Řeka Rokytná v povodí Jihlavy je typickým vodním tokem v západní části Českomoravské vrchoviny. Pramení na náhorních pláních západně od Třebíče, teče směrem na západ a postupně se zařezává do okolní krajiny. Za Jaroměřicemi vytváří hluboce zaklesnuté úzké údolí s meandrujícím, místy i peřejnatým tokem.
Údolí Rokytné z Jaroměřic po Moravský Krumlov značí v délce 50 kilometrů žlutá turistická značka. Trasa potěší nejen turisty, kteří mají rádi sportovní výkony a velký počet nastřádaných kilometrů, ale i milovníky tichých a opuštěných míst nebo vícedenní poutníky se stanem či celtou.
Žlutá trasa údolím Rokytné je výjimečná i proto, že za celých 50 kilometrů člověk nenarazí na žádné civilizační vymoženosti jako například celodenně otevřenou hospodu, chatu nebo obchod, kde by se dalo zastavit a načerpat ubývající síly.
Konec světa uprostřed vnitrozemí
Údolí Rokytné má své pozoruhodné zeměpisné specifikum: je to konec světa uprostřed vnitrozemí. Řeka totiž protéká po hranici Jihomoravského kraje a kraje Vysočina, přičemž její břehy tvoří v obou administrativních útvarech odlehlou periferii. Výsledkem je naprosto mizerná a nedostačující dopravní obslužnost, o víkendech v mnoha obcích nulová. A pokud nějaký autobus zrovna jede, pak z vesnic na levé straně pouze severozápadním směrem do Třebíče, zatímco z vesnic na druhé straně úplně opačným směrem na jih do Znojma, resp. na východ do Moravského Krumlova. Přes řeku vůbec nic.
Vtip je v tom, že pokud se člověk zrovna nerozhodne pro několikadenní putování se stanem na zádech, pak je během jednodenního výletu na veřejné autobusové dopravě závislý i v případě použití vlastního auta, k němuž je nutné se nějak vrátit. Vymyslet tedy smysluplný pochod údolím Rokytné vyžaduje důkladnou informační a organizační přípravu.
Jarní ledy na Rokytné
Zapomenuté údolí
Žlutá magistrála údolím Rokytné začíná na náměstí v Jaroměřicích a vede dolů kolem zámeckého parku k mostu přes řeku. Pokud je brána parku otevřená, neváhejte si ho prohlédnout, neboť se jedná o jeden z nejhezčích francouzských parků u nás, ozdobený navíc překrásnou siluetou zámku. Jeho součástí je i zatím líně tekoucí říčka Rokytná, spoutaná do nevelkého umělého koryta.
Typický krajinný ráz údolí Rokytné se ukáže až za posledními domy čtyři kilometry vzdálené vesnice s podivným názvem Příšťpo. Tady zároveň začíná rozlehlý přírodní park (2 700 ha), vyhlášený již roku 1978, tehdy jako oblast klidu.
Svahy údolí pokrývají teplomilné dubohabřiny, u řeky lemované působivými porosty vrb a olší se rozprostírají nivní louky a nad zákrutami vodního toku ční vysoké rozervané skály. Omšelé a nezřetelné turistické značky vedou střídavě po polní či lesní cestě, špatně viditelnou pěšinkou přes louku anebo po kamenech těsně vedle řeky, nad níž se míhají lovící skorci a ledňáčci. Spíše než s lidmi se tu poutník setká s divokými prasaty, jejichž přemnožená stáda po sobě zanechávají hektary rozrytých a zdevastovaných ploch.
Typický ráz dodávají rokytenskému údolí také drobné technické stavby, zejména splavy, náhony a bývalé vodní mlýny. Některé z nich jsou pečlivě zrekonstruované a upravené na chalupy, jiné tiše chátrají nebo z nich zbyly jenom ruiny.
Skály padají až do řeky.
Značky jsou mnohde zašlé a stezka nezřetelná.
Kozí stezky nad řekou
Dlouhé kilometry neustále se opakujících scenérií výrazně zpestřují úseky, kde žluté značky zamíří do strmého srázu nad řekou. Vzhledem k minimální návštěvnosti tu neexistuje žádný regulérní, zpevněný a bezpečně schůdný chodník, ale naopak úzké, šikmé a často kluzké plochy, na nichž se jen obtížně udržuje stabilita.
Řetězy, skoby ani jiné umělé pomůcky k přidržení tu nejsou, pouze trsy trav, větve nebo kmeny stromů, často ztrouchnivělé. Chybný krok nebo sklouznutí může znamenat dramatický pád po srázu dolů až do řeky. Na těchto úsecích se tempo pochodu výrazně snižuje, někdy bývá dokonce rychlejší se vrátit a nebezpečné místo obejít shora.
První z těchto adrenalinových partií se nachází asi 1,5 km před vesnicí Biskupice, která jako jediná sestupuje svou zástavbou až dolů k řece a lemuje ji z obou stran. Obvykle to tu vypadá jako po vymření, hospoda otvírá až v 16 hodin, což je čas, kdy z okolí odjíždějí poslední autobusové spoje. Sem ovšem o víkendu nezajíždí ani jeden.
Nové informační tabule upozorňují na budovy bývalé školy a kostela, které byly nedávno vyhlášeny za přírodní památky. Uhnízdili se v nich totiž v hojném množství kriticky ohrožení netopýři velcí. Pozoruhodný je také památník padlým z první světové války, vybudovaný podobně jako v řadě dalších vesnic okolo Rokytné ve velkorysém a monumentálním stylu.
Žlutá stezka vede 50 km okolo vody.
Lávka přes Rokytnou
Kolem pionýrských táborů
Neodmyslitelným fenoménem údolí Rokytné jsou rovněž socialisticky dimenzované rekreační zotavovny a dětské tábory, symbolizující dobu, která se už nikdy nevrátí. Většina z těchto objektů včetně koupališť a hřišť je opuštěná a nechaná na pospas bujné vegetaci. Jen některé tábory alespoň nakrátko sezonně ožívají a přežívají. Jedno z největších rekreačních středisek u Tavíkovic se částečně přeměnilo na celoročně otevřený Ranč u řeky, kde lze získat ubytování a stravování.
Může se hoditDoporučené jednodenní trasy
Mapy |
Blízké Tavíkovice ležící zhruba v polovině žluté trasy mezi Jaroměřicemi a Moravským Krumlovem představují důležitý bod při putování rokytenským údolím. Hospoda tu má otevřeno už od 11 hodin a jezdí odtud také autobusy do Znojma a Moravského Krumlova. Tavíkovice se proto jeví jako nejvýhodnější cílové, resp. nástupní místo jednodenního putování. Za vidění tady stojí novodobý kostel z roku 2002 a budova zámku, sloužící nyní jako ubytovna sociálního ústavu.
Od Tavíkovic po Čermákovice je údolí Rokytné patrně nejkrásnější a nejromantičtější. Vyskytují se tu četná skaliska a peřeje, v korytě se objevují balvany a řeka občas připomíná severněji tekoucí a mnohem známější Oslavu. Adrenalinové úseky doplňují kluzké lávky přes řeku. Údolí se definitivně otvírá za Tulešicemi, odkud řeka teče až k Moravskému Krumlovu mírně zvlněnou krajinou mezi poli a loukami.
