Podzimní výlet do Údolí ticha potěší hlavně milovníky přírody. Právě nyní zde totiž na posečených loukách kraluje růžovofialová barva květů ocúnu jesenního (Colchicum autumnale) a navzdory pozdnímu létu zde můžete obdivovat i spoustu krásných motýlů.
Údolí ticha se rozkládá mezi Stroupínským mlýnem poblíž obce Hředle a místem zvaným Pod Kamencem kousek za malou trampskou osadou Ricatado. Chráněnou oblastí prochází asi tři kilometry dlouhá naučná stezka, kterou lemuje deset informačních tabulí.
V Údolí ticha vstoupíte do přívětivé luční krajiny, do které se sice již podepsal svými zásahy člověk, ale jeho podpis ji (zatím) nezničil. Ba co víc - lidé tu o louky pečují, a tak usnadňují život mnoha živočichům a rostlinám. Pokud narazíte na neposečenou část louky, není to s největší pravděpodobností projev nedbalosti zdejších hospodářů, ale snaha poskytnout živočichům dostatečný prostor k jejich dalšímu životu.
Kouzlo smíšených lesů vynikne s přicházejícím podzimem
Ráj létajících drahokamů
Naučná stezka nejprve vede proti proudu Pařezového potoka (někdy také zvaného Pařezský). Ten z větší části skrývají mohutné koruny listnatých stromů.
Jakmile vysvitne slunce, budete mít chvílemi pocit jako v nějakém motýláriu. Kromě baboček (paví oko, admirál, síťkovaná, bílé C, bodláková) tu poletují bělásci, modrásci, okáči.
Babočka admirál (Vanessa atalanta) odpočívá na pcháči zelinném
Slunící se babočka paví oko (Inachis io)
Nepřehlédnutelné jsou hned na začátku cesty porosty pcháče zelinného (Cirsium oleraceum), lidově zvaného ježek, pichláč, štěrbák, řbuchan či žlutý bodlák. Od června do října poskytuje tato rostlina vlhkých luk nektar všem, kteří o to stojí. Kromě baboček na pcháč přilétají v hojném množství i dlouhozobky svízelové.
Dlouhozobky poznáte snadno: neposedí, mají stále naspěch. Však také patří do čeledi lišajovitých. Právě její zástupci jsou označováni za nejlepší letce mezi motýly. Dlouhozobky ke květu pouze přiletí, za neustálého víření křídel do něj ponoří sosák, napijí se nektaru a bleskurychle mizí za další pochoutkou. Díky svému chování bývají přirovnávány k tropickým ptákům - kolibříkům.
Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum)
Ocúnové moře
V září narazíte v Údolí ticha na ostrůvky ocúnu jesenního nebo také podzimního (Colchicum autumnale). Tato křehce působící rostlina z čeledi liliovitých má totiž koncem léta pouze květy, mohutné listy a posléze tobolky se semeny se objeví až na jaře. Proto se pro kvetoucí ocúny vžila i lidová jména - bacoun, naháč, naháček, nahá ženská, holopanna,...
Cestu ke slunci si květy ocúnů razí i přes drobné překážky. Stačí malá hromádka posekané trávy a poupata se skrz ni protáhnou. Tu je v hloučku přes deset květů, jinde září jediný. Cibule ocúnů jsou mrazuvzdorné a poměrně hluboce položené. Proto je asi 15-20 cm trubky skryto pod zemí. Tato skutečnost z květu ocúnu činí nejdelší květ mezi evropskými druhy vůbec.
Ocúny u nás sice nejsou zapsány na seznamu ohrožených rostlin, ale ohroženi byste jimi mohli být vy. Pamatujte: všechny jejich části jsou prudce jedovaté.
Jak vypadaly královské hvozdy?
Nedaleko osady Ricatado, dříve nazývanou Údolí ticha, se naučná stezka setkává se žlutou turistickou značkou, která pokračuje do 3,5 km vzdáleného Kublova. Podle rozcestníku vás také dělí 4 kilometry od hradu Točník, 4,5 km je to do Velízu a 11 km k vrchu Král.
Pokud budete pokračovat směrem do Kublova, narazíte po několika stech metrech na Kublovský potok, zvaný také Luční. Opět pokračujete proti proudu, jen prosluněné louky vystřídá úzká pěšina lesnatým údolím. Ano, takhle nějak vypadaly ony proslulé královské hvozdy - nenápadné stezky často vyšlapané zvěří a strmé kamenité svahy porostlé převážně listnatými stromy.
Informační tabule vám prozradí, že geologický podklad kolem Kublovského potoka tvoří především starohorní mořské sedimenty, břidlice a droby, které se zde usadily před více než 500 miliony lety. Dozvíte se také, že vlhké kameny v potoce zdobí lupenité stélky porostnice mnohotvárné, což je druh játrovky patřící mezi mechorosty. Ve skalních štěrbinách si zase povšimnete krásné kapradiny zvané osladič obecný.
Tato zvláštní rostlina patří mezi mechorosty a jmenuje se porostnice mnohotvárná. Zdobí vlhké kameny v Kublovském (Lučním) potoce
S přicházejícím podzimem rozehrává barevná kouzla les ozdobený množstvím listnatých stromů. Buk lesní původně na Křivoklátsku tvořil 40% porostů. Dnes je zastoupený z pouhých 10%, z velké části ho totiž vytlačil smrk. V zamokřených půdách kolem potoků roste olše lepkavá, na stinných vlhkých stráních pak javor klen a javor mléč.
Pozvolným stoupáním proti proudu Kublovského potoka dojdete na místo zvané Pod Kamencem. Tady naučná stezka končí, můžete se buď vrátit, nebo pokračovat po žluté turistické trase přes Kublov, Král, Vraní skálu, podél Vraního potoka do obce Hředle a zpátky ke Stroupínskému mlýnu. Ti hodně zdatní případně dál na Týřov, Skryje nebo na další z křivoklátských pokladů.
Pryč jsou doby, kdy zdejší ticho rušil jen zpěv a drnkání na kytary. Potomci původních trampů neodolali pokušení a spaní pod širákem nahradili jednoduchými chatami. Později se do chatové osady zavedl i elektrický proud. Chaty jsou však vsazeny do krajiny nenápadně.
Může se hoditKřivoklátsko Ne náhodou si zdejší kraj oblíbili čeští králové. Lovištěm českých králů bylo toto území již za Přemyslovců. Z hlavního města to není daleko a ve zdejších lesích byl odedávna dostatek lovné zvěře. V královských honitbách nebylo možné provádět žádné veliké zásahy a tak zůstaly lesy po staletí ochráněny. Díky tomu nyní na Křivoklátsku pokrývají lesy 64% území. Více na: www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz Jak se tam dostat Zdroj: Mapy © PLANstudio
|
Více fotek z Údolí ticha na:
