V podvečer to tu nečekaně ožívá. Blíží se západ slunce, z prázdninových domů přicházejí jejich obyvatelé. Movití karavanisté ve středním věku opouštějí svoje vymazlená křesílka a následují je i mladé zamilované párečky z otřískaných obytňáků. Všichni míří k moři. Na písečné duně, kde je nejlepší vyhlídka, se tak schází pestrá společnost. Sluneční kotouč se na jasné obloze blíží k hladině, koncert barev je téměř neuvěřitelný. Lidé vytahují mobilní telefony a plechovky s pivem. Zamilované párečky si fotí selfie a střídají jednu nacvičenou pózu za druhou. Západ slunce na Švédské riviéře je zkrátka pořádný zážitek.
Od Göteborgu po Malmö
Kde tu slavnou Švédskou riviéru hledat? Zjednodušeně mezi druhým největším švédským městem Göteborgem a třetím Malmö. „Provincie Halland na jihozápadě Švédska je dovolenkovým rájem. Písečné pláže v délce několika kilometrů se táhnou kolem celého pobřeží,“ popisuje naše oblíbená kniha Neobjevená Evropa.
Oblast nabízí přesně to, co si průměrný obyvatel české kotliny představí pod pojmem Švédsko. Najdete tu spoustu příkladů moderní architektury. Když projíždíte vesnicemi u moře, je to, jako byste listovali katalogem severského designu, kterému vévodí jednoduché tvary a velké prosklené plochy. Podnikatelské baroko je tu zřejmě bez šance.
Oblíbené jsou zimní zahrady nabízející výhled do okolí. Domy krásně zapadají do svého okolí, navíc Švédové nepoužívají záclony, takže hlavně po soumraku jsou krásně vidět i interiéry domů či bytů. Ideální nástroj pro zkoumání toho, jak vypadají zdejší „chalupy“, představuje hlavně kolo. Síť cyklostezek je příkladná a šoféři ohleduplní, takže se nemáte čeho bát.
Turismus tady podporují i radnice menších měst. Ve Varbergu zdobí konec mola v přístavu okouzlující lázně postavené v roce 1903 v orientálním stylu (Varbergs kallbadhus, souřadnice 57.1088211N, 12.2410164E), v nedalekém Falkenbergu najdete dlouhatánskou Skrea Strand s pozvolným vstupem do moře a promenádou (souřadnice 56.8827456N, 12.5055114E), v Halmstadtu hrad i dlouhou pláž zakončenou plaveckým areálem.
Mimochodem, Švédové milují koupání. Často brzy ráno narazíte na cyklistu v županu, jak se opírá do pedálu směrem k moři. A když je pobřeží skalnaté, nechybí upravené vstupy do vody. Nezapomínají ani na vozíčkáře, takže často do vody vede pozvolná nájezdová rampa.
Pokud se vzdálíte od turisticky využívaného pobřeží, čeká na vás staré dobré Švédsko. Pole střídají pastviny a krajina je protkána listnatými stromořadími nebo remízky. Vše doplňují statky s typicky červenobílými dřevěnými domy.
Jižní Švédsko představuje nejbohatší část země a je to na první pohled vidět. U každého parkoviště u moře stojí toalety, většinou moderní, udržované a vytápěné. Přebalovací pult je samozřejmostí, stejně jako sprcha. Na parkovišti u veřejné pláže ve Varbergu (souřadnice 57.1196669N, 12.2003575E) byla dokonce součástí sociálních zařízení sprcha pro imobilní včetně závěsného systému s jeřábovou dráhou, vše na dálkové ovládání. Prostě vybavení jako v rehabilitační nemocnici.
Vřesoviště Fjärås Bräcka
Ač je to k nevíře, i dnes se v této kulturní krajině protkané dálnicí Göteborg – Malmö, hlavní železniční tratí a po staletí obdělávané vikingy i novodobými farmáři najdou zbytky původní přírody. Jeden takový ostrůvek minulosti najdete na kopci Fjärås Bräcka, kde se jako zázrakem dochovalo původní vřesoviště. Zaparkovat i větší auto můžete na zpevněné parkovací ploše u zdejší infocentra (souřadnice: 57.4449011N, 12.1856394E).
