Ve skromném holičství, kde se po dřevěné podlaze kutálejí zrnka písku a kam se skrz výkladní okna z ulice dívají zvědaví lidé, stříhá sedmašedesátiletý Galante dalšího zákazníka.
Až práci dokončí, vlastnoručně zanese do velkého sešitu další záznam. Stejně jako poprvé před více než dvaceti lety, kdy si od klientů za úpravu účesu bral patnáct argentinských pesos.
Jenže jen za poslední čtyři roky, tedy od počátku úřadování současného prezidenta Alberta Fernandeze, vyletěly ceny nahoru o 757 procent. „Krize se táhne už dlouho a nelepší se, naopak,“ sdělil agentuře Reuters ve svém kadeřnictví Ruben Galante, který si dnes za jedno ostříhání účtuje tři tisíce pesos.
Inflace je proto hlavní téma politiků i největší starostí voličů. Poslední meziroční údaj totiž zakotvil na 124 procentech, což je nejhorším výsledek od roku 1991.
Poznámky holiče Rubena Galanteho ze 14. září 2001. Tehdy si za sestřih bral patnáct argentinských pesos. (18. září 2023)
Tříciferná inflace dostává čím dál více lidí pod hranici chudoby, čtyři z deseti Argentinců má už problém se zaplacením životních nákladů. Ekonomové odhadují, že do konce roku by pak inflace mohla dosáhnout dokonce dvě stě procent.
Galante přitom vzpomíná na rok 1991, kdy jako šestadvacetiletý holič v prestižní čtvrti Belgrano začínal. Za stříhání si tehdy stanovil cenu patnáct pesos a ta mu vydržela z dnešního pohledu neuvěřitelných deset let, což ostatně potvrzuje zápis z jeho sešitů o dekádu později.
Ceny v Argentině rostou extrémním tempem, inflace překročila sto procent |
V tu dobu se peso drželo v poměru jedna ku jedné k americkému dolaru, proto se mladému holiči žilo v kosmopolitním městě pohodlně. Argentina navíc byla tehdy jednou z nejbohatších zemí v regionu. Tehdy si chodil pravidelně sednout na kávu, jedl v dobrých podnicích, často cestoval a pravidelně doplňoval potřebné zásoby materiálu pro své malé holičství.
Dnes se musí chovat opatrněji, za jeden střih dostane v přepočtu čtyři dolary, tedy zhruba 94 korun. Léta ekonomického úpadku postupně snížila příjmy a úspory argentinských občanů. Ti nejbohatší si své prostředky střeží na zahraničních účtech v dolarech, aby unikli neúprosné devalvaci měny.
Starosti si postarší kadeřník dělá také o své už dospělé děti. Dcera sice odešla za lepšími možnostmi do zahraničí, syn však zůstal v rodném Buenos Aires a navzdory nespočtu odpracovaných hodin si pořád nemůže dovolit ani vlastní auto, natož nemovitost.
Když inflace zmizela
Argentina bojovala se zadlužením už v osmdesátých letech, kdy vládní dluh vzrostl za dvacet let z čtyř na padesát dva miliard dolarů. Jako řešení pak politici hodnotu pesa navázali na dolar v poměru jedna ku jedné. „S konvertibilitou prakticky zmizela inflace,“ vzpomíná Galante pro Reuters.
Zaplatila za to ale jinak. Země do velké míry ztratila možnost provádět vlastní aktivní měnovou politiku a stala se silně závislou na finančním zdraví USA. Argentina si brala stále další a další půjčky, v roce 2001 pak dluh přesáhl sto miliard dolarů. K tomu rychle stoupala nezaměstnanost. Ekonomická krize explodovala a občané žádali tehdejšího prezidenta Fernanda de la Rua, aby odstoupil. Dvacátého prosince 2001 uprchl de la Rua vrtulníkem z prezidentského paláce.
Poprvé zvýšil cenu svých služeb kadeřník Galante v roce 2005 na osmnáct pesos, jakkoli byla inflace o poznání vyšší. Opravdový skok měl ale teprve přijít poté, co se v roce 2007 do čela země dostala kontroverzní politička Cristina Fernández de Kirchnerová. Holič během jejího prvního volebního období zvýšil cenu za střih o 117 procent, o 200 procent pak v druhém.
Bohatý jako Argentinec? To už neplatí. Úpadek této země je těžko pochopitelný |
V roce 2015 pak nastoupil do úřadu podnikatel Mauricio Macri, který sliboval fiskální odpovědnost. Přestože provedl některé reformy, které se líbily hlavně investorům, ekonomika se začala hroutit. Macri proto požádal Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši 57 miliard dolarů. Během jeho čtyřletého mandátu si Galanteovi zákazníci připlatili dalších 133 procent navíc.
Dnes nestačí ani největší argentinská bankovka v hodnotě dvou tisíc pesos na zaplacení běžného sestřihu v Galanteho salonu. S jistou rezignací Galante konstatuje, že se už ani nepokouší držet cenový krok s celkovou inflací v zemi. Nechce si vyhnat všechny věrné zákazníky.
Zatímco pokračuje ve střihání jednoho z nich, konverzace od ekonomické situace v zemi volně přešla k fotbalu, společné vášni Argentinců. Galante ale nepřestává věřit v lepší zítřky. „Argentina se z toho může dostat, řešení ale mají v rukou politici. Naše země k tomu má zdroje, má mnoho věcí, které jí mohou pomoci být lepší. Ale zdá se, že se nikdo nemůže shodnout na tom, jak toho dosáhnout,“ shrnul Galante.
