Hojně skloňovaný pojem ESG se stává normou pro většinu podniků v České republice. Kromě vykazování dat o fungování společností má za cíl i dodržování společenských norem a lepší fungování státu jako takového.
„Nám samotným trvalo asi rok a půl, než jsme si vyvinuli vlastní systém sběru dat a jejich hodnocení. Naším cílem je naučit s nimi společnosti přirozeně pracovat. Tak jako se už nikdo nepodivuje nad tím, že společnost vydává výroční zprávu,“ říká Jan Sůra z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.
ESG je anglická zkratka, kde E znamená životní prostředí, S sociální oblast a G governance, tedy řízení podniku, nicméně mi přijde, že u nás se stále skloňuje jen to první a pro mnohé je to strašák. Proč?
Je pravda, že enviromentální otázky jsou pro mnohé synonymem ESG a na ty další dva prvky se spíše zapomíná. Asi proto, že otázky ochrany životního prostředí jsou nejsnáze pochopitelné a taky trendové.
To ale neznamená, že je opomíjí naše i evropská legislativa. Diskuse o tom, jaké písmenko má hrát větší roli, nejsou správné. ESG je nedělitelný celek. Osobně mám radši termín odpovědné podnikání.
Což je vlastně písmeno G, ne?
Ono je vlastně obsaženo pod governance – odpovědné řízení společnosti. Pokud nemáte vyřešeno tohle, nemůžete ohlídat ani dopady na životní prostředí a společnost.
ESG je tedy klíč k tomu, jak lépe a efektivněji řídit svou firmu. V tom je jeho hlavní přínos. Na druhou stranu je pravda, že firmy mají tendenci věci zjednodušovat. Postupem času tak vidíme, že si mezi sebou poměřují své uhlíky a soutěží, kdo má nejmenší uhlíkovou stopu. Platí to i pro ty, kde byste to nečekal.
Zelené reporty jsou světový unikát a EU lídr, říká šéf Evropské investiční banky |
Jako?
Nevýrobní podniky, IT společnosti nebo třeba banky. Prodávají své nemovitosti a sídla, aby snížily uhlíkovou stopu. Na papíře to možná funguje. Ve skutečnosti tím ale nic neřeší. Emise dané budovy vykáže někdo jiný.
Jednotlivé firmy by se měly soustředit na to, čím mohou v rámci odpovědného podnikání skutečně a přirozeně přispět. Od banky bych z pohledu odpovědného podnikání očekával spíše to, že nabídne sociálně slabší rodině o procento nižší úrokovou sazbu u hypotéky.
To už začíná fungovat, že?
Na první pohled se může zdát, že velké korporace mají ESG vyřešené a malé firmy se jím nezabývají. Jenže opak je mnohdy pravda. Nadnárodní korporace tápou a pak si koupí kus lesa někde v Africe.
Vezměte si ale příklad lokálního zemědělského družstva. Musí investovat do nových technologií a efektivní výroby. Nemůže zdevastovat krajinu a pole, která obdělává; musí na nich hospodařit další desítky let. Stejně tak se nemůže chovat nezodpovědně ke svým zaměstnancům, protože to jsou zároveň jejich sousedé. Když nenabídne nejlepší přístup svým zákazníkům, odejdou ke konkurenci.
Zemědělec možná neoperuje s pojmem ESG, ale dávno se podle těch pravidel chová. My takové firmy nyní učíme s novým právním prostředím efektivně pracovat a překlopit administrativní povinnost v konkurenční výhodu.
Každý by měl tedy dělat, co umí…
Přesně. U průmyslových firem je jasné, že by měly modernizovat své provozy a snižovat dopady na životní prostředí. Celkově ale vidím velký prostor pro realizaci v sociální oblasti – a to ve vztahu ke svým zaměstnancům i k širší komunitě, do které daná společnost patří. My už dnes pozorujeme, že stát reálně naráží na své limity. A to nejen u financí. Jde i o to, co je sám schopen řídit.
V jakých oblastech naráží na limity?
Na limity naráží naše školství, zdravotnictví. Obtížně a zdlouhavě se buduje infrastruktura. Osobně vidím klíč ve větším zapojení soukromého sektoru do věcí, které historicky výhradně spravoval stát. I to je ESG.
Stát má zodpovědnost vůči voličům – ti mohou politiky vyměnit. U drakonicky se chovajícího představenstva firmy to asi půjde hůře. Nehrozí tak nadvláda korporací? Ostatně už teď jsou na nadnárodní kolosy jednotlivé vlády krátké…
Cílem ESG je, aby si korporace uvědomily, že nemůžou podnikat izolovaně, ale musí brát ohled na své okolí a být aktivním účastníkem společenského dění. A je také o větší participaci zaměstnanců a veřejnosti na chodu těchto firem.
