S postupem doby se radikálně změnila jak zaměstnanecká struktura, tak požadavky pracovníků firmy na ni samotnou.
V poslední době čtu v médiích i na sociálních sítích zprávy, jak Agrofert málo platí. Je to pravda?
Samozřejmě, že to není pravda. Mzdovou úroveň pravidelně analyzujeme a porovnáváme úroveň mezd v rámci krajů i sektorů. Agrofert je největším privátním zaměstnavatelem v Česku. Pracuje tu pro nás přibližně 21 tisíc lidí, takže musíme být na trhu práce konkurenceschopní. Aktuálně mám na stole čísla za rok 2022.
A ta říkají co?
Průměrná mzda v Agrofertu za rok 2022 byla o 800 korun vyšší, než je průměr v Česku. Ve dvanácti krajích jsme nad průměrem nebo na průměru daného kraje. Pod průměrnou mzdou jsme pouze v kraji Vysočina, ale ta čísla jsou ovlivněna především strukturou firem v tomto kraji, a také v Moravskoslezském, ale tam zaměstnáváme pouze okolo stovky lidí.
S těmito fakty pracujeme a jsou pro nás východiskem pro stanovení další mzdové strategie. Pokud se srovnáváme s jednotlivými sektory, ve kterých podnikáme – chemie, potravinářství, zemědělství – tak jsme všude nad průměrem sektorů.
Někteří politici rovněž zmiňují, že společnosti Agrofertu platí pod hranicí nebo na hranici minimální mzdy. Slyšel jsem to i mezi lidmi.
To není pravda! Bohužel, lidskou chybou, a to ne na naší straně, se stalo, že se začátkem roku objevily inzeráty na úřadu práce, kde byla uvedena minimální mzda z předchozího roku. Je přitom zřejmé, že nikdo nemůže platit méně, než je minimální mzda, to zákon ani nedovoluje, a vědí to i ti, kteří tímto způsobem zkoušejí v rámci politického boje útočit na našeho zakladatele.
Bohužel nás a naše firmy podobná populistická vyjádření poškozují. Mám za to, že kdyby Andrej Babiš nebyl v politice, takové pomluvy nezaznívají, nebo jen minimálně.
Daniel Rubeš (49)Začínal v koncernu Agrofert jako tiskový mluvčí chemičky Synthesia, poté pracoval jako její personální ředitel. V roce 2010 se stal personálním ředitelem Agrofertu. Inženýrský titul získal na ekonomické fakultě Vysoké školy finanční a správní v Praze. |
Připouštíte ale, že zaměstnáváte lidi za minimální mzdu?
Ano i takové pozice jsou a myslím, že téměř každý větší zpracovatelský nebo výrobní podnik v této zemi, nejen ze skupiny Agrofert, má pár pozic, kde inzeruje nástupní mzdu na hranici té minimální. Jde o pomocné nekvalifikované práce, kde nemusí být dochozena ani základní škola. Zpravidla je těchto pozic zanedbatelný počet a ve finále mají i tito lidé na výplatní pásce vyšší částku, než je minimální mzda.
I když inzerujete minimální mzdu?
Nikdy nevíme, kdo se k nám přihlásí, a minimální mzda nám umožňuje dát příležitost každému, i těm, co na začátku nic neumějí, nemají žádné vzdělání ani zkušenosti. Kdo chce a snaží se, může se díky školením, rekvalifikacím i vlastní píli posunout na výše kvalifikované pozice.
Dnes je přebytek volných pracovních míst a šikovných lidí nedostatek, kdybychom byli mzdově nekonkurenceschopní, budou od nás zaměstnanci odcházet a budeme mít obří fluktuaci a volná místa neobsadíme.
Lidé vám tedy neodcházejí? Jakou fluktuaci máte?
Míra fluktuace ve většině našich společností je do deseti procent. Máme ale i podniky, kde je tato míra de facto nulová. Tam, kde je nad deset procent, to není dáno úrovní mzdy, ale nedostatkem kvalifikace. To je bohužel problém současného pracovního trhu, chybějí kvalifikovaní řezníci, chemici, zootechnici. Nábor pak je pokus-omyl.
Mluvíte o nedostatku lidí, zároveň na všechny dopadá vysoká inflace. Jaká je tedy současná mzdová politika Agrofertu?
Snažíme se rozumně reagovat na stávající situaci, víme, že naši zaměstnanci to nemají jednoduché, a že je drtí růst cen. Ale to drtí i naše společnosti. Nejen ceny vstupů, energií, ale i cena práce jde nahoru. To vše se musí někde projevit. Třeba i v ceně našich výrobků. My ale děláme jen to, co dělají všechny podniky, snažíme se ekonomicky přežít a potřebujeme lidi udržet.
