Podívejte se do tisíc let staré osady. Stojí na česko-německé hranici

  11:25aktualizováno  11:25
Tři kilometry od česko-německého hraničního přechodu Bärnau byla po dvou letech výstavby slavnostně otevřena první část unikátního historického parku. Neobvyklý projekt je v podstatě dokonalou kopií tisíc let staré slovanské osady. Vše se tady řídí mottem "Historii prožít a ozkoušet všemi smysly".

Před opevněnou strážní věží zvanou Motte prochází v dobovém kostýmu se svým malým pomocníkem Kerstin Uhlová. | foto: Josef Šorfa, MF DNES

"Nápad vznikl už před deseti lety, ale s výstavbou se začalo až předloni," vysvětluje Roman Soukup z českého sdružení Terra Tachovia, který je českým partnerem společného přeshraničního projektu.

Pohled z opevněné strážní věže zvané Motte na část areálu historického parku v

Pohled z opevněné strážní věže zvané Motte na část areálu historického parku v Bärnau s kopiemi budov z 8. - 12. století.

"Nyní je hotová první část, ve které budou návštěvníci moci poznat podobu i atmosféru slovanské vesnice z devátého století," dodává.

Zmíněné vesnici vévodí hrad vybudovaný na umělém návrší. Ten poslouží také jako vyhlídka. Ve skanzenu se nachází i dřevěný kostelík a rybník se soustavou kanálků, které mapují původní koryto potoka.

Všechny stavby, které v areálu vznikly, se zakládají na archeologických nálezech a jsou zhotoveny z autentických materiálů a pomocí technik zmíněného období.

Ze zámečníka je obchodník se solí

O víkendech to zde díky skupině nadšenců ožívá a návštěvníci se snadno dostanou do minulosti.

"Tenhle dům z dubových trámů a lepenice jsem stavěl s kamarády. Jezdím sem poslední dobou každý víkend. Tady jsem obchodník se solí a tedy na rozdíl od civilního života docela bohatý muž," směje se šestatřicetiletý zámečník z Nabburgu Max Rauschert.

O víkendu se v Bärnau představili i členové tachovského sdružení Terra
Tenhle dům z dubových trámů a lepenice stavěl Max Rauschert s kamarády. Jezdí

Obdélníkový dům o délce necelých deseti metrů je přepažen na dvě části, v jedné je ohniště, v druhé má postel.

"Spí se tu dobře, ovčí kůže je měkoučká a hřeje. Jen je tu teď, když prší, trochu víc kouře. Je tu ještě hodně práce, chceme tu postavit taky kruhovou pec na chleba," poznamenává.

Tenhle dům z dubových trámů a lepenice stavěl Max Rauschert s kamarády. Jezdí

V areálu středověkého sídliště, obkrouženém plotem z kůlů propojenými plochami vycpanými klacky, je zatím přes deset staveb. Dominantou je desetimetrová vyhlídková věž zvaná Motte, chráněná vodním příkopem. Dům obchodníka se solí patří k těm nejkomfortněji vybaveným.

To na Katrin Krauserovou z Reichenbachu u Plavna zbyl jen dřevěný přístřešek, pod kterým v kotli vařila vodu. "Můj muž patří k jízdě a rád by povýšil mezi šlechtice. Já jsem tady jako služebná, mám na starost domácí práce a děti," líčí svůj středověký osud učitelka Krauserová, oblečená do jednoduchých šatů z hrubého plátna.

Paradox, že v areálu z dob před tisíci lety voní vše novotou, tedy hlavně smůlou, jí nijak nevadí. "Když si tehdy lidé stavěli obydlí, také to měli nové," má po ruce odzbrojující argument.

Tak to vypadalo ve stanovém táboře, v dešti zahřál oheň

Kerstin Uhlová z Weilheimu neváhala přijet do Bernau spolu s přáteli z 300 kilometrů vzdáleného Weilheimu u Garmisch Partenkirechenu. Je ženou v domácnosti, a tu svou v Bärnau o několik členů rozšířila.

