Ty jsi Evropa!“ řvou na mě reklamní slogany Evropské unie, která si platí halasnou žlutomodrou reklamu v České republice, v cizí řeči a s obrázky cizích etnik. Z peněz všech daňových poplatníků mě to kolo plné hvězd přesvědčuje o tom, že právě ono je tím dobrem, bez něhož bychom byli ztraceni.
Nemáte genderově neutrální toalety a vozový park plný elektroaut? A že dosud nezaměstnáváte vozíčkáře, černocha či lesbu? Inu, tak jste sto let za opicemi a další dotace už vám nikdo nepřiklepne.
Hlasovala jsem pro vstup do jiné Evropské unie, ne do toho podivného zpotvořence, který nás dnes buzeruje, kamkoli se hneme. Jako by nestačilo, že nám vnutilo dotační systém, jenž u nás zničil normální konkurenci. Jako by nestačilo, že kam se hnu, všude kolem sebe vidím ty nehezké cedulky s nápisy: „Tenhle nesmysl jsme si taky pořídili za peníze z EU.“ Jako by nestačila ta záplava směrnic a nařízení, které si kdesi daleko vymýšlí nějací mladí eurohujeři, kteří skutečný život neviděli ani v kině.
