Slovo „vlastní“ hraje v našem uvažování stěžejní roli. Téměř 80 % našinců chce bydlet ve svém. Pořídit si vlastní bydlení se ale pro mnoho Čechů stává nedosažitelným snem. Na vině nejsou jen vysoké úrokové sazby hypoték, ale i ceny nemovitostí. V prvním letošním čtvrtletí stál průměrný byt v Praze o velikosti 70 m2 téměř 11 milionů Kč.
Prodat, či koupit? Je-li vhodný čas pro jedno, není dobrý pro druhé. Jaká je situace na realitním trhu nyní? Přeje spíše prodávajícím, nebo kupujícím?
Díky vysokým úrokovým sazbám, a hlavně vysokým cenám nemovitostí má na trhu v tuto chvíli lepší pozici spíše strana kupujících. Ale jen těch, co mají buď hotovost, nebo dostatečný příjem na to, aby si mohli dovolit hypotéku. Jsou v silnější pozici v tom smyslu, že si mohou říct o slevu a na té trvat. Situace prodávajících je trochu odlišná u primárních prodejců, což jsou developeři, a u sekundárních, tedy fyzických osob. U developerů je to výrazně složitější a napjatější, protože si v tuhle chvíli kvůli vysoké inflaci a poklesu poptávky nemůžou dovolit moc zlevňovat. Jejich projekt byl v počátku nějak naceněn a developer na něj zkrátka musí vydělat. Hýbat s cenou si tedy většinou může dovolit jen omezeně. Fyzická osoba buď může s prodejem počkat, anebo – pokud je svou životní či ekonomickou situací k prodeji donucena – musí zlevnit.
Oproti evropskému průměru Češi bydlí více v bytech, rodinný dům uvádí jako trvalé bydliště 48 % našinců. Například v Irsku žije v rodinných domech 91,7 % lidí, v Chorvatsku 78,3 % obyvatel. Nejvíc lidí bydlí v bytech ve Španělsku (66,1 %).