Vláda Petra Fialy zavedla poplatek za předčasně splacenou hypotéku. Měl jsem za to, že na takové položky stát sahat nemá, respektive že to je věc bankovních domů, případně ČNB.
Spíš to berte tak, že vláda upřesňuje možnosti bank – pravidla, podle kterých mohou banky spotřebitelům účtovat za předčasné splacení hypotéky před koncem fixace. Vládní pozměňovací návrh řeší výši předčasně vynaložených nákladů bank. Dnes je to tak, že si je každá vykládá jinak. Jedna je bere jen jako administrativní náklady v řádu stovek korun a druhá tam připočetla i úrokovou ztrátu a dostala se tím do řádu desítek tisíc.
Princip je to správný, nicméně se to nemá řešit v zákoně, který se týká třetího pilíře penzijních produktů, a není nutné to řešit nyní. Navrhovaná výše v podobě dvou procent je dle mého názoru navíc příliš. Zároveň návrhu chybělo časové ukotvení – vládní návrh nerozlišil, zda klient splatí hypotéku dříve o šest měsíců nebo o čtyři roky. Obojí se ale podařilo díky našemu tlaku změnit. Poplatek se snížil na jedno procento a zrušila se jeho retroaktivita.
Do toho Sněmovna projednává návrh zákona, jenž zvýhodňuje dlouhodobé investování na důchod. Podle spolku Podvedení klienti, který sdružuje oběti investičního životního pojištění, hrozí, že nový zákon zneužijí pojišťovny. Vy jako člověk, který jste se poplatky zabýval velkou část své praxe, o tom soudíte co?
Dlouhodobě se snažím o to, aby z daňového zvýhodnění zmizelo investiční životní pojištění (IŽP). Jsem toho názoru, že když stát dává přímou (státní příspěvek) i nepřímou podporu (možnost odečíst z daní), měl by se k tomu chovat odpovědně jako k penězům daňových poplatníků a měl by mít právo říct, jaké produkty bude upřednostňovat.
Historicky docházelo k tomu, že smlouvy IŽP se často měnily (tzv. přetáčení smluv) a byly pro klienty nevýhodné. Běží kvůli tomu řada soudních sporů a dodatečně tam hrozí problémy. Docházelo k tomu například proto, že chybělo zastropování provizí a finanční poradci prodávali produkt bez ohledu na potřeby klientů.
Podmínky podpory penzijního spoření i hypoték se změní, schválili poslanci |
Co tedy hrozí?
Mám obavu, že vámi zmíněný návrh DIP vytvoří IŽP verze dva. Opět chybí zastropování provize a to, že finanční poradci budou tento produkt nabízet nikoli kvůli tomu, že je to vhodné pro klienty, ale proto, že to je výhodnější pro poradce než klasické penzijko, které je zastropované na sedm procent průměrné mzdy. Navíc může nastat ještě jedna neočekávatelná věc: pojišťovny budou klienty u současných problémových smluv IŽP tlačit do dodatků v souvislosti s touto změnou zákona. Ty ale budou sloužit k legitimizaci problémových smluv z minulosti.
Nebylo tu něco podobného kdysi s druhým pilířem penzijního spoření? Působilo to tak, že vláda, tehdy též v barvách ODS, šla na ruku finančním institucím.
Upřímně nemám pocit, že to je záměr. Podle mě jde o šílenou nekompetentnost vlády a ministra financí. A to si představte, že původně hrozila u poplatku za předčasně splacenou hypotéku retroaktivita. Ta mimochodem stále hrozí u jiné části této normy – vláda mění podmínky i pro stávající smlouvy pro seniory, kteří pobírají důchod a zároveň si spoří v penzijním spoření – tím, že jim ruší státní příspěvek, a to již od 1. ledna 2024.
Umím si to představit, byť nesouhlasím, u nových smluv, ale ne u stávajících. Stát tady jednostranně mění podmínky, ale spotřebitel na to nemůže reagovat ukončením smlouvy, protože by přišel o všechny příspěvky z předchozích let. To je jasná nepřímá retroaktivita a zjevná nespravedlnost. Tristní je, že tento princip se u předčasně splacené hypotéky zrušil, ale u důchodového pojištění zůstal. To vše v rámci jedné novely. To je jasný důkaz toho, že vláda postupuje nahodile. Případně podle principu, kdy koaliční návrh projde, a opoziční nikoliv.
Poslanec ODS Karel Haas ale tvrdí, že pokud je ve smlouvě fixace, dokument platí pro banku i pro klienta. Jde naopak o dodržování smluv, ne?
Za normálních okolností by to byla logická právní argumentace – smlouvy se mají dodržovat. Problém je ale v tom, že vláda chce změny udělat u běžících smluv. Dává tím najevo , že smlouvy se dodržovat nemusejí. Karel Haas hezky hájil něco, co porušuje sama vláda.
