Lanškrounská Tesla zkrachovala skoro před dvaceti lety, ale místní na ni zřejmě nechtěli zapomenut, a tak ve východočeském městě vznikla svérázná naučná stezka.
Po městě jsou na různých domech rozmístěné čtyři bronzové pamětní desky upomínající na výrobky fabriky. Jednu na zdi zámku má kondenzátor z Tesly, na zdi školy jsem objevil potenciometry, na zdi areálu soukromé firmy dokonce hybridní integrovaný obvod a na další budově pamětní deska pro rezistor.
Všechny součástky jsou tam vyvedené roztomile v bronzu - odlity podle skutečných součástek. Doplňuje je ještě bronzový model rádia na radnici, ale tam se dostanete, jen když má otevřeno. Celé rádio se ovšem vyrábělo už v Tesle Přelouč.
Přiznávám se bez mučení, že jako technický antitalent jsem ani v Lanškrouně nepochopil, k čemu je kondenzátor (a asi nejsem sám). Ale oceňuji tu lásku, kterou místní projevili své zaniklé továrně. Proč mají mít desky jen buditelé, že?
Desky nejsou vůbec rozmístěny náhodně. I když jeden z důvodů - jak mi napsala Veronika Žáková z lanškrounské radnice - prostě byl, aby se lidé po městě pěkně prošli a zavítali do všech jeho odlehlých koutů.
„Pokud jde o modely integrovaných obvodů – některé součástky, jež dříve vyráběla firma Tesla, nyní vyrábí společnost Lux. Proto byla deska s modely umístěna na plotě této firmy, která se mimochodem nachází v bývalém areálu Tesly,“ ukazuje Žáková jeden příklad, proč je deska na konkrétní stěně.
Pár desítek kilometrů odtud za hranicí v polském městě Dzierzoniow je sesterská naučná stezka, protože tamní továrna Diora rádia vyráběla také. Jsou to přesně ty bedny s velkými knoflíky, které měla doma babička. V Dzierzoniowě se můžete posadit ke stolku s bronzovým rádiem rovnou na náměstí.
Pamětní deska rezistorům z Tesly na domě v Sokolské ulici
Pamětní deska kondenzátorům vyráběným v Tesle Lanškroun na zídce místního zámku
Krčma jak ze středověku
Lanškroun, který je dnes známý hlavně proto, že tam působí kněz-celebrita Zbigniew Czendlik, stojí za to nejen kvůli pamětním deskám. Má několik tváří – hlavně historickou a rybniční.
Tak třeba kašna na náměstí. Zdobí ji delfíni, tedy zvíře v polovině 19. století ještě na českém venkově ne moc známé. Vodní savec s vypouklýma očima vyvedený na kašně ale vypadá skoro úplně stejně jako velryba, která pohlcuje Jonáše na domě na historickém náměstí v Pardubicích. Naši předkové si s těmi exotickými zvířaty moc hlavu nedělali. Prostě mořská obluda.
Zajímavé sousoší je i u kostela, kde je v kameni vyveden modlící se u kříže. Je jako živý. Jako by si na dlažbu klekl jen na chvíli. Západně od města je soustava rybníků s plovárnou dříve zvanou Tereziiny lázně a moderním molem.
Historická restaurace Krčma sídlí v roubence na křižovatce. Zájezdní hostinec fungoval v této budově už v roce 1643.
Historická plovárna Tereziiny lázně u největšího z lanškrounských rybníků
A na závěr? Lanškrounská Krčma. Zájezdní hostinec v bílé chaloupce na křižovatce je svědkem hodně dávných časů. Na stejném místě stojí už od roku 1643. Roubenka s podloubím vypadá úplně jak z těch českých filmových pohádek, kde do hostince přijde putující princ a večer ho tam oberou lapkové.
Mně však stejně toto město navždy uvízne v paměti především díky kondenzátorům a rezistorům. Ostatně jedna lanškrounská čtvrť se prý dodnes nazývá Teslov.
