"To nás nezbavuje povinnosti šetřit, šetřit a zase šetřit, a šetřit především tam, kde to jde: ve státní správě," uvádí tehdejší zábavný časopis Pramen vydaný na počátku dubna 1946.
Tuto nutnost zdůraznil při svém výkladu i tehdejší ministr financí Vavro Šrobár. Závěr se sestavování rozpočtu tak byl jediný, šetřit s každou korunou, kterou stát vydává a třikrát ji obrátit v dlani.
Ministr financí tehdy rovněž uvedl, že rozpočet s takovým schodkem si nemůžeme dovolit několikrát po sobě, nechceme-li skončit zničující inflací. První poválečný rozpočet obnovené republiky byl úctyhodný už po vnější stránce, vážil 5,15 kilogramu. Rozpočet počítal s výdaji téměř 39 miliard korun a příjmy přes 31 miliard.
Největší položkou byly po válce podle očekávání výdaje na armádu, které činily 6,3 miliardy. Hodně se vynaložilo rovněž na ministerstvo vnitra, ale také na školství či sociální péči.
V přebytku mělo skončit hospodaření ministerstva financí. "Čtenář je jistě velmi potěšen, že alespoň jedno ministerstvo se vyplácí," komentoval to Pramen.
Výnosy z přímých daní měly přesáhnout deset miliard a nepřímé daně sedm miliard.
Za zhruba 55 let se nezměnilo nic ani v hospodaření Českých drah - už tehdy se počítalo se ztrátou jedné miliardy. Výnos státních podniků byl přitom odhadován na dvě miliardy a výnos tabákové režie tři a půl miliardy.
Oproti poslednímu předválečnému rozpočtu vzrostla důchodová daň šestkrát. "Znamená to, že se sahá do nižších důchodů a do dosavadního existenčního minima," vysvětlil Pramen a opět doporučil šetřit.
Co by asi tak zábavný časopis doporučil právě projednávanému rozpočtu na příští rok? Zřejmě šetřit, šetřit a zase šetřit.
