Krkonoše - Krakonoš
I naše malá země se může pochlubit mnohými zvláštnostmi. Některé vás nejspíš nepřekvapí, ale klidně se vsadíme, že vám nabídneme i pár zajímavostí, o kterých se moc neví. Jdeme na to.
První pětka našich hor je jasná, tu zná nejspíš každý:
1. Sněžka – Krkonoše (1 603 m)
2. Praděd – Hrubý Jeseník (1 491 m)
3. Králický Sněžník – Králický Sněžník (1 424 m)
4. Plechý – Šumava (1 378 m)
5. Lysá hora – Moravskoslezské Beskydy (1 323 m).
Ale věděli jste o tom, že všechny naše hory mají svého strážce, nějakého dobroděje nebo skřítka, o kterém si lidé už odpradávna vyprávějí příběhy?
Moravskoslezské Beskydy Radegast
Nejvyšší bůh slovanského kmene Ratarů, původně nazývaný Svarožic, byl bohem pohostinnosti, plodnosti, úrody a slunce a později také válečnictví. Přijal jméno Radegast. Význam jména je „Ten, kdo je rád přijímán jako host“.
Radegasta na jeho cestách doprovázel posvátný kůň, který se účastnil jako hlavní postava obřadů. Záleželo na tom, jak kůň překračoval na zem položené kopí, podle toho se věštilo. Tento kůň nejspíš opravdu existoval, jak to dokládají kroniky, kde se píše, že roku 1068 koně ukořistil biskup Buchard z Halbestadtu a na jeho hřbetě se z bitvy vítězně vrátil.
Český les Nikl
Duch Nikl, nebo také někdy Nippel, má dvě tváře, černou a bílou. Býval patronem sklářů a dřevařů v horách na hranici s Německem, dobrým pomáhal a zlé trestali jeho pomocníci – čerti.
Časem byl pozapomenut, ale místní obyvatelé se snaží vzkřísit jeho příběh. Je spravedlivý a nikdo mu neunikne, protože mu pomáhají víly, vodníci, bludičky a jiné kouzelné bytosti.
Časem se na něj pozapomnělo, ale objevil se znovu v Bělé nad Radbuzou, kde na náměstí stojí jeho vyřezávaný trůn z dubového dřeva. Autorem je Ján Kondrys.
Hrubý Jeseník Praděd
Praděd (německy Altvater) býval prý původně vládcem gnómů, jesenických skřítků. Jeho nejstarší zobrazení ho popisuje jako mužskou postavu v hornické haleně a s kahanem.
Dnes je to spravedlivý a laskavý stařec s dlouhým bílým vousem, který se objevuje i jako lesník nebo pasáček, sídlí na stejnojmenné hoře. Trestá zlé a odměňuje dobré lidi. Podle pověsti je to jeden z prapředků místních horalů, který neodešel na věčnost, ale zůstal na světě, aby chránil své potomstvo.
Jednou prý potrestal ovčáka Konráda, kterého pozval do podzemní jeskyně plné pokladů. Chlapec byl ale chamtivý a zažil něco tak strašného, že nakonec byl rád, když vyvázl holým životem.
Krkonoše Krakonoš
Rýbrcoul, jak se mu také říká, chrání Krkonoše před chamtivci, pytláky a zlými lidmi. Jedna pověst o něm praví, že se kdysi zamiloval do princezny Emy, která se chodila koupat do jedné horské tůňky, a chtěl si ji vzít za ženu.
Princezna naoko souhlasila, ale poslala Krakonoše přepočítat řepy na poli. Chtěla, aby je změnil ve služebnictvo a domácí zvířata, která budou k živobytí potřebovat. Jenomže Krakonoš se ne a ne dopočítat. Toho princezna využila a utekla a Krakonošovi zbyla jen posměšná přezdívka Rübezahl (Rube = řepa, zahlen = počítat), tedy česky Řepočet.
Jizerské hory Muhul
Někdy se mu říká Muhu, vládce hor. Dohlížel na to, aby „lid v jeho kraji byl pracovitý a spravedlivý, aby chudým křivditi nedal a ve vzájemné lásce žil, nespravedlnost a panovačnost aby trestal a zemi řádně obdělával“.
Svoje jméno má podle houkání sov, kterých je tu prý nespočet. Znázorněn bývá jako obr zarostlý dubovým listím, s prsty dlouhými a zkroucenými jako větve stromů a obrovskýma vodovýma očima jako hluboké tůně. Kam jen tato zvláštní bytost vkročí, je cítit silná vůně jehličí.
