Díky slávě kraje Champagne označovali ještě donedávna výrobci sektů po celé Evropě své produkty dovětkem "šampaňské". I u nás mnozí vzpomínají na "sovjetskoje šampanskoje", jehož kvalita mimochodem měla na tehdejší poměry velmi dobrou úroveň.
Šampaňské víno si ovšem chrání svou pověst důsledně a žárlivě, a tak kromě zákazu používat termín "Champagne" nesmí od sedmdesátých let minulého století žádný z evropských výrobců uvádět na lahvi ani sdělení, že víno bylo vyrobeno "šampaňskou metodou", byť by to byla stokrát pravda. Použít lze jenom výraz "tradiční metoda" či - tak jako u nás - "metoda druhotného kvašení v lahvi".
Tento termín ostatně vystihuje podstatu celého výrobního procesu. Při něm se do lahve s hotovým, "tichým" vínem přidává tzv. "tirážní likér" obsahující cukr a kvasinky. Ten vyvolá opětovné kvašení nápoje, po jehož skončení musí následovat ještě série dalších technických operací. Nejpoužívanějším zpracováním je tzv. "transferní metoda" a "metoda Charmat".
Většina u nás vyráběných sektů je zpracovávána právě těmito dvěma způsoby. Ani jeden z nich nedosahuje kvalit pravé "šampaňské" metody, ale jsou to korektní postupy, na rozdíl od sycení tichého vína kysličníkem uhličitým. Rodina francouzských sektů, které jsou vyráběny pravou, tradiční metodou, avšak nepocházejí z kraje Champagne, nese souhrnné označení "crémant" a v názvu se odlišuje místem původu - Crémant d'Alsace, Crémant de Bordeaux nebo Crémant de Bourgogne.
Oblastí, kde crémanty vznikají, je celkem sedm a patří k nim i jeden zahraniční příbuzný, Crémant du Luxembourg. Kvalita crémantů je rozdílná, odráží charakter jednotlivých výrobních regionů a používaných odrůd. Zaklínadlem pro kvalitní sekt je vždy svěží charakter vína. Proto třeba najdeme v jižní Francii vinice s révou určenou pro výrobu crémantu na severních, nejchladnějších svazích.
Žádný z crémantů se v dokonalosti nemůže měřit se šampaňským, ale vzhledem k obdobnému charakteru, a přitom nepoměrně nižší ceně představuje pro zákazníka rozumnou alternativu, jakési "šampaňské" pro všední den.
Crémant mívá zpravidla o něco menší tlak v lahvi než klasická vína ze Champagne. Většina kupujících přitom naštěstí neví, že při normální teplotě dosahuje tlak v lahvi běžného sektu stejných hodnot jako tlak vzduchu v pneumatice autobusu. Úroveň tlaku není sama o sobě měřítkem kvality, jenom ukazuje na určitou odlišnost typu perlení. Ještě nižší tlak než crémanty má kategorie vín označovaných ve Francii jako "pétillant" (italskou obdobou je "frizzante" a v Německu "spritzig").
A protože vlády některých evropských zemí zavedly z výroby sektů zvláštní daň, lidově nazývanou "daň z bublinek", daly tím vzniknout ještě další kategorii perlivých vín s ještě menším tlakem v lahvi. Tato vína nesou název "perlant", "frizzantino" či "perlwein" a bublinky obsahují, aniž spadají do kategorie sektů. Řešení šalamounské, ale funkční. A pak že se v Evropě nebudeme cítit jako doma.
