„Před samotným bojem s potravinovým odpadem musíme nejprve zjistit, kde je množství odpadu největší. Pak určit konkrétní cíle a postup, jak snížit jeho objem,“ řekl na úvod konference Matt Simister, generální ředitel společnosti Tesco ve střední Evropě. Dodal, že Tesco minulý měsíc publikovalo vlastní údaje o plýtvání potravinami ve svých obchodech. Zároveň vyzval maloobchodníky a výrobce ve střední Evropě, aby se snažili o transparentní měření plýtvání potravinami.
Dosáhnout precizního měření však nebude snadné. Konkrétně v Polsku se ročně vyhodí 180 kilogramů potravin na osobu. Druhá statistika ale hovoří o až 247 kilogramech.
Ředkvičková nať na salát
Proč se čísla tak liší nastínil Richard Swannell z programu Waste & Resources Action, který si problematiku plýtvání s potravinami dal do vývěsního štítu. Podle něj spotřebitelé často uvádějí, že jídlo nevyhazují. Inspektoři, kteří šli ve Velké Británii tak daleko, že nahlíželi lidem do popelnic, však zjistili opak.
Další vroubkem statistického měření je použitelnost jídla. Například ředkvičková nať, kterou spotřebitelé běžně vyhazují, se dá použít na přípravu salátu. Výživovou hodnotu mají i bramborové slupky. Zdánlivě bezvýznamné nuance ve využití jídla tak mohou ve statistických měření znamenat až tunové rozdíly. Ročně se přitom celosvětově vyhodí 1,3 miliardy tun potravin. Zhruba stejný objem jídla by stačil k nasycení všech lidí, kteří trpí hladem.
Jedním z řešení, jak měření zpřesnit, mohou být chytré aplikace, do kterých budou prodejci i dodavatelé potravin zadávat přebytky, které by šly nazmar. Cloudové systémy je umí propojit s neziskovými organizacemi jako jsou charity a potravinové banky. Ty si následně pro jídlo přijedou a rozvezou je mezi své klienty. Ve Velké Británii již takový systém funguje, do střední Evropy teprve míří. Jako první ho hodlá Tesco zavést právě v Polsku.
Zákony darování potravin brzdí
Boj s plýtvání jídlem svádí i potravinové banky a charity, i když jinak. Například v Česku platí od ledna letošního roku zákon, který obchodům s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních ukládá povinnost darovat potraviny, které se jim nepodaří prodat. Problém je v tom, že neziskovky si s množstvím darovaného zboží neumějí poradit a to se mnohdy na cestě ke spotřebiteli zkazí.
„Nejedná se o systematické řešení, potravinové banky to stojí více peněz na logistice. Do budoucna to znamená mnoho neznámých,“ řekla k zákonu Dana Růžičková z České Federace potravinových bank. Dodala, že papírování a přibývající povinnosti na straně neziskovek je mohou od zapojení se do potravinových programů dokonce odradit. Česko je přitom regionálním lídrem v boji s plýtvání potravin. V současnosti se u nás vyhodí 80 kg, loni to bylo 100 kg.
Obdobné obtíže řeší i na Slovensku, kde takový zákon platí od začátku letošního roku. „Problém je v tom, že charity musejí dodržovat stejná pravidla jako velké firmy. To je pro ně odrazující,“ řekl Marko Urdzik ze slovenské federace potravinových bank. U jejich maďarských sousedů potravinovým bankám zase chybí peníze. „Platí to i pro neziskovky, zákon o povinném darování potravin komplikuje život i jim a na samotnou činnost pak nezbývají prostředky,“ upozornil zástupce maďarských bank Balázs Cseh.
Nejinak je tomu i v Polsku, které konferenci letos pořádalo. „Jsme přinuceni podepsat spolupráci s neziskovkou, ale ona nemusí být schopná jídlo předat dál. Když to neziskovka nezvládne, dostane pokutu, a ta pro ni může být likvidační,“ řekla šéfka polské asociace pro retail a distribuci Renata Juszkiewicz.
Panelisté se po celkem pěti tématických blocích shodli na tom, že zásahy ze strany státu nemusejí vždy znamenat přítěž. Podle nich by však politici a úřady měli více energie investovat do efektivity měření a kampaní, které budou na problém plýtvání s potravinami upozorňovat.