KOMENTÁŘ: Zelený sliz a Evropa likvidační. Co způsobí nově nařízená blbárna |
Jste součástí významné české advokátní kanceláře. Jak spatřujete svoji roli coby právníka?
Advokát je dnes strategický poradce klienta v komplikovaném a rychle se měnícím prostředí. Naším cílem je umožnit klientům co nejefektivněji procházet právním systémem či regulací a fungovat v nich.
Advokacie se ze statické a izolované profese vyvinula v dynamickou pozici navigačního důstojníka. Komplex otázek a vztahů, se kterými pracujeme my, advokáti před deseti lety vůbec neřešili.
Všichni mluví o příležitostech, ale není to slepá ulička? Evropská komise si vždy dá cíl, pak si dá ambiciózní cíl, ale pak šlape na brzdu nebo mění kurz. To není moc předvídatelné podnikatelské prostředí, ne?
ESG je samozřejmě velice politická věc a odráží současné směřování Evropy. Evropská unie má dva nástroje, jakými může prosazovat své politiky a cíle: regulaci a peníze.
ESG v sobě spojuje oboje. Jednak obsahuje evropské politiky v oblasti klimatu, ale i v ochraně spotřebitele nebo hospodářské soutěže. A zároveň definuje prioritní oblasti, kam budou v příštích letech směřovány peníze.
Pokud se nám evropská politika nelíbí, musíme se pokusit ji změnit. Pokud ale nemáme pro změny dost síly, můžeme ESG brát jako mapu toho, kam v příštích letech bude upřena pozornost a směřovány zásadní finanční zdroje. To mi přijde naopak celkem předvídatelné, jen to musíme umět číst.
Tím vlastně říkáte, abychom nedémonizovali Brusel?
Regulace ESG, jak s ní přišla EU, spočívá zejména ve sběru dat a výkaznictví. Chápu, že pro menší podniky je to nová byrokratická zátěž. Na druhou stranu je to fakt. ESG tu je a asi už bude vždycky.
Takže se firmy musejí přizpůsobit?
My klientům pomáháme efektivně fungovat v konkurenčním prostředí. Evropská regulace brzy dopadne na všechny společnosti. Všichni ponesou obdobnou zátěž a budou mít stejné povinnosti.
Kdo se připraví dřív, získá konkurenční výhodu a zlepší své podnikání s předstihem. Lépe se dostane k evropským i soukromým penězům nebo se bude efektivněji pohybovat v rámci velkých dodavatelských řetězců. V neposlední řadě je to silný marketingový nástroj. Kdo umí dobře popsat vlastní udržitelné podnikání, má dnes navrch.
Kolik stojí dobro? Firmy počítají, jak draho je vyjde nová povinnost |
Na Východě, odkud jde trend ESG k nám, se mnohem víc klade důraz na sociální odpovědnost. Jenže asijské národy jsou více kolektivistické. Naopak Evropané jsou individualističtí. Nedostáváme se do situace, kdy šroubujeme pravidla jedné společnosti na druhou, výrazně odlišnou?
Věřím, že nefalešná společenská odpovědnost je naší kultuře vlastní. Rudolfinum postavila v 19. století Česká spořitelna. Podnikání Tomáše Bati nebylo nic jiného než ESG své doby. Dobře se staral o prostředí, ve kterém fungoval a žil. Baťa budoval školy, bydlení i infrastrukturu. Převzal tehdy roli, kterou lidé očekávali od státu. A fungovalo to.
To všechno však neznamená, že máme k celé regulaci ESG přistupovat nekriticky. Koneckonců většinou se jedná o evropské směrnice a nás čeká přizpůsobení místního právního prostředí. Bude na našich zákonodárcích, aby to fungovalo, pomohlo našim podnikům. Nesmíme slepě přebírat pravidla, která nefungují.
Takže nehrozí u nás tak často skloňovaný bruselský diktát?
Bruselský diktát si nesmíme plést s národní neangažovaností. Jsme součástí nadnárodního systému a je to vlastně stejné jako s tím ESG – buď si necháme něco diktovat, nebo budeme se systémem efektivně pracovat. Já v Bruselu působím a vím, že tam české firmy prakticky nejsou zastoupeny, nikdo není v kontaktu s evropskými institucemi, nemáme obsazené významnější úřednické pozice. Pokud toto změníme, žádný diktát hrozit nebude.
Jan Sůra Jan Sůra je partnerem v advokátní kanceláři Císař, Češka, Smutný. Ve své praxi se soustředí na právní služby a strategické poradenství v oblasti automobilového průmyslu, bankovnictví nebo železniční dopravy. V rámci společnosti Access EU pomáhá klientům s orientací ve složitém prostředí evropských záležitostí. V minulosti získal řadu prestižních ocenění. V roce 2016 byl v soutěži Právník roku zařazen mezi největší talenty a v roce 2017 patřil mezi nejinovativnější právníky roku. |
