Zaměstnanci leteckých společností mají podle listu The Washington Post (WP) pro tento typ cestujících dokonce přezdívku: vši u brány.
Bývalý pracovník odletové brány a nynější manažer komunikace u aerolinek Delta Air Lines Drake Castaňeda spekuluje o vzrušení jako o možné příčině.„Pokud jste na letišti, jste připraveni dostat se tam, kam se pokoušíte docestovat, takže jste nedočkaví a očekáváte zážitek z cesty,“ říká.
Létat se dá stále výhodně. Někdy až překvapivě levně, když se přizpůsobíte |
„Pro mě, i jako pro cestovatele, platí, že pokud budu v letadle sedět, zejména u delších letů, rád stojím,“ dodává. Ale i když je podle Castaňedy příjemné protáhnout si nohy, postavit se dřív do fronty může vyústit v další překážky při nástupu do letadla.
Brzký vznik fronty může vést k přetíženým letištním chodbám, delšímu čekání na nástup skupin, které byly skutečně povolány, a všeobecnému zmatku.
Pokud vás někdy zajímalo, proč lidé stojí ve frontě dříve, existuje psychologický pohled na příčiny tohoto zdánlivě šíleného jednání. Odborníci na psychologii poukázali na dvě možná vysvětlení: konformitu a soutěživost.
„Lidé používají ostatní jako zdroj informací o tom, co je správné udělat, i o tom, co dělají ostatní,“ řekla WP Shira Gabrielová, profesorka psychologie na univerzitě v Buffalu.
OBRAZEM: Šílené ranveje a letiště, kde je každé přistání zážitkem |
Obě věci se dějí na letišti, když se cestující postaví do fronty dříve. První člověk, který si stoupne, dává ostatním informaci o tom, jak se mohou a mají chovat, což vede k tomu, že se další lidé postaví a přidají se k němu, čímž přesvědčí další, aby se přidali v neustálé informační zpětné vazbě.
„Lidé udělají jakoukoli podivnou věc, pokud si myslí, že se tak mají chovat,“ vysvětluje Gabrielová. „Když vidíte lidi, jak se staví do fronty, jak se připravují, vyvolává to ve vás pocit, že to má nějaký přínos,“ dodává.
Politika leteckých společností je navíc stále častěji taková, že včasné vystání fronty může mít skutečný, hmatatelný přínos. Lety jsou často plné, nebo dokonce přeplněné, což může u cestujících vyvolat pocity tlaku, aby si své místo nárokovali včas.
U leteckých společností, které nutí cestující k odbavení příručních zavazadel z důvodu „plných“ přihrádek nad hlavami, to například znamená, že být posledním cestujícím na palubě může znamenat rozdíl mezi tím, zda si příruční kufr ponecháte, nebo ne.
Stání ve frontě může být nefunkční, ale není iracionální, míní experti
Podle Gabrielové je logické, že když máte omezené zdroje, je třeba se do fronty zařadit dříve. To platí zejména pro cestující, kteří mají těsné přestupy, nebo cennosti v příručním zavazadle, a riziko jejich ztráty nebo čekání u pásu na kufry jim způsobuje větší problémy.
„Důsledkem těchto strukturálních problémů leteckých společností je, že vytvářejí nejistotu (při jakémkoli letu mohu mít problémy) a konkurenci (jedná se o hru s nulovým součtem: to, že ostatní nastoupí se zavazadly, snižuje šanci, že já nastoupím se zavazadly),“ uvedl v e-mailu Stephen Reicher, profesor psychologie ze skotské univerzity v St. Andrews.
Šacování na letišti? Ruční prohlídka má svá pravidla, zjistěte jaká |
„To vede k úzkosti a antagonismu,“ dodal. Právě pocity nepřátelství motivují lidi k tomu, aby se postavili do fronty, i když to znamená, že se budou předbíhat.
„Stání ve frontě může být nefunkční, ale není iracionální. To, co lidé dělají, dává smysl vzhledem ke kontextu, ve kterém se nacházejí,“ řekl Reicher.
Castaňeda však varoval, že ačkoli stát ve frontě dříve může dávat smysl, „neurychluje to proces (nástupu do letadla)“. Ve skutečnosti to může vše zpomalit.
VIDEO: Jak si sbalit zavazadlo do letadla. Návod pro úplné začátečníky |
„Už jsem viděl případy, kdy v prostoru brány stálo a shromažďovalo se příliš mnoho lidí. To může zpomalit proces pro ty, kteří nastupují a čekají ve frontě,“ řekl. Tito lidé navíc mohou způsobit zmatek u cestujících, kteří by měli nastupovat, a zahlcovat prostor pro ty, kteří potřebují nastoupit jako první, například vozíčkáře.
Nakonec jsou konformita a konkurence neoddělitelně spojeny.
„Vyvinuli jsme se jako druh, který dokáže přežít pouze v kolektivech. A součástí toho, že jsme neuvěřitelně společenský druh, je, že se díváme na ostatní lidi, jak se máme chovat,“ řekla Gabrielová.
„Takže možná první lidé, kteří vstávají, se obávají o své tašky. A stačí těch pár lidí, a pak to všichni převezmou a naučí se od nich, jak se v takové situaci chovat, a vstávají také,“ dodala.
