Gabonská republika nacházející se na západním pobřeží afrického kontinentu má od Norska slíbených 150 milionů dolarů (zhruba 3,3 miliard korun), prvních sedmnáct (370 milionů korun) inkasovala před měsícem. Transakce je součástí Středoafrické lesnické iniciativy (CAFI), která sdružuje šest středoafrických zemí a šest finančních partnerů, jakým je právě Norsko.
CAFI stojí na mechanismu REDD+, který zjednodušeně řečeno říká, že by rozvojové země měly finančně profitovat z ochrany svých vzácných ekosystémů, které absorbují uhlík, zajišťují diverzitu, a celkově přispívají k větší rovnováze rozkolísané přírody.
CAFI
|
Úvahy o finančním potenciálu deštného lesa jdou ale ještě dál. Deník Financial Times popisuje koncept Africké skupiny pro rozvoj a ochranu přírody (ACDG), která chce na deštném pralese v Gabonu vydělávat velké peníze, aniž by musely padat hektary stromů. Firma získala padesátiletou koncesi na zhruba tři procenta gabonské pevniny, tedy na obrovskou lesní plochu, která má generovat takzvané uhlíkové kredity. ACDG je bude prodávat společnostem, které si tím budou kupovat „odpustky“ za emitování oxidu uhličitého.
Zjednodušeně řečeno by se koncept dal připodobnit k úklidové službě - deštný les vyčistí po nadnárodní firmě oblaka oxidu uhličitého, jako když vysavač vcucne chuchvalec prachu pod postelí.
„Každá velká společnost na světě se zavázala k čisté nule,“ říká představitel ACDG Iftikhar Ali a má tím na mysli přísliby nulových uhlíkových emisí od automobilek, aerolinek ale i ropných společností jako je britská energetická firma BP. „Buď musí investovat do technologií na snížení emisí, nebo si budou muset koupit uhlíkové kompenzace,“ tvrdí Ali.
Skupina chce vydávat uhlíkové kredity formou dluhopisů a Ali doufá, že jí to vynese zhruba 300 milionů dolarů (6,5 miliard korun). „Pokud budeme schopni vydat dluhopis, vytvořilo by to důležitý precedens pro Gabon, který by pak byl schopen vydávat podobné dluhopisy sám,“ říká Ali.
Zelená perla Afriky
Zhruba 85 procent území Gabonu pokrývá deštný prales. Na poli klimatických otázek si země vede více než dobře, s pouhými dvěma miliony obyvatel a ropnými zásobami dosud neměla potřebu ve velkém těžit z bohatství deštného lesa. Ochrana přírody má i dlouhodobou politickou podporu. V roce 2002 vyhlásil tehdejší prezident Omar Bongo třináct národních parků pokrývajících jedenáct procent území země, na němž byla zakázána jakákoliv těžba.
České lesy opět rostou. Pomohly srážky i chladnější počasí |
Později byla plocha chráněných území rozšířena o dalších šest procent. Další prezident v roce 2010 zakázal vývoz nezpracovaného dřeva, čímž se mimo jiné zvýšila domácí produkce nábytku a dalších výrobků ze dřeva.
Lesní politika se samozřejmě neobešla bez skandálů, v rámci kterých se třeba ministr lesnictví zapletl do pašování vzácného tvrdého dřeva. Přesto si ale Gabon vede více než dobře. Podle odhadů ze strany OSN absorbuje gabonský prales nad rámec svých vlastních emisí každoročně 100 milionů tun uhlíku, což je zhruba stejný objem, jaký každý rok vypustí do vzduchu Česká republika.
I přes slíbenou částku 150 milionů dolarů, které má Gabon inkasovat od Norska, si představitelé středoafrického státu myslí, že by svět měl za „ekosystémovou službu“ platit víc.
Vadí jim například, že metodika výše zmíněného mechanismu REDD+ stojí hlavně na odměňování toho, že se státy ve své klimatické politice polepší, že zkrátka odstraní škody, které v minulých letech napáchaly. V tomto duchu například brazilský prezident Jair Bolsonaro před nedávnem žádal o miliardu dolarů na záchranu Amazonského pralesa. Zatímco na jihoamerickém kontinentě prostor pro zlepšení je, Gabon ho spíš nemá. V uplynulých třiceti letech omezil míru každoročního odlesňování na méně než 0,1 procent.
Gorilí turistika
Kromě uhlíkových kreditů má skupina ACDG se svými hektary gabonské půdy další podnikatelské úmysly. V zemi, kde, jak píše Financial Times, prakticky neexistuje infrastruktura pro cestovní ruch, plánuje odstartovat projekt klimatické turistiky. Ten má spočívat v objevování přírodních bohatství v malých skupinkách turistů, kteří za zážitek dobře zaplatí. Firma chce cestovatele lákat třeba na gorily. Takzvaná gorilí turistika už funguje například ve Rwandě, která na tom vydělává 300 milionů dolarů ročně.
Kromě toho ACDG spoléhá na klasické byznysové cesty v udržitelném hávu. Na jednom z travnatých porostů chce pást až 20 tisíc kusů skotu, plánuje i udržitelné podnikání se dřevem, které má místním poskytnout pracovní místa. Způsob, jakým bude s krajinou nakládat se odrazí v množství uhlíkových kreditů, které chce nabízet nadnárodním společnostem.
