Petr absolvoval obor profesionální pilot na Českém vysokém učení technickém v červnu roku 2019. Po studiích si rychle našel práci u maďarských nízkonákladových aerolinek Wizz Air a do různých destinací létal z bulharské Sofie.
Hledáte novou práci v dopravě? Navštivte pracovní portál jobDNES.cz |
Dotkla se ho však už první vlna vyhazovů, kdy letecký dopravce propustil najednou tisíc zaměstnanců, z toho 265 pilotů. „Chvíli jsem čekal, jestli se to nespraví a nezavolají nás zpátky, ale to se nestalo. Takže jsem si teď našel brigádu kurýra a rozvážím jídlo,“ říká mladý pilot. Přes léto se pokoušel sehnat práci v oboru, avšak bezvýsledně.
„Zkoušel jsem to od Asie po Ameriku, ale všechno je marné. Většina pilotů, kteří dostali vyhazov, mají od aerolinek příslib, že pakliže se situace zlepší, vezmou je přednostně zpátky. Nikdo ale doopravdy neví, jak to bude. Všichni se upínají k tomu, že příští léto bude snad lepší,“ popisuje mladý muž, který nechce uvádět své jméno, podobně jako většina pilotů, s nimiž redakce MF DNES hovořila (jejich totožnost nicméně redakce zná).
„Někteří piloti odešli do důchodu. Naprostá většina těch ostatních je buď propuštěna, nebo na velmi krátkých úvazcích. Dostali se na úroveň platu, která je v podstatě srovnatelná s pokladní v Lidlu. Hypotéky a podobné výdaje by z toho neutáhli, takže si berou různá vedlejší zaměstnání a snaží se najít využití v době, kdy nelétají,“ uvádí letecký expert a bývalý kapitán Boeingu 737 Ladislav Keller.
„Takoví lidé se bojí veřejně přiznat, že dělají něco jiného. Zaprvé kvůli zaměstnavateli a zadruhé proto, že jde o určitou ztrátu prestiže. Aby kapitán Airbusu A330 přiznal, že dnes rozváží potraviny, to je pochopitelně obrovská ztráta prestiže,“ vysvětluje.
Podle Kellera je shánění nového zaměstnání oříškem, a proto se piloti často uchylují k rekvalifikacím. „Dva nebo tři kolegové řídí metro, někdo jezdí s autobusem, jiní si dělají papíry na kamion,“ uvádí s tím, že přesednout do jiného dopravního prostředku se často jeví jako nejjednodušší varianta.
Naposledy letěl v březnu
„Záleží na tom, co dělal člověk předtím, než začal profesionálně létat. Jestliže je to profesionální pilot, který skončil školu, sedl do kokpitu dopravního letadla a nikdy nic jiného nedělal, je docela problém ho zaměstnat,“ vysvětluje Keller.
Za normálních okolností by podle Kellera mohli takoví lidé díky svým zkušenostem nastoupit na spoustu jiných funkcí na letišti. Jenomže i letiště nyní spíše na zaměstnancích šetří, než že by jejich řady rozšiřovala.
„Naposledy jsem letěl někdy kolem 20. března,“ popisuje svou zkušenost s hledáním dočasného zaměstnání Jindřich, který nejdříve létal pro ČSA a v listopadu minulého roku nastoupil do Qatar Airways. „Do půlky června jsem byl ještě zaměstnaný a pak už se začalo propouštět,“ dodává.
„Od srpna jsem na úřadu práce vedený jako nezaměstnaný,“ popisuje pilot s tím, že nemá vystudovaný jen pilotní obor, ale rovněž strojní inženýrství. Přesto se mu hledání náhradní práce nedařilo.
„Ve strojírenství nemám praxi, zároveň jsem šest let po škole, takže nejsem čerstvý absolvent. Je tedy úplně jedno, jestli mám v tuhle chvíli nějaké vzdělání,“ vysvětluje. Zrovna teď se učí programovat, aby se mohl uplatnit v IT firmě.
Obávají se, že jim utečou
Získání práce nebrání pouze chybějící kvalifikace. Zaměstnavatelé jsou podle Jindřicha v dnešní době opatrní. „Někteří kolegové v životopisu schválně neuvádějí, že dříve byli piloty, zmiňují zaměstnání na letišti. Společnosti se totiž bojí, co od takového člověka čekat,“ domnívá se.
Většina zaměstnavatelů podle něj vůbec neví, co práce pilota obnáší a jak by jim takový člověk mohl být přínosem. „Naše práce není jen o řízení letadla, ale hlavně o vysoké zodpovědnosti, týmové spolupráci, vedení a komunikaci. Jsme zvyklí na stresové situace a řešení problémů,“ říká.
Zvýšená obezřetnost firem vůči kapitánům letadel nicméně vyplývá i z obavy, že jejich angažmá může být velmi krátkodobé. „Většina pilotů, kteří teď začnou dělat jinou práci, se k letectví vrátí, jakmile budou moct. Zaměstnavatelé to dobře vědí,“ vysvětluje Jindřich.
Jakub Čermák létal stejně jako Petr s leteckou společností Wizz Air. Od července pracuje ve společnosti zabývající se prodejem chytré elektroniky. Ani jemu se však dlouho nedařilo najít náhradní zaměstnání. „Čekal jsem dva měsíce na pohovor a na něm skutečně padla otázka, jestli se v budoucnu plánuji do leteckého průmyslu vracet,“ říká. Nyní je na cestě zpět.
„Jsem jedním z lidí, které společnost Wizz Air zavolala zpátky. Už jsem byl znova v Budapešti na výběrovém řízení. Mám od nich potvrzeno, že jsem výběrovým řízením prošel, ale začátek létání může být za půl roku až dvanáct měsíců. Takže teď spolu s ostatními, které Wizz Air propustil, čekáme na zprávu, až nás začnou potřebovat. Nejdřív zkrátka přijmou ty piloty, které vyhodili,“ uvádí Čermák.
Bez další pomoci ze strany vlád a bez znovuotevření hranic zmizí z leteckých společností stovky tisíc pracovních míst.
Alexandre de JuniacMezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA)
Piloti, kteří létali z Prahy s aerolinkami Ryanair, návrat tak jednoduchý nemají. Irská nízkonákladová společnost zde totiž piloty najímá jako osoby samostatně výdělečně činné.
„Dostávají peníze podle toho, kolik hodin nalétají, fixní plat nemají. Pokud nemáte žádné hodiny, pak je váš zisk nula,“ uvádí Petr. „Dosud si nikdo nestěžoval, všichni byli spokojení,“ podotýká.
Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) očekává, že letový provoz dosáhne předpandemických úrovní až kolem roku 2024. „Bez další pomoci ze strany vlád a bez znovuotevření hranic zmizí z leteckých společností stovky tisíc pracovních míst,“ varoval přednedávnem šéf asociace Alexandre de Juniac.
„Vzhledem k tomu, že teď máme druhou vlnu, tak se krize leteckých firem prodlužuje minimálně o rok. Jaké to bude mít globální důsledky pro leteckou dopravu, to asi nedokáže předvídat nikdo,“ uzavírá bývalý kapitán Ladislav Keller.
