Zatímco Francouzi jedí méně foie gras a pijí méně červeného vína, Španělé šetří olivovým olejem. Finy zase nabádají, aby chodili do sauny jen ve větrných dnech, kdy je energie levnější, píše americký list.
Spotřeba masa a mléka v Německu klesla na nejnižší úroveň za 30 let a kdysi rychle rostoucí trh s biopotravinami se propadl. Italský ministr hospodářského rozvoje Adolfo Urso v květnu svolal krizové zasedání kvůli cenám těstovin, které jsou tam oblíbenou základní potravinou. Jejich ceny se v zemi zvýšily o více než dvojnásobek celostátní míry inflace.
Na potíže se zadělávalo dlouho
Současné potíže Evropy se vytvářely dlouho. Stárnoucí populace, která dává přednost volnému času a jistotě zaměstnání před výdělkem, přinesla léta nevýrazného růstu ekonomiky a produktivity. Pak přišel dvojitý úder v podobě pandemie nemoci covid-19 a vleklé ruské války na Ukrajině. Tyto události narušily globální dodavatelské řetězce a způsobily prudký růst cen energií a potravin, a tak zhoršily problémy, které se projevovaly desítky let.
HDP eurozóny v prvním čtvrtletí klesl, ekonomika je v recesi, říká Eurostat |
Reakce vlád problémy jen prohloubily. Aby úřady zachovaly pracovní místa, směřovaly své dotace především vůči zaměstnavatelům. Když pak přišel cenový šok, spotřebitelé zůstali bez finančního polštáře. Naopak Američané těžili z levných energií a vládní pomoci určené především občanům, aby mohli utrácet.
V minulosti evropskému kontinentu mohl přijít na pomoc mohutný vývozní průmysl. Ale pomalé oživení v Číně, která je pro Evropu zásadním trhem, tento pilíř růstu podkopává. Vysoké náklady na energie a vysoká inflace na úrovni nevídané 50 let zhoršují cenovou výhodu zdejších výrobců na mezinárodních trzích a ničí kdysi harmonické pracovní vztahy.
S oslabováním světového obchodu se stává slabinou Evropy také její silná závislost na vývozu, který u eurozóny tvoří asi polovinu hrubého domácího produktu (HDP) proti deseti procentům v případě Spojených států.
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se soukromá spotřeba ve dvaceti zemích eurozóny od konce roku 2019 po očištění o inflaci snížila asi o procento. V USA, kde je trh práce v dobré kondici a příjmy domácností se zvyšují, soukromá spotřeba vzrostla téměř o devět procent. EU má nyní na celosvětových výdajích spotřebitelů podíl 18 procent, zatímco Amerika 28 procent. Před 15 lety připadala na EU i na USA zhruba čtvrtina z celkového objemu.
Lidé sahají po levných potravinách
Tato bolest zasahuje i velkou část středních vrstev. V Bruselu, jednom z nejbohatších evropských měst, stáli nedávno večer učitelé a zdravotní sestry ve frontě, aby získali potraviny za poloviční cenu z korby kamionu. Prodejce Happy Hours Market shromažďuje v supermarketech potraviny s blížícím se datem spotřeby a inzeruje je prostřednictvím aplikace. Zákazníci si mohou objednat potraviny brzy odpoledne a večer si je vyzvednout za sníženou cenu.
„Někteří zákazníci mi říkají, že mohou díky nám jíst maso dvakrát až třikrát týdně,“ říká Pierre van Hede, když rozdával bedny s potravinami.
Po celé Evropě klesá zájem o biopotraviny, vyšší cena začíná vadit |
Podobné služby se objevují v celém regionu a propagují se jako způsob, jak snížit plýtvání potravinami a zároveň ušetřit peníze. Společnost TooGoodToGo byla založena v Dánsku v roce 2015 a prodává zbytky potravin z obchodů a restaurací. V celé Evropě má již 76 milionů registrovaných uživatelů, což je zhruba trojnásobek počtu z konce roku 2020.
