Skleněná přístavba jabloneckého Muzea skla a bižuterie zvaná „krystal“ trčí nad údolím Nisy jako černý broušený drahokam. Je to království vánočních ozdob, které v krystalu mají samostatnou expozici. Mají tam i vánoční ozdobu ve tvaru hranolek z McDonald’s – něco pro amerikanisty a jedlíky.
Ozdoby si tam prohlížíte skoro ve tmě, v místnosti bez oken, která trochu připomíná labyrint. Anebo je na místě ještě jedno přirovnání: Je to, jako byste s těmi kuličkami pluli ve vesmíru. A teď pozor, jste svědky největší sbírky skleněných vánočních ozdob na světě, která čítá patnáct tisíc kousků (včetně těch v depozitáři – vystaveno jich je 3 307). Kromě těch hranolek je tam nejdražší vánoční ozdoba vyrobená na míru ve stylu vejce Fabergé, abstraktní obrazce či chaloupky všech barev.
Nejoblíbenější mezi návštěvníky je veselá ozdoba zvaná Kapitán, taková hlavička s knírem, kterou vytvořil výtvarník Milan Vobruba. Má pro sebe zvláštní vitrínu ve zvláštním zákoutí expozice, kde se otáčí jako kolotoč. Na stromeček je to podle mě možná až moc velká kuriozita.
Základem expozice otevřené teprve loni (takže letos to jsou teprve její druhé Vánoce) je dar místní firmy Jablonex, která se sklem obchodovala. Bohužel už skončila. Tak tedy vzhůