Kromě firem by měl investovat i stát, a to hlavně do dopravní infrastruktury. „Pokud chce stát investovat rychle, potřebuje ‚upřednostnění veřejného zájmu‘,“ říká Hanák. V polovině května ho na valné hromadě členové svazu vynesli 94 procenty hlasů již potřetí do čela této podnikatelské organizace.
Jak hodnotíte výsledky evropských voleb?
Z pohledu Česka dopadly překvapivě dobře, protože se podařilo zvednout účast. Češi začínají chápat, že se v Bruselu jedná i o nich. Když se podívám na těch 21 jmen, jsou mezi nimi zkušení poslanci, jako třeba lidovci. Byť Andrej Babiš a jeho ANO vyhrál šesté volby v řadě, je těch získaných 21 procent pro něj k zamyšlení. Jeho kampaň nicméně přitáhla k volbám nové voliče. Cením si spolupráce s oběma dámami z ANO, protože nám například hodně pomohly, pokud jde o vysílání pracovníků v oblasti silniční dopravy.
A pokud jde o celoevropskou úroveň?
Volby víceméně dopadly tak, jak naznačovaly předvolební průzkumy. Jako šéfa českého byznysu mě však trochu děsí nárůst počtu křesel pro Zelené. Pro naši zemi s vysokým podílem průmyslu je to ohrožení. Budou dál tlačit na výraznou redukci CO2, prosazovat alternativní paliva, budou proti jádru a řadě dalších věcí. Budou se snažit být aktivní, budou dělat podpůrné demonstrace. Lidé si často neuvědomují, kolik už u nás strojírenské nebo energetické firmy investovaly do ekologizace výroby. Chci ale věřit, že většina europoslanců je rozumná a že je v těch razantních věcech zkrotí nebo přehlasuje.
Jaroslav HanákŠestašedesátiletý rodák z městyse Drahany na Prostějovsku se pohybuje více než čtyři desítky let v silniční dopravě. Vystudoval obor ekonomika dopravy a spojů na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po studiích pracoval v ČSAD Prostějov a ČSAD Brno. Po změně režimu se prostějovský podnik přeměnil na akciovou společnost a přejmenoval na FTL – First Transport Lines. Firmu, která se zabývá zejména autobusovou a kamionovou dopravou, Hanák dodnes vede a zároveň je jejím majoritním vlastníkem. Od roku 1991 se angažuje v oborových podnikatelských organizacích. Od roku 2003 je prezidentem Svazu dopravy ČR a od roku 2011 prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, který zastupuje zájmy 11 tisíc českých firem s 1,3 milionu zaměstnanci. V polovině května byl do této funkce zvolen potřetí. Hanák je také místopředsedou tripartity a poradcem prezidenta Miloše Zemana. |
Zisky Zelených však zřejmě odrážejí určitou změnu v myšlení části evropské populace. Minulý týden například vyšel průzkum, v němž drtivá většina Němců tvrdí, že Energiewende, tedy přechod na obnovitelné zdroje, nepostupuje dostatečně rychle…
Odráží to politiku kancléřky Angely Merkelové, která – ve chvíli, kdy rozhodla, že v Německu nebude jádro – musela udělat velkou kampaň a svůj krok zdůvodnit. Tohle rozhodnutí přináší obrovské dopady na ekonomiku. Německo je extrémně bohatá, přebytková ekonomika, jedna z nejbohatších na světě. Může si to pravděpodobně dovolit. Evropa se rozhodla, že bude v omezování emisí světovým lídrem, ale bude to stát obrovské peníze a pro český byznys to může mít likvidační následky. Nevím, zda je dobře, aby to Evropa sama „odmakala“ na životní úrovni a budoucnosti za Čínu, USA, Rusko, Indii a další země, kde tak dramatické cíle nemají.
Jaké konkrétní dopady může mít zelená politika na český průmysl? Dokáže se nějak tomuto trendu přizpůsobit?
Můžeme mít velké starosti, pokud jde o energetiku. Zejména pokud se bude zelená síla zvedat v Německu a Rakousku, které jako sousední země budou muset dát nějaké stanovisko k výstavbě jaderných bloků. A naše energetika počítá s tím, že bude z větší části právě z jádra. Navíc jsme strojírenská průmyslová země a s tím souvisí velká spotřeba energie. A pokud v Bruselu udělají nějaký průměr, budeme se k cílům dostávat z toho nejobtížnějšího místa. Nechci být pesimista, ale následujících pět let bude mít na průmysl a na ekonomiku větší dopady než předchozích pět let.
A nemohl by to nakonec být jakýsi „zelený“ impulz pro inovaci průmyslu, zefektivnění výroby?
Podívejte se, jak je náš průmysl a export složen. Hlavně na tato čtyři čísla – 56,3 procenta našeho exportu jsou stroje a dopravní prostředky, přes 15 procent tvoří polotovary a materiály, přes 12,5 procenta spotřební zboží a šest procent jsou chemické výrobky. Když sečtu první dva sloupce, je to 70 procent exportu. Složení exportu, který naši zemi živí, nelze změnit za pět let. A ani moc nezměním cílové země – 91 procent dělá Evropa, 84 procent dělá EU, 33 procent Německo. Ale říkám, že firmy v této situaci musí hlavně investovat. Musí jít do nové techniky, technologií, do nových inovací, kde to jde, navýšit počet robotů. Pokud někdo zaspí, prohraje.
Co máte konkrétně na mysli?
Třeba elektromobilitu. Někteří vládní představitelé jí nepřejí, řada významných lidí říká, že je to slepá ulička. Ale jak by to mohla být slepá cesta? Brusel jednoznačně řekl, že se jde tudy, světové automobilky to daly do svých strategií. Elektromobilita prostě bude a může to mít výrazný dopad na první dvě zmiňované kategorie, které tvoří skoro 70 procent exportu. Stovky, možná tisíce firem teď dodávají součástky pro auta se spalovacím motorem a otázka je, jestli jich bude tolik pro elektromobil. Česká ekonomika je ze 40 procent v rukou zahraničního kapitálu, to jsou hlavně velké firmy. Malé a střední podniky vlastní z 80 procent Češi a právě ty mohou být změnou víc ohroženy.
Jsme nyní v sestupné fázi ekonomického cyklu. Je to příhodná doba pro investice?
Pokud si chci udržet konkurenceschopnost, pokud chci své firmě a lidem zajistit budoucnost, nic jiného mi nezbývá. Podobně by se měl zachovat i stát. V polovině června se má sejít Rada vlády pro veřejné investování a předpokládám, že nám premiér řekne, jaké budou priority investic. Ale pokud chceme investovat rychle, potřebujeme také „upřednostnění veřejného zájmu“. To nám chybí, je to zásadní chyba naší ekonomiky, protože těžko prosadíme zásadní stavby. Sice se to teď trochu pohnulo zákonem o liniových stavbách, ale to je málo.
Dnes je Česko „autoland“, mělo by se do budoucna profilovat jinak? Ministr průmyslu Karel Havlíček třeba mluví o umělé inteligenci, prosazuje strategii The Country for the Future...
V tom s ním souhlasím. Ale automobilový průmysl bych nepodceňoval, je to jádro našeho hospodářství, bude mít pořád velký podíl. Nějaká auta budou i za dvacet let, i když nikdo neví, jestli budou létat, nebo jezdit sama. K tomu vysoce digitální, automatizované strojírenství. Další věcí jsou nanotechnologie, které nebudou jen v průmyslu, budou hrát klíčovou roli také ve zdravotnictví. Jsme dobří v biotechnologiích a v IT, ochraně systémů, to je byznys budoucnosti s obrovskou přidanou hodnotou.
Mluvili jsme o veřejných investicích, kam by měly především směřovat?
Je třeba hlavně dokončit silniční a dálniční infrastrukturu, to je ostuda všech vlád. A pak je třeba umět kvalitu té sítě udržovat. To se vcelku daří u té železniční. Premiér a jiní sní o vysokorychlostních tratích, ale to bude velký problém. Ve chvíli, kdy se „sleze“ ze současných koridorů, začnou se při plánování výroby potýkat se stejnými problémy jako při výstavbě silnic. A to, že dodnes nejsou postaveny plavební stupně Děčín a Přelouč, je vítězství zelených extremistů.
A kromě dopravy?
