tam 4 denní pracovní týden, podle mě se zaměstnanci jen pohrnou.

Já jako invalidní důchodce jsem si ten pracovní úvazek zkrátil. Od roku 2005 dělám na 4/5 úvazku a i tak myslím, že je toho na mě moc, rok od roku horší; blábocám se na pokraji funkčnosti.

Je třeba najít konsensus mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Jakkoli by mnozí (i zdraví) uvítali kratší úvazek, bude tu vždy mnoho gastarbeiterů, kteří se pohrnou za 7 dvanáctek do týdne, jen aby domů mohli poslat pro ně hodně peněz (Ukrajinci u nás, naši v Německu...), takže nevím, co je správně.

Považuji se za pravičáka, jenže pokud jeden tahá krátkou a druhý dlouhou, něco není v pořádku. Ultrakapitalista by si přál otroka, levicový aktivista nepodmíněný příjem... Jak lze vprostřed uhoditi?

Ja pracoval zde na Yukonu asi 20 let 4x10 hodin, patek, sobota nedele volno a bylo to podle me lepsi nez 5x8. Kdyby nam dali o pulhodinku delsi prestavky, na produktivite by to podle me taky neubralo.

Každý to má jinak. Někomu vyhovujou dvanáctky a to volno si pak plně užije, pro mě je osmapůlka (9 hodin včetně pauzy) dost vyčerpávající, takže někdy prospím celý volný den, a to pracuju na kratší úvazek.

A teď si představte, že jsou u nás pořád soukromé firmy, které svým zaměstnanců nejsou schopny dát 25 dnů dovolené, pracuje se u nich 10-12 hodin denně, so+ne. A teď by k nim měl někdo přijít s návrhem, aby se pracovalo čtyři dny v týdnu, tři mít volno a ještě k tomu za stejných finančních podmínek. Chtěl bych vidět ty opupínkované majitele těch firem.

Ano, pokud by vám někdo nabídl něco, s čím nesouhlasíte, tak by se vám to asi také nelíbilo, nic zajímavého.

Ve znalostní ekonomice jsou různé experimenty s organizací (časovou i prostorovou) práce běžné, ve výrobních fabrikách je zase často směnný provoz, kdy se pracuje nad běžnou osmihodinovou pracovní dobu a pak jsou kumulované dny volna.

Já osobně si myslím, že z hlediska pracovní výkonnosti je lepší než kumulovat práci do 4 pracovních dnů, spíše nechávat čas na relaxaci v rámci (před, v průběhu nebo po) běžného pracovního dne a pracovat celých pět dní než se čtyři dny strhnout a pak tři dny lelkovat.

V každém případě bych nezaváděl jeden model centrálně, ale nechal bych to na kreativitě příslušné firmy, aby si našla optimální rozvržení v rámci svého kontextu.

Před ca 25 lety jsem dělal „opičku u počítače“ – přepisování naskenovaných dokumentů do počítačové databáze. Už tenkrát zaměstnavatel zjistil, že když nám dá po každé hodině pětiminutovou pauzu (nad rámec běžné půlhodiny na oběd), že se zvýší produktivita. Bylo tomu tak.

je třeba si všimnout, že jim neubylo práce, ale museli ji stihnout rychleji

Je třeba najít míru; kompromis mezi délkou směny, pracovním úvazkem a mezi individuálními možnostmi (schopnostmi) pracovníka.

Ti, kteří na to mají, nechť pracují 3–4 dny v týdnu osmičky až dvanáctky, ale je mnoho lidí, kterým po 6 hodinách práce klesne výkonnost – patřím mezi ně (pracuji na kratší úvazek). Kdybych měl do týdne 5 šestihodinových směn s pauzou (tzn. 6.5 denně), budu výkonnější, než když budu mít méně déletrvajících směn. Zaměstnavatelé na to snad jednou přijdou.

Teď jsem měl 3 dny práce a 4 dny volna a ženské jsem říkal, že takový by mohl být každý týden. 2 dny na odpočinek absolutně nestačí, je to fejkové volno. Ještě že jsem na home office, alespoň stíhám drobnosti počas práce.

HO taky není pro každého. V bývalé práci, když mi nebylo moc dobře (ale nebylo to ani na neschopenku, ani na sick dys), jsem mohl pracovat z domova, ale nevyhovovalo mi to.

Dělala jsem ve firmě, jejíž vlastníci byli Rakušané, ty zase vlastnili Němci. Pracovala jsem jako účetní a ekonomka za průměrný plat. Přesčasové hodiny, kterých nebylo moc mi platili, když jsem měla dovolenou tak jsem pak byla ale v práci do noci, protože to za mě nikdo neudělal. Nikdo jiný neuměl odeslat mzdy a zaplatit faktury, udělat hlášení DPH, byla to tedy menší firma.

Když začali podnikat v dalších oborech, tak mi přidali na základním platě, že budu mít víc práce. Zároveň ale vymyslela paní personalistka s jednateli moji novou pracovní smlouvu - takže ano vyšší plat, ale placené přesčasy jen za hodiny nad 200 přesčasových hodin za rok.

Vyplatilo se jim to. Vydržela jsem ještě rok. Výpomoc aspoň na jeden den v týdnu mi odmítli sehnat. Nyní si tato firma platí účetní firmu. která je stojí víc a lidi v této účetní firmě, kterým jsem agendu předala, přesčasy dělat nemusí.

Tak nevím, asi jak kdo. V poslanecké sněmovně bych to viděla, že by to teda šlo.

toho už se nedožiju

V našich podmínkách, realizováno tak za 50 let. Takže horko těžko i pro mojí dceru, které je 14 let.

na to, že makám sedm dní v týdnu je to docela zajímavé čtení a výzkum bohužel nežiji na Islandu

Záleží na tom, jestli vás to baví, naplňuje, saturuje; v takovém případě je to vaše volba. V opačném případě bych na vašem místě uvažoval o změně práce.