V bažinách poblíž dnešního města Dijonu založil roku 1118 mnich Bernard první cisterciácké opatství. Návrat ke klášterní čistotě a tvrdý život plný odříkání získal záhy obrovské množství stoupenců a během necelých čtyřiceti let vedl k tomu, že tento řád spravoval přes tři sta dalších odnoží. Po celé Evropě šířil spolu se svým učením také nový stavební styl, jenž dostal jméno gotika a i nám zanechal řadu pozoruhodných církevních staveb včetně jedné kuriozity - Staronovou synagogu, postavenou pro Pražskou židovskou obec v době, kdy Židé nesměli vykonávat žádné řemeslné práce.
Všude, kde se cisterciáci usadili, zvelebovali půdu, a pokud to bylo jen trochu možné, vysazovali révu a zakládali vinice. Jednou z těch nejslavnějších, jejíž základy vytvořily pilné ruce řeholníků, je burgundský Clos de Vougeot. Vysoká kamenná zeď ("clos") ohraničuje parcelu, která nese statut "Grand Cru" - známku nejvyšší možné kvality v hierarchii burgundských vín.
Zaujímá rozlohu 36 hektarů a na pozůstatcích starých cisterciáckých budov tu dnes najdeme zámek, jenž je sídlem burgundského vinařského společenství "rytířů Tastevin" a místem slavnostních vinařských přehlídek a soutěží. Clos de Vougeot je neobvyklým svědectvím i o další etapě francouzských dějin: jediným majitelem tohoto vinohradu zůstala církev až do roku 1798, kdy ho postihl stejný osud jako velké množství dalších církevních staveb i pozemků.
Byl "znárodněn" a po částech rozdán a rozprodán. Dalším přerozdělováním, prodejem i následnými sňatky a rozšiřováním dědických podílů došlo ke kurióznímu stavu, kdy dnes patří jednotlivé části Clos de Vougeot ne méně než 80 majitelům, z nichž mnozí vlastní doslova jen pár řádků. Hrdě z nich produkují třebas jen zcela minimální množství tohoto slavného vína a získat kolekci lahví Clos de Vougeot od co možná nejvyššího počtu vinařů se stalo i neobvyklým sběratelským koníčkem.
Bez ohledu na odlišný styl jednotlivých výrobců je Clos de Vougeot vždy drahým, prestižním vínem, určeným k dlouhodobému zrání. U nás bývá vzácným hostem v nepočetné skupině špičkových restaurací a několika málo vinotékách. Je to víno slavnostní, určené k náročné gastronomii, která dá vyniknout jeho hloubce a dokonalé struktuře.
A v jeho temně rubínové barvě lze i dnes spatřit odlesky krvavé dřiny mnichů, kteří svou obětavou prací přispěli k zachování a rozvoji vinohradnictví v Evropě.