Stvořil ho údajně z horské půdy a dešťové mlhy na kopci Muchov u Tanvaldu sám Krakonoš. Pomáhal mu s tím ale i orlický Rampušák. „Tady je to pravé místo. Je odsud vidět široko daleko a dá se odtud vládnout nejen nad všemi kopci, lesy i lukami, ale i nad proradným lidským plemenem,“ vypráví se v jedné pověsti.
Od té doby tedy nad blahem lesníků, houbařů nebo výletníků bdí Krakonošova prodloužená ruka, Muhu.
Krušné hory Marzebilla a Rudovřes
Krušné hory - Marzebilla
Marzebilla je lesní víla (také Marybyla, Marybela, Mařebyla nebo jenom Mařenka). Podle legend byla krásnou dcerou hradního pána v Suniperku. O její ruku se ucházeli mnozí nápadníci, ale otec ji poslal do kláštera. Ona ovšem milovala rytíře, který si svou milou přišel vybojovat.
Rozpoutala se krvavá řež, ve které byl její milý zabit. Smutná Marzebilla proklela vraha svého milého a dodnes se zjevuje jako dobrý duch se srdcem v rukách. Dobrým lidem pomáhá, zlým oplácí zlem a trestá je.
Pokud někdo škodí lesům, zjeví se mu jako bludička a zavede ho do močálů a bažin, kde se utopí.
Kdysi se Krušné hory jmenovaly Rudé (kvůli rudé barvě, kterou vytváří zapadající slunce na vrcholcích hor) a život tu nebyl jednoduchý. Zdejší obyvatelé potřebovali někoho, kdo by se jich zastal, a tak si vytvořili svého hodného ducha Rudovřese.
Ten chodí v dlouhém kabátě ozdobeném lístky kapradin, na hlavě mu sedí slamák vyzdobený jeřabinami. Vlasy i vousy má rudé, tedy zrzavé, v ruce svírá fajfku, ze které si sem tam zabafne. Bere na sebe různé podoby, třeba lišky, jelena nebo vlka, ale také osamělého stromu nebo bludného kamene. Pomáhá dobrým lidem, zlo ale umí potrestat. Postavu stvořil povídkář Jiří K. Kozlik, aby i Krušné hory měly svého patrona.
Orlické hory Rampušák a Kačenka
Obě postavy jsou vymyšlené v minulém století, to aby i Orlické hory měly své ochránce. Kačenka je vládkyně, která jako mladá a krásná dívka byla spravedlivá a dobrotivá jako sama příroda.
Poctivým a hodným pomáhala, zato nepoctivce, podvodníky a lajdáky trestala. Ze sousedních hor za ní přijížděl Krakonoš, který se jí dvořil a chtěl si ji vzít za ženu. Starý a vousatý pán se jí nelíbil, a tak ho odmítla.
Dodnes prý čas od času metá blesky, hromuje, rozvodňuje potoky a říčky a větrem a vichřicí kácí stromy. Mezi námi, má ten Krakonoš ale smůlu na ženské!
Pak jednou přijel na starobylých dlouhých lyžích mnohem mladší Rampušák (vymyslel ho redaktor českého rozhlasu Jiří Dvořák v 60. letech minulého století). No, a láska byla na světě. Od těch dob tam žijí šťastně a spokojeně.
Brdy Fabián
Podle pověsti rytíř, kterého proklela zlá čarodějnice za to, že si na svůj hrad přivedl nevěstu. Proměnila ho v ducha a nechala ho zmizet, i jeho hrad na kopci Velká Baba. Zůstalo pouze Fabiánovo lože, které můžete dodnes vidět na hoře Velká Baba poblíž Hostomic.
Byl to dobrý člověk a dobrým zůstal i jako duch. Lidem neubližuje, a když je v dobrém rozmaru, tu a tam je trochu poškádlí. Pokud je ale Fabián špatně naladěn a stýská se mu po jeho milé, je z lesů slyšet táhlé houkání.
Zjevuje se jako statný lesník v uniformě, který obhlíží své lesy, je hrdý na svůj revír a své postavení. Říká se, že když se nad brdskými lesy kouří a odchází pára, to prý Fabián bafá ze své dýmky svůj oblíbený tabák.
