Obce se totiž musí potýkat s negativním dopadem průmyslu na obyvatelstvo, zatímco z peněz, které výrobní haly či sklady odvádí do státního rozpočtu, nemají téměř nic. Někteří developeři proto volají po spravedlivějším přerozdělování. Podle nich by pak obce byly nejenom vstřícnější, ale také by více dbaly o svůj rozvoj.
Nyní se však musí potýkat s tím, že nikdo nechce mít v sousedství továrnu. „Nevhodně umístěnou průmyslovou aktivitu do obytné zástavby mohou obyvatelé vnímat dosti negativně, například kvůli zvýšené hlukové, prachové i automobilové zátěži,“ říká Pavel Drahovzal, ředitel legislativně právní sekce Svazu měst a obcí ČR.
„V postojích zástupců obcí se zpravidla mísí dvě protichůdné snahy. Pokud je to v daném místě aktuální, musejí totiž podpořit i vznik nových pracovních míst pro obyvatele,“ uvádí Veronika Vároši z tiskového oddělení ministerstva pro místní rozvoj (MMR).
Podle developerů by spolupráci obce a průmyslu pomohlo, kdyby obce získaly větší podíl na daňových příjmech, které průmyslové objekty vytvářejí. „Obce by s daleko otevřenější náručí vítaly investory, pokud by se rozpočtové určení daní změnilo více v jejich prospěch,“ míní Zdeněk Kašpar, ředitel rozvoje developera Linkcity v Česku.
Inspirace zahraničím
Více peněz přímo obcím například z daně z příjmu právnické osoby, která působí v jejím katastru, by navíc mohlo pomoci s rozvojem lokality. „Když vidím město, které například desítky let čeká na obchvat a přitom má za humny pět průmyslových hal, říkám si, že je tady něco špatně,“ říká Pavel Sovička, generální ředitel developerské firmy Panattoni Europe pro ČR a Slovensko.
Sovička argumentuje především zahraničím. „V Německu se při výstavbě řeší jako první to, jestli si dá firma do obce sídlo a bude tam platit daně. Důvodem je, že až polovina daně ze zisku zůstává obci,“ tvrdí.
Zahraniční modely zvažuje i MMR, které v tomto ohledu spolupracuje s agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest. „Nabízí se například rakouský model, kde jsou obce motivovány pro vzájemnou spolupráci při přípravě průmyslové zóny,“ říká Veronika Vároši.
„Někteří starostové si zvykli spoléhat na peníze od státu. Neměli by přitom však zapomínat být především dobrými hospodáři,“ říká Patrik Reichl z CzechInvestu.
„Pokud by se daňové výnosy podařilo více decentralizovat, obce by získaly více prostředků k tomu, aby mohly jak obec, tak její okolí více rozvíjet nebo například dobudovat infrastrukturu i v návaznosti na průmyslovou zónu,“ míní Daniel Kubizňák ze společnosti P3, která staví logistické parky.
MF: rozpočtové určení daní s měnit nebude
Současné nastavení rozpočtového určení daní je podle ministerstva financí solidárním systémem, který má pomoci s finančním zajištěním samostatné působnosti všech obcí v Česku. Jsou v něm zahrnuta kritéria jako počet obyvatel, velikost katastru nebo počet dětí či zaměstnanců s výkonem práce vdané obci.
Resort financí s případnou úpravou rozpočtového určení daní za účelem podpory průmyslu nepočítá. „Rozpočtové určení daní není koncipováno jako podpora průmyslové výstavby v obcích. Na tento účel jsou zaměřeny jiné nástroje státu,“ říká Jakub Vintrlík z tiskového oddělení ministerstva financí.
Podle něj by bylo například značně obtížné určit daňovou výtěžnost firem z určitého území. „Mnoho firem je globálních, jejich sídla jsou většinou mimo dané území a daňový odvod probíhá za společnost jako celek. Je tak otázkou, jakým způsobem by se určoval daňový výnos například jednoho výrobního závodu,“ říká Vintrlík.
Přínosy průmyslu pro obce analyzovala nedávná studie společnosti KPMG. Ta na modelovém závodu o velikosti 25 tisíc metrů čtverečních spočítala, že díky němu přitečou do veřejných rozpočtů téměř tři miliardy korun.
„Příjem pro obec je pouze daň z nemovitosti, z těchto tří miliard by to bylo pouze 15 milionů za to, že závod obec nechala vybudovat na svém území,“ říká Petr Toman, partner KPMG. „Přínos pro obec je tím pádem minimální a její motivace povolit stavbu na svém území nulová,“ dodal. Bez nových průmyslových objektů se však podle developerů Česko v budoucnu neobejde.