Měli bychom se začít připravovat na elektromobilitu, tedy investovat v oblasti energetických sítí. Část nabíjecích stanic by měl postavit stát, byla by to jeho pomoc elektromobilitě. Mohou je ale stavět i firmy a nabízet to zaměstnancům jako benefit. Investice by měly směřovat také do digitální oblasti a digitalizace státní sféry. Jsem přesvědčen, že byrokratizace, nevalná kvalita veřejné správy, resortismus, který tu máme, to všechno je dáno tím, že na tom nejsme dobře v digitalizaci země. Stát se musí zaměřit i na řešení problémů se suchem a kůrovcem.
Vláda teď chystá rozpočet na příští rok s deficitem 40 miliard korun. Je to rozumné?
Sice říkáme, že to není rozumné, ale zároveň dodávám, bude-li ten deficit investován do vzdělanosti, řešení platu učitelů, do infrastruktury nebo výzkumu, vývoje a inovací, tak mi to tolik nevadí. Bude záležet na konkrétních částkách. Měla by tam však být i vůle a snaha o efektivnost veřejné správy, snížit o deset procent náklady přímo na ministerstvech je minimum. To, co bylo na letošek – další tisíce lidí ve státní správě, úředníků a dvacet miliard navíc na platy – to je nepřijatelné.
Hnutí ANO slibovalo, že nebude zvedat daně. Teď ale vláda zatížení chce zvedat, byť selektivně…
To, že se po deseti letech sahá na spotřební daně na alkohol, cigarety a hazardní hry, může mít logiku. Deset let se tyhle daně nezvyšovaly, ale rostly mzdy, někde až o 50 procent, navíc se zohledňují zdravotní rizika. Problém ale vidím v jakékoliv sektorové dani, ty jsou nepřijatelné. Není to dobré řešení, v okolních zemích to zkoušeli a nebylo to úspěšné.
Podnikatelé si stále stěžují, že jim přibývá administrativy. Zhoršují se skutečně podmínky pro podnikání?
Dělali jsme podklady pro vládu a vyšlo nám, že se situace moc nezlepšuje. Velké firmy si s tím spíše poradí, ale menší a střední firmy kolem 250 zaměstnanců s administrativou dost zápolí. Musejí navíc dělat agendu za stát. To jsou například exekuce, které musíme hlásit, evidovat, strhávat ze mzdy. Ve svazu se dělal průzkum, na který odpovědělo 147 firem a jen osm z nich nemělo zkušenost s žádnou exekucí svých zaměstnanců. Záleží na oboru, ale jsou firmy, kde má exekuce i více než desetina pracovníků. Víc práce je i v oblasti EET a kontrolních hlášení, ale to jsme podporovali. Hlavním kritériem je v tom pro nás rovné podnikatelské prostředí.
Je nějaká naděje na zlepšení?
Zjednodušit by to mohla právě zmiňovaná digitalizace. Ministři pak musejí umět vyčlenit na každou agendu jen potřebný počet lidí. Struktura státní správy dnes funguje tak, že na každou „blbost“ existuje ředitel, zástupce ředitele a pak tři nebo sedm úředníků. Není žádné spojování agend. Je to strašná chobotnice, která snižuje životní úroveň země, vysává peníze pro důchody, sociální služby, oblast zdravotnictví. Navíc bere lidi z firem. Kdyby státní správa propustila tisíc lidí, my je hned zaměstnáme.
Je ještě něco, kde by stát mohl „přidat“?
Je třeba ještě víc podpořit export. Konečně by si měla „sednout“ struktura všech organizací, ať už jde o EGAP, ČEB, CzechInvest, nebo Czech Trade. Neměly by se v tom dít každou chvíli nějaké změny. Navíc potřebujeme, aby na podnikatelské mise co nejvíc jezdil prezident, premiér i odborní ministři. Devět desetin vývozu jde do Evropy, ale je třeba, aby s námi lítali do zemí bývalého Sovětského svazu. Tam nás znají, tam prodáme. Potřebujeme jezdit i do jihovýchodní Asie – Indonésie, Filipíny, Vietnam – to jsou obří trhy. Naše politická reprezentace zanedbává také subsaharskou Afriku.
Jaké příležitosti tam vidíte?
Stroje a auta tam bez problémů prodáme, navíc můžeme nabídnout věci kolem vodního či odpadového hospodářství. K tomu ale potřebujeme politika, který se nebojí, že se bude muset očkovat. Podpora exportu je nutná nejen kvůli tomu, že teď zpomaluje ekonomika, ale i kvůli tomu, že se v dlouhém výhledu změní její struktura. Musíme vyjet a prodat výrobky jinde.