Inflace loni dosáhla v průměru 15 procent. To asi nejde zaměstnancům vykompenzovat růstem mezd.
Růst mezd je vždy o vybalancování toho, co je nutné pro stabilizaci zaměstnanců a co je v možnostech firmy. Výkřiky, že nárůst mezd má být na úrovni inflace, jsou nesmyslné. Inflaci se jednou podaří dostat pod kontrolu, ale mzdový nárůst, zejména růst základních mezd, je závazek navěky a dovolím si říci, že skokově zvedat mzdy o 15 až 20 procent, jako loni rostly ceny, není v možnostech většiny firem v Česku. A dlouhodobě to není udržitelné pro žádný podnik.
To není dobrá zpráva pro zaměstnance.
Ale ani pro firmy! Uvědomte si, že uplynulý rok byl výjimečný v mnoha ohledech. Například náklady na energie se nám zvýšily přibližně o 100 procent. V řádu desítek procent i víc rostly ceny nejrůznějších vstupů. Přesto jsme hledali způsob, jak udržet pracovní místa a zároveň pomoci našim lidem.
Jak konkrétně?
U nás dobře fungují různé úrovně mimořádných odměn, které závisí vždy na hospodaření firmy v daném období. Každá firma to má trochu jinak, někde vyplácejí třinácté a čtrnácté platy, někde mimořádné výkonové odměny. To je relativně běžné, ale vzhledem k složité situaci v loňském roce jsme v mnoha společnostech navíc zavedli mimořádný energetický příspěvek.
Další významná mimořádná stabilizační odměna souvisela s výročím 30 let vzniku Agrofertu. Šlo o 1 000 korun pro zaměstnance za odpracovaný rok v dané společnosti koncernu Agrofert.
Jak vycházíte s odbory?
Odbory jsou pro nás partnerem a máme je ve většině společností, kde každoročně probíhají kolektivní vyjednávání. Při nich se snažíme hledat cesty, jak co nejvíce naše zaměstnance stabilizovat. Mzdy jsou u nás velký závazek, jen v Česku to je to přibližně deset miliard korun a dalších zhruba 3,5 miliardy na odvodech, které musíme vydělat.
Pociťujete aktuálně nedostatek pracovní síly, nebo se naopak chystáte propouštět?
Za doby covidu jsme z důvodu omezení výroby nepropustili ani jednoho člověka, to se nestalo, ani když začala válka na Ukrajině a ceny energií rapidně vzrostly. Vždy se snažíme danou situaci ustát. Stále platí, že kvalifikovaných lidí je na trhu nedostatek a my o ně přijít nechceme. Proto když už musí dojít k omezení výroby, využíváme zákonného institutu, překážek na straně zaměstnavatele, zaměstnance necháme doma a kompenzujeme mzdu.
Lidí tedy máte dost?
Bohužel stále ne.
Co s tím děláte?
Nedostatek odborné kvalifikace na pracovním trnu řešíme dlouhodobou spoluprací se školami. Jedná se jak o učňovské školství, kde jsme se podíleli na znovuotevření oboru mlékař, podporujeme obory řezník, chemik, podílíme se na praxi a výuce v oborech pekař, opravář zemědělských strojů a dalších. To se bavíme o středních zemědělských školách či průmyslových školách nebo učilištích.
Za zmínku stojí Střední průmyslová škola chemická v Pardubicích, kde jsme před lety popularizovali chemii v soutěži Mladý chemik, spolupracujeme zde na odborné praxi a i tímto jsme přispěli nejen k tomu, že škola nebyla zavřena nebo integrována, ale rozvinula se do top hodnocené střední školy v Česku. Takových škol bychom mohli ale jmenovat řadu.
Nelze také opominout vysoké školy, kde se dlouhodobě a cíleně podílíme na spolupráci. Těší nás ocenění studentů, díky nimž jsme se stali šestým nejžádanějším zaměstnavatelem roku 2022 v Praze.
Jak řešíte nedostatek lidí v dělnických profesích?
Tam je to velmi obtížné a musíme hledat i v zahraničí a krajním řešením jsou agenturní pracovníci, ale těch máme jen zhruba pět procent. Lepší zkušenost máme se zahraničními zaměstnanci, které si sami najímáme, třeba na doporučení jejich krajanů, například z Ukrajiny nebo Mongolska, kteří už u nás pracují. Ti jsou pak i našimi kmenovými zaměstnanci.