Také v Německu nabízejí „zachráněné“ potraviny včetně těch s prošlým datem spotřeby. V internetovém obchodě je má firma Sirplus, která vznikla v roce 2017. Stejnou nabídku má i firma Motatos, která vznikla ve Švédsku v roce 2014 a nyní působí ve Finsku, Německu, Dánsku a Británii.
Menší útraty za maso
Také výdaje za luxusní potraviny prudce klesly. Němci loni spotřebovali 52 kilogramů masa na osobu, což bylo o osm procent méně než v předchozím roce a nejméně od začátku výpočtů v roce 1989. I když to částečně odráží společenské obavy o zdravé stravování a životní podmínky zvířat, podle odborníků tento trend urychlily ceny masa, které v posledních měsících vzrostly až o 30 procent.
Nízké výdaje a špatné demografické vyhlídky snižují atraktivitu Evropy pro mnoho podniků od spotřebitelského gigantu Procter & Gamble po impérium s luxusním zbožím LVMH, které čím dál větší část tržeb vytváří v Severní Americe. „Americký spotřebitel je odolnější než ten evropský,“ řekl v dubnu finanční ředitel společnosti Unilever Graeme Pitkethly.
Tržby maloobchodu klesly potřinácté v řadě, v květnu víc než o šest procent |
Ekonomika eurozóny podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) za posledních 15 let vzrostla přibližně o šest procent, zatímco americká ekonomika o 82 procenta. Podle zprávy, kterou tento měsíc vypracovalo nezávislé Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE), je průměrná země EU chudší v přepočtu na hlavu než jakýkoliv stát USA, s výjimkou Idaha a Mississippi. Pokud bude současný trend pokračovat, bude v roce 2035 rozdíl mezi HDP na obyvatele v USA a v EU stejně velký, jako je dnes rozdíl mezi Japonskem a Ekvádorem, uvádí zpráva.
Slabý ekonomický růst a zvyšování úrokových sazeb zatěžují štědré evropské sociální státy, které poskytují oblíbené zdravotní služby a důchody. Evropské vlády zjišťují, že staré recepty na řešení tohoto problému jsou buď nedostupné, anebo přestaly fungovat.
Všichni jsme na tom hůře
Hlavní ekonom britské centrální banky Huw Pill v dubnu občany Británie varoval, že se musejí smířit s tím, že jsou chudší. Vyzval je také, aby přestali tlačit na zvyšování mezd. „Ano, všichni jsme na tom hůře,“ řekl a dodal, že snaha kompenzovat rostoucí ceny vyššími mzdami by jen podpořila další růst inflace.
Nový dluh si vzal každý pátý Evropan. Češi ze srovnání vycházejí o něco líp |
Protože evropské vlády musejí zvyšovat výdaje na obranu i vzhledem k růstu nákladů na úvěry ekonomové očekávají, že se budou zvyšovat daně i nadále. To ještě zvýší tlak na spotřebitele. Daně v Evropě jsou přitom už teď v porovnání s ostatními bohatými zeměmi vysoké, odpovídají zhruba 40 až 45 procentům HDP ve srovnání s 27 procenty v USA. Američtí zaměstnanci si z výplaty odnášejí téměř tři čtvrtiny, když se vezmou v úvahu již zaplacené daně z příjmů a sociální zabezpečení. Naproti tomu francouzským a německým zaměstnancům zůstává jen polovina výplaty.
Chudnutí Evropy posílilo řady odborů, které na celém kontinentě nabírají desítky tisíc členů. Zvrátil se tak desetiletí trvající pokles členské základny. Vyšší organizovanost v odborech se však nemusí projevit v plnějších peněženkách členů. Mnoho zaměstnanců totiž upřednostňuje více volného času před vyššími příjmy, a to i ve světě, kde se spirálovitě zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Mnoho odborových svazů k tomu přihlíží a podporuje to.
