Ve čtvrtek se Kamprad dožívá osmdesáti let a může být spokojen, časopis Forbes jej totiž letos zařadil na čtvrté místo mezi nejbohatšími lidmi světa.
Jeho majetek se odhaduje na 28 miliard dolarů, o skutečné výši však lze spekulovat. Kampradem vybudovaná firma ovládá pětinu světové produkce s nábytkem a podle jistého průzkumu z počátku 90. let bylo každé desáté dítě počato na posteli této značky, což Kamprad sám považuje za nadnesené.
IKEA má nyní přes 200 obchodů ve více než 30 zemích. Jsou typické svými výrobky pestrých barev, jednoduchých tvarů, ze dřeva, kovu či plastu.
I když je "Pan IKEA" už v důchodu, své impérium stále ovlivňuje. V roce 1986 rezignoval na funkci ředitele a předsedy představenstva a firmu převedl do vlastnictví nizozemské nadace, kterou ale rodina kontroluje.
Pan IKEA šetří i na daních
Kamprad sám zůstává jedním z nejkritičtějších zákazníků, strážcem kvality a vizionářem. Svůj majetek rozdělil tak neprůhledně, jak je to jen možné. Firma je rozčleněna na několik částí tak, aby se maximálně snížil dopad daňových zákonů a rodinných sporů - má tři syny.
Jaká vůbec je podstata podnikání "krále ložnic a kuchyní"? Kamprad přišel na model jednoduchého a praktického výrobku a zároveň na systém obchodu, který umožňuje výrobky udržovat na relativně nízkých cenách.
Vsadil na koncept stavebnice, který si zákazníci snadno přepraví a vcelku nenáročně smontují sami doma. A jeho nápad slavil úspěch. "Nejsme luxusní firma, chceme oslovit většinu - to je naše motto," říká Kamprad.
Nad nikým se nepovyšuj
Také jeho manažerské recepty jsou prosté. "Neznám lepší způsob vedení lidí, než jít příkladem. Pro mne by bylo nepřijatelné cestovat první třídou, kdybych věděl, že kolegové jsou v turistické," říká šéf ke své proslulé šetrnosti.
Typický je také jeho odpor k firemnímu elitářství a neformální vystupování. K zaměstnancům se chová bezprostředně, což není ve Švédsku zrovna běžné, a dokonce je vybízí: "Říkejte mi Ingvare."
Některé historky musel ale Kamprad sám vyvracet, třeba tu o hotelovém minibaru: "Když si z něj vezmu coca-colu, opravdu nejdu do obchodu koupit novou, abych tu z hotelu nemusel platit."
Když však nakupuje na trhu se zeleninou u švýcarského Lausanne, kde už léta žije, čeká rád až těsně do zavírací hodiny, aby zboží sehnal za výprodejní cenu. Sám přiznává, že tento zvyk přivádí jeho ženu Margarethe k šílenství.
"Pokud si chci dopřát luxus, koupím si kravatu nebo zajdu na kaviár," uvedl v jednom z rozhovorů.
Fašismus už se mu nelíbí
Společnost IKEA založil v roce 1943. Její název odvodil z počátečních písmen svého jména, názvu farmy, kde se narodil (Elmtaryd) a vesnice, v níž vyrostl (Agunnaryd).
Původní náplní byl prodej všeho možného - rámů k obrazům, hodinek nebo výrobků z nylonu. V roce 1947 Kamprad zařadil do nabídky i nábytek a v roce 1951 se už soustředil pouze na toto zboží - vydal také svůj první katalog, který dodnes vychází v obřím nákladu.
Úspěch Kampradovi nezkazily ani skandály. Za to, že v mládí koketoval s fašismem, se veřejně omluvil jako za největší chybu života. V kajícném dopise zaměstnancům napsal: "Sami jste byli mladí. A možná po dlouhé době najdete ve svém mládí něco, o čem si nyní myslíte, že to bylo směšné a hloupé."
Obhájit se dokázal i v 80. letech, kdy s provalilo, že je desítky let závislý na alkoholu. Přiznal diagnózu "kvartálního pijáka" - na radu lékařů totiž každé tři měsíce pití na pár týdnu přeruší.
Firmu IKEA také občas napadají ochránci přírody za to, že používá vzácná dřeva. Kamprad proto věnoval miliony dolarů na záchranu pralesů a stejně tak podporuje ohrožené děti. Čas od času totiž probleskne v médiích kritika, že firma zneužívá dětské práce v chudých oblastech světa, aby pak v bohatých zemích udržela svoji konkurenceschopnost a nízké ceny.
Kamprad, jehož prarodiče pocházejí ze Sudet z oblasti poblíž Mostu, navštívil bývalé Československo poprvé už v 50. letech. Svůj první obchod zde jeho firma otevřela v roce 1991.