"Vařím pro celou naší skupinu. Dnes večer to bude Mamonia – kuře na cibuli s medem a vínem. Spát budeme tady pod stanem, jako kdysi. Tedy žádné spacáky," pyšní se. Pod stanem z pevného plátna spí, stejně jako jeho věrní, Ingo Gerätsman ze Schweinfurtu, který si mezi stany osvojil roli sídelního pána.

Než se tam vydáte

Informace pro návštěvníky historického parku najdete v němčině i češtině na oficiálních stránkách projektu zde.

"Večer si dáme šleh z kuřecího masa se sušenými švestkami a mandlemi," těší se u ohniště, kde se ohřívá s přáteli. Jeho kuchařka upozorňuje, že tenhle pokrm není z desátého století, jako oni, ale až dob Karla IV.

Jaké to je, stavět středověké osídlení, si vyzkoušela také osmnáctiletá gymnazistka ze Zlína, Darina Kameníková. Do Historického parku přijela na třítýdenní pobyt spolu s dalšími 16 mladými lidmi z Taiwanu, Jižní Korey, Ukrajiny, i Španělska a Dánska. Hlavně kvůli tomu, aby si zlepšila angličtinu.

Stavěla jsme plot z kůlů a prutů okolo areálu, udusávala hliněnou podlahu. A byla také takzvanou lepičkou. V jámě vytvářela směs pro lepenicové zdi.

"Sundali jsme boty, vyhrnuli nohavice a naboso šlapali hlínu se senem, dokud nedostala směs správnou barvu a hustotu. To bylo, když už nohy nešly pořádně vyndat," popisuje středověkou techniku. "Tou prací jsem se docela otužila. Šlapali jsme vždycky tak půl hodiny, pak jsme směs nabrali do dřevěných nádob a přenášely je vždy přivázané na tyči k blízké stavbě, kde jsme tou směsí vyplňovali mezery mezi pruty ve stěnách. Pak jsme se opláchli v řece a večer byla válka o sprchu, kdo tam bude první," vzpomíná studentka.

Z Česka přijdete po Zlaté stezce

"Všechny stavby i předměty v areálu kontrolují odborníci, aby to tu odpovídalo době mezi 8. a 12. stoletím, a to i včetně barev," upozorňuje šéf tachovského sdružení Terra Tachovia Radek Soukup.

Skupina z Tachova, která se na akci okolo Historického parku v Bärnau podílí jako partner německého sdružení Via Carolina, obnovuje stezku mezi Tachovem a Bärnau, která byla součástí Zlaté stezky mezi Norimberkem a Prahou.

"Lidé si budou dvacetikilometrovou cestu moci projít 16. října. Už jsme na ní umístili sedm takzvaných milníků času, kamenných sloupů, připomínajících různé historické osobnosti," uvedl Soukup, který se v areálu se svými kolegy představil ve stanu, kde kovali hřebíky a sochali maskarony – kamenné hlavy s obličeji zkřivenými v různých grimasách, které se osazovaly do zdí.

Středověký areál s hlavní budovou bude dokončen za dva roky. "Počítáme, že by k nám mohlo jezdit dvacet tisíc návštěvníků ročně," říká Benjamin Zeitler, vedoucí Historického parku, který vyjde celkem na 4,4 miliony eur.

Místo, kde vyrostla historická vesnice

Místo, kde vyrostla historická vesnice

Autoři:

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Ilustrační foto

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

Český výletník: Jak mě Vincek Priessnitz naučil léčit a být trpělivý

Sanatorium Priessnitz je dnes nejvýznamnější stavbou a jakýmsi logem Lázní...

Když zazní jméno Priessnitz, člověk si představí cosi tajemně německého a chladného. Vincenz Priessnitz však založil...

Neznámý Pražský hrad I. díl: Pětadvacet míst, která turisté míjejí

Pražský hrad

Význam Pražského hradu jako symbolu státnosti nespočívá pouze v jeho majestátnosti, ale i v detailech – turistům často...

99 důvodů, proč je Česko nejlepší pro život. Znáte ten stý?

Pravčická brána

Česko je země, kde je radost žít. Redakce magazínu Víkend MF DNES sestavila devět a devadesát důvodů, proč je Česko...

Najdete na iDNES.cz