Důvodem, proč se výrobcům nevyplatí vyrábět elektřinu z uhlí, je rostoucí cena emisních povolenek. Ty jsou v tuto chvíli hlavním nástrojem EU proti emisím skleníkových plynů. Letos se však jejich cena rekordně zvýšila. Poprvé v historii se vyšplhala na hodnotu 100 eur, tedy přibližně 2 400 korun za tunu.
Konec za tři roky. Provoz uhelných elektráren se přestane vyplácet v roce 2026 |
Při tomto tempu nárůstu ceny bude podle Vondráše v roce 2026 výroba elektřiny ztrátová. „Existuje řešení, že stát výrobcům dorovná ztrátu na kladnou nulu, aby měli motivaci elektřinu vyrábět. Ale stát by přitom nic neztratil, protože když se to obrátí a cena bude zase vyšší, jako byla třeba celý loňský rok, rozdíl, který dříve stát dotoval, výrobci elektřiny zase vrátí. Smyslem je zachovat v životnosti klíčové zdroje energie.“
Zastánci obnovitelných zdrojů proti tomu navrhují jinou cestu. Argumentují, že by evropské státy měly právě v tuto kritickou chvíli maximální měrou investovat do solárních a větrných elektráren, které by uhelné zdroje co nejrychleji nahradily.
Podle analytika to ale tak snadné není. „Tyto zdroje jsou intermitentní, tedy jsou nespolehlivé. Jistě, teď v létě vidíme, že dochází k nadvýrobě. Všichni vyrábějí a nikdo nespotřebovává. A nadbytečná energie se nemá kam ukládat. V zimních měsících to bude ale opačné. Dokud tedy nebude vyřešena otázka úložišť, což je velmi nákladné, neumíme to vyřešit.“
A k takové situaci podle něj došlo v prosinci loňského roku v Německu, které přitom prosazuje nejradikálnější příklon ke Green Dealu, tedy k bezemisní energetice. „A jak to dopadlo? Dva týdny mrzlo. Fotovoltaiky zapadaly sněhem, a navíc když mrzne, tak nefouká a nevyráběly ani větrníky.“
Německo se chová nepochopitelně
„Obnovitelné zdroje v Německu tak mohly dodávat pouze šest procent ze své kapacity a zbytek potřeby pokrývaly fosilní zdroje. Jinými slovy, i kdyby Němci bleskově ztrojnásobili kapacitu solárních a větrných elektráren na šílených 400 gigawattů, tedy pomyslně na 200 Temelínů, ani to by jim nestačilo a byli by vyřízení. Stejně budou potřebovat pevné fosilní zdroje. Navíc oni se zbavili jádra a jsme tak svědky skutečného německého průšvihu,“ upozorňuje analytik.
Uhlí místo slunce a větru. Špinavější elektřinu než Německo má už jen Polsko |
„Je to naprosto nepochopitelné. Mnoho odborníků, vědců, si pomyslně klepalo celé roky na čelo, zda jsou Němci skutečně schopni dotáhnout vlastní politiku až k tomuto konci,“ míní analytik.
Německo se podle něj v posledních letech dopustilo hned několika zásadních strategických chyb. „Tou největší byl odklon od jaderné energie po havárii ve Fukušimě. Pak si řekli, že se budou dočasně držet uhlí a zbytek nahradí soláry, větrníky a samozřejmě plyn. A tím se stali závislými na Rusku. Vzpomeňte na Nord Stream 1 a 2.“
„Pak se ale potvrdilo, že přes zimu nesvítí a na podzim nefouká a Německo se začalo dostávat do problémů. Začalo být závislé na uhlí a plynu, jehož podíl chtělo stále zvyšovat. A pak přišla válka na Ukrajině, ruský plyn byl pryč a zjistilo se, že Evropa má vlastního plynu málo. Přestala ho fakticky těžit,“ navazuje Vondráš.
Invicta Bohemicaje poradenská, informační a konzultantská společnost v oblasti energetiky a financí. Vznikla v roce 1998 a od roku 2004 působí také na Slovensku. Je členem České asociace pro ekonomiku energetiky. Každoročně zpracovává analýzy pro významné energetické subjekty i pro orgány státní správy. Od roku 2006 rozšířila své aktivity také do Maďarska, Bulharska a Rumunska. Od roku 2009 působí i v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Chorvatsku, Kosovu, Makedonii, Slovinsku a v Srbsku. |
„Zrovna teď skončila definitivně těžba v nizozemském Groningenu,“ pokračuje analytik. „A fakticky jediný, kdo má v Evropě plyn, je Norsko. A Norové ho prodávají na všechny světové strany. Německo si zadělalo na obrovský problém a výsledkem je, že dnes dováží uhlí z Kolumbie, prolomilo těžební limity, prodlužuje životnost uhelných elektráren a je větším znečišťovatelem ovzduší než Česko,“ tvrdí Vondráš s tím, že Německo tím zásadně popírá svůj příklon k čisté energii.
Musíme se vydat jinudy
Podle něj se Česko musí vydat zcela jinou cestou než Německo. Energetickou budoucnost ČR vidí analytik v jádru, které jako jediné může dlouhodobě naši zemi přivést k bezemisnímu režimu. Jednoznačně správné je zároveň podporovat solární a větrnou energii, ale nespoléhat se pouze ni.
Zejména na podzim a v zimě musí mít Česko vybudovanou robustní energetickou základnu, která zajistí bezproblémovou průmyslovou výrobu a bude garantovat občanům cenově dostupnou elektřinu.
A co tedy poradce, který v minulosti připravoval analýzy mimo jiné i pro členy vládních uhelných komisí, navrhuje? „Tato vláda má v programovém prohlášení, že konec uhlí nastane v roce 2033. Ale je tam i druhá věta: pokud za něj bude náhrada. A já tvrdím, že do roku 2033 žádnou náhradu, žádné řešení, mít nebudeme. Na to dám ruku do ohně.“
Pokud Česko skončí s uhlím, hrozí dle analýzy výpadky a nedostatek elektřiny |
„V roce 2033 tady žádná nová jaderná elektrárna stát nebude. Nespoléhal bych prozatím ani na plánované malé modulární reaktory. Do budoucna budeme muset přitom postavit čtyři nové bloky,“ uvádí analytik.
Cestou je tedy podle něj racionálně zvážit prodloužení činnosti uhelných elektráren, pokračovat ve výstavbě obnovitelných zdrojů energie, soustředit se přitom zejména na instalaci solárů na rodinných domech či sídlech firem a zaměřit se zejména na výstavbu nových jaderných bloků.
Jaká by měla být nová státní energetická koncepce? Nebude nám v rozvoji jaderné energetiky bránit Evropská unie? Jak hodnotí budoucnost vodíkových technologií? A hrozí Evropě v následujících letech blackouty? I o tom hovořil Jan Vondráš z poradenské firmy Invicta Bohemica v Rozstřelu.
