Zaměstnankyně finanční firmy Citci v Amsterdamu Silvia Barková dávala v roce 2006 dohromady vlastníky společnosti Appian Machinery (Netherlands) B. V., která se později stala majitelem plzeňské Škodovky. V dopise, který obdržela, jsou uvedeny dvě firmy a čtyři jména: benefičním vlastníkem Appianu je Artwick Investments Limited z britských Panenských ostrovů. Ten je vlastněn společností The California Trust z Kajmanských ostrovů, kterou spravuje a před zákonem i vlastní Close Trustees.
ČEZ a ŠkodaROZHOVOR: Nebyl jsem vlastníkem Škody DOKUMENTY: Listiny ukazují Romanovu roli STŘET ZÁJMŮ: Pod Romanem se třese křeslo |
A beneficienty California Trustu, tedy lidmi, kteří mají nárok na výnosy z tohoto majetku, jsou: Martin Roman, Tomáš Krsek, Jiří Zapletal a Michal Korecký. Tedy šéf polostátní energetické firmy ČEZ a tři tehdejší manažeři samotné Škody.
Nejzávažnější je samozřejmě jméno Martina Romana. Tou dobou je již třetím rokem generálním ředitelem ČEZ. A jen pár měsíců před tím, než Barková dostává pro ni běžný dopis, Roman zahajuje první investici v rámci velkolepého programu obnovy uhelných elektráren ČEZ. Jde o rekonstrukci elektrárny Tušimice II za 27 miliard korun a jedním z klíčových dodavatelů není nikdo jiný než plzeňská Škoda.
V případě Martina Romana tak dopis, který obdržela Silvia Barková, mluví o velmi vážném střetu zájmů. Znamenalo by to, že "Romanův ČEZ" dal velkou zakázku firmě, na jejímž profitu měl Roman zájem.
Potkali se v Plzni
Příběh Škody a Martina Romana se ale zdaleka nezačal odvíjet až v roce 2006. Jeho kořeny sahají ještě o šest let dál, kdy plzeňská Škoda pod vládou megalomana Lubomíra Soudka nabrala dluhy za 12 miliard korun a směřovala k bankrotu. Stát se ji rozhodl částečně zachránit a ve spolupráci s věřiteli vyslal do Škody krizový tým. Do čela byl postaven tehdy jen třicetiletý Martin Roman, který už předtím pomohl zachránit společnost Janka Radotín.
Očista probíhala tak, že se pod taktovkou státu a věřitelů převedly potřebné stroje a zařízení do nově vytvořené společnosti Škoda Holding řízené Romanem. Nemovitosti a další "nepotřebný" majetek zůstaly ve Škodě, a. s., která v roce 2001 spadla do konkurzu.
Klíčový pro další osud Škody je rok 2002. Tehdy totiž stát, respektive Česká konsolidační agentura, začal připravovat prodej firmy. Jak se později ukáže, byla hodně zvláštní náhoda, že se v červnu stejného roku začalo pilně pracovat i na Kajmanských ostrovech. Prostřednictvím právníků, podle dokumentů ve spolupráci s pražským advokátem Josefem Brožem, tehdy z kanceláře Brzobohatý, Brož & Honsa, ale i přes švýcarskou správcovskou firmu Close Trustees SA se v této exotické destinaci zakládá zmíněný The California Trust. Podle dokumentů byl jeho zakladatelem Martin Roman.
Advokát Josef Brož o své roli oficiálně mluvit nechtěl. Jeho vyjádření je formulováno téměř navlas stejně jako Romanovo. "Zde zdůrazňuji, že pan Roman nikdy nebyl vlastníkem firmy Škoda Holding, a to ani nepřímo. Žádné dokumenty, které ukazují opak, proto nemohou být pravdivé," napsal. Nevysvětlil však, proč pod některými z dokumentů, které mluví o Romanovi jako o beneficientovi, je podepsán Brož sám.
Spolu s Romanem se stali beneficienty, jak dokazují další listiny, i tehdejší finanční ředitel Škody Holding Tomáš Krsek a další člen vedení Jiří Zapletal. Teprve později, až v roce 2003, se připojil čtvrtý škodovácký manažer, Michal Korecký. MF DNES všechny tři manažery oslovila. Shodně se odmítli vyjádřit.
Vydržel jen Appian
Roman a jeho tým na pokyn věřitelů a státu úspěšně připravovali Škodovku na prodej a začali se hlásit zájemci. Do finále však nevydržel nikdo jiný než trochu tajemný fond Appian, jenž za podivných okolností tři roky předtím ovládl Mosteckou uhelnou společnost. Komu Appian patří, jeho manažeři – což byli zejména lidé z Mostecké uhelné jako Antonín Koláček či Luboš Měkota – nikdy nechtěli říct. Tvrdili, že jde o majetek několika, hlavně amerických investorů. A důvěryhodnost dokládali ředitelem "skupiny Appian" Jacquesem de Grootem, exšéfem MMF a Světové banky.
Jak tekly peníze na koupi Škodovky.
Appian od státu nakonec získal exkluzivitu a jeho švýcarská dcera Appian Machinery AG koupila v prosinci 2002 od státu (ČKA) nejprve 48,6 procenta akcií Škody Holding. Na jaře příštího roku pak dcera Appianu Machinery, HQU International, získala i majoritní podíl. A další rok koupila i nemovitosti a ochrannou známku z již zmíněné zbytkové společnosti v konkurzu. Kupní cena za akcie byla celkem 800 milionů korun.
Co se dělo za oponou
Základní otázka nyní je, kdo to tedy plzeňskou Škodovku vlastně koupil a z čeho to financoval. Neboli, kdo se skrýval za Appianem a jak se do spřízněných struktur nachomýtl Martin Roman & spol.
Pokud jde o Appian, jeho tajemství rozluštili vyšetřovatelé ze Švýcarska, kteří mapovali podezřelé toky peněz v tamních bankách. Ukázalo se, že za původním Appianem nestáli žádní Američané, ale manažeři Mostecké uhelné společnosti Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký a dva podnikatelé Marek Čmejla a Jiří Diviš.
Ti si podle zjištění a dokumentů, které MF DNES měla možnost prostudovat, nejprve za peníze mosteckých dolů koupili Mosteckou uhelnou společnost. A jak se nyní ukázalo, podobný model zafungoval i na ovládnutí plzeňské Škody. Z peněz dolů si vzali půjčku, za kterou nakoupili akcie a majetek Škodovky. Z ovládnuté firmy, tedy Škody Holding, vybrali její peníze, půjčku dolům během jednoho roku vrátili, ale Škoda jim zůstala "doma".
Jaká přesně byla úloha The California Trustu a Artwicku, v nichž od počátku dle dokumentů figuruje Roman a další manažeři Škody, není v počátku celé transakce zcela zřejmé. Pravděpodobné je, a dokládají to i rozhovory MF DNES s lidmi, kteří tehdy měli k celé transakci blízko, že od začátku existovala dohoda Appianu a Romanových mužů, že Škodovku koupí a pak se nějak rozdělí.