Kopeček je to v pravdě mírný, takže náš tehdy tříletý junior jej zvládl po svých. Za skalnatého vrcholu je pěkný výhled do krajiny. Milovníci historie tady najdou i starý hřbitov Li Gravfält. Ten se pyšní „titulem“ největšího pohřebiště v provincii Halland. Zabírá území o rozměrech 500 × 125 metrů a dochovaly se zde náhrobky a kamenné stély datované od doby bronzové až po vikingskou éru. Nejznámějším a nejfotografovanějším je téměř pětimetrový menhir Frodestenen, pod kterým je podle legendy pohřben dánský král Frode.
Historickým paradoxem je, že provincie Halland patřila ve středověku i na počátku novověku sousednímu Dánsku. Vzhledem ke strategické pozici na obou březích úžin spojujících Baltské moře se Severním bylo dánské království horkým kandidátem na severskou velmoc číslo jedna. Nicméně své žolíky Kodaň v triumf neproměnila, v zápase se Švédy podlehla a Halland se stěhoval pod kuratelu Stockholmu. Skvělou knihu o tom, jak a proč se tak stalo, napsal švédský historik Peter Englund. Jmenuje se Nepřemožitelný, vyšla i v češtině (naposledy v roce 2004) a nenechte se odradit jejím rozsahem. Ač je to to seriózní historická práce, čte se jedním dechem.
Proti proudu. Jeďte na jih Švédska, je to blíž než Jadran![]() |
O Švédech se říká, že milují výlety, pikniky a vůbec pobyt v přírodě. Pokud chcete jejich vášeň prozkoumat blíže, vydejte se do nějaké dobře přístupné „divočiny“ o víkendu. Nám se to povedlo při výletu na poloostrov Kullaberg, kdy jsme trefili volný den a parádní počasí.
Bezplatné parkoviště, ze kterého vede nejkratší cesta na špici výběžku (souřadnice: 56.3009333N, 12.4581236E), se dopoledne rychle zaplnilo osobními auty i obytňáky všeho druhu. Asfaltka k majáku, který nabízí parádní výhled na vody Öresundu a Kattegat, připomínala lázeňskou promenádu uprostřed hlavní sezony. Maják je celkem nevysoká stavba, těží však z výšky útesu, na kterém stojí, takže jeho výkonná lampa a optický systém ční sedmdesát metrů nad vodou.
Dánské pobřeží odtud bylo krásně vidět. Dole se na modré hladině proháněly lodě a také výprava s mořskými kajaky. Na parkovišti mezitím turisté obsadili připravená grilovací místa a parkoviště tak záhy halil dým z dřevěného uhlí a vůně grilovaného masa. Odjížděli jsme v podvečer a nevypadalo to, že party skončí brzy. Přitom značka při vjezdu jasně zakazovala noční kempování.
Haló, tady Grimeton
Kdyby obři v pohádkách stavěli vedení vysokého napětí, vypadalo by jako věže v Grimetonu. Jsou vysoké 126 metrů, je jich hned pět a spojují je dráty. Pro srovnání, kdysi nejvyšší budova Československa – mrakodrap Motokovu na pražské Pankráci – má jen 104 metrů. Grimeton vznikl jako rádiová stanice ve 20. letech minulého století a ve své době byl naprosto unikátní. Pomocí dlouhých vln a morseovky totiž umožňoval přímé spojení s Amerikou. Signál byl tak silný, že jej dokázala zachytit stanice na Long Islandu nedaleko New Yorku. Aby zařízení bylo bezpečné před nenadálým dělostřeleckým útokem z moře, postavili jej zhruba dvanáct kilometrů od pobřeží. A k tomu malou vesničku pro personál, kterou samozřejmě tvoří typické červené domky.
Grimeton je v provozu i téměř sto let po dokončení. Dnes se používá pro spojení s loděmi na moři. V nízké šedé budově se dochovala část původního technického vybavení, které personál jednou ročně „nahodí“. A v přilehlé garáži stanice stojí služební auto z třicátých let – trochu překvapivě je to pick-up Chevrolet.
Stanici chrání jako památku UNESCO. Vedle původní technické budovy vznikla i moderní stavba návštěvnického centra, areál protíná naučná stezka s informačními tabulemi. A pro cestovatele s dětmi je důležité, že kromě klidného stellplatzu v Grimetonu najdou i rozsáhlé dětské hřiště. Architekti si tady vyhráli. Dřevěné atrakce jsou laděné do designového jazyka stanice rádiové stanice (souřadnice 57.1106292N, 12.3979411E).
Dodávkou s dětmiS „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se obytnou vestavbou do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterii. Po narození druhého potomka jsme „přistavěli patro“, tedy nechali na dodávku osadit zvedací střechu se spaním. Vozidlo je servisováno v Karavan Centru Morava. |