Sebrat vše těm, kdo něco mají, ještě vůbec neznamená dát něco těm, kteří nemají nic, dočetl jsem se kdysi v jakési sbírce výroků coby lapidární kritiku komunistických revolucí, připisovanou snad knížeti Metternichovi. Tuto větu lze aktualizovat na situaci pracovních migrantů žijících v České republice asi takto: "Nepovolit práci cizincům ještě vůbec neznamená zabezpečit ji českým občanům a prospět tím českému státu."
Vím přesně, co je pro českou společnost nevýhodné
Smyslem ochrany trhu práce je upřednostnit uchazeče o zaměstnání vedené úřady práce (jde ostatně nejen o české občany, ale i o cizince z EU a cizince s trvalým pobytem). Má-li tedy o určité pracovní místo zájem uchazeč o zaměstnání,musí dostat přednost před cizincem ze třetí země. Pokud ovšem se na pracovní místo žádný uchazeč nehlásí a pokud ani úřad práce zaměstnavateli zaměstnance nesežene, není důvod, aby pracovní povolení nedostal cizinec.
Tento závěr zní banálně, avšak zprávy z ministerstva práce a sociálních věcí naznačují, že úředníci nevědí, jak naplňovat zákon a co je veřejným zájem České republiky.
Na jednu stranu oběžníky ministerstva nabádají úřady práce, aby při rozhodování o pracovních povoleních postupovaly "obezřetně". K tomu je třeba dodat, že úředníci jsou povinni postupovat podle zákona, tedy obezřetně, vždy, nejen v době krize. I v dobách největší konjunktury totiž bylo mnoho nezaměstnaných, kteří měli nárok na zprostředkování zaměstnání.
Již sám pokyn, aby úředníci dodržovali zákon, tedy vzbuzuje obavu, že úřady práce byly a jsou ovládány více mediální atmosférou či tlaky mocných (podnikatelů, politiků, odborů atd.) než nezpochybnitelnými fakty, kterými každý úředník musí zdůvodnit své rozhodnutí v konkrétní věci, jak to přikazuje správní řád. Na druhou stranu je třeba analyzovat dopad restrikcí na trhu práce.
Kolik míst, na která nebylo dovoleno nastoupit cizincům, obsadili skutečně čeští občané? A naopak, kolik cizinců pracuje na pracovních místech, na která by byl ochoten nastoupit český uchazeč, kolika Čechům tedy skutečně "vzali" práci cizinci?
Legálně zaměstnaný cizinec přináší státu peníze
Někteří odborníci hovoří o dvou oddělených trzích práce ve vyspělých státech: o primárním trhu práce, na kterém soutěží domácí populace, a o sekundárním trhu zahrnujícím špatně placená zaměstnání s nízkou prestiží (například úklidové práce), jehož účastníci, cizinci, tak domácím vlastně ani nekonkurují.
Jenže proč by pracovní místa na sekundárním trhu práce ubývala více než na primárním? Uklízí se přece i v době krize! Opravdu tedy není práce, nebo spíše jen není vůle vydávat pracovní povolení?
Nevím o žádné analýze toho, zda a komu restriktivní praxe úřadů práce prospěla. Naopak vím, v čem je tento vývoj pro českou společnost nevýhodný. Už jen fiskálně: každý legálně zaměstnaný cizinec - při minimální mzdě 8 000 korun - odvede měsíčně do veřejných rozpočtů částku 5 220 korun, tedy ročně 62 640 korun.
V roce 2009 poklesl počet zaměstnaných cizinců o 50 000 (uznávám, že některá pracovní místa zanikla bez zavinění státu); pokud by tito cizinci pracovali, získal by český stát více než 3 miliardy korun ročně.
Vytlačování cizinců je zcela nerozumné
Dalším důsledkem státních restrikcí je pak nelegální práce, neboť většina cizinců zde pobývá i nadále a musí se živit, jak jen dokáže (proč úřady pořád bojují proti práci načerno, když prý žádná práce není?). Nelegální práce přitom svým dumpingem deformuje pracovní trh, snižuje sociální standardy a prudce zvyšuje humanitární riziko pracovního vykořisťování.
Tím to však nekončí, protože se ztrátou zaměstnání je zcela nesmyslně spojena i ztráta legality pobytu; náš sociální stát, namísto aby cizincům, kteří předtím řádně přispívali na sociální zabezpečení, při ztrátě zaměstnání pomohl, jim ještě zruší vízum. Cizinci jsou tak vytlačováni do nelegality, což znamená i nerozumné plýtvání lidským potenciálem těch cizinců, kteří zde již třeba i několik let pobývají, ovládají češtinu a jsou do určité míry integrovaní.
Až bude po skončení krize zapotřebí nových zaměstnanců, budou muset být najímáni zase noví cizinci v zahraničí, kteří opět budou muset zaplatit za zprostředkování práce drahé peníze a celý kolotoč dovozu a zneužívání podvedených migrantských dělníků se roztočí nanovo.
Úřady by neměly podléhat populistickým náladám
Tiskové zprávy o zpřísňování povolování zaměstnání pouze šíří nejistotu mezi migranty a nahrávají nelegálním zaměstnavatelům, kteří cizincům - často lživě - tvrdí, že legálně dnes pracovat prostě nelze.
Úřady by namísto nabádání ke "zvýšené obezřetnosti" vůči cizincům měly veřejně uznat, že většina imigrantů z dob konjunktury let 2006 až 2008 v České republice pravděpodobně zůstane, a při rozhodování o práci a pobytu těchto cizinců postupovat dle zákona a nepodléhat momentálním populistickým proticizineckým náladám. A hlavně k těmto náladám nijak nepřispívat!
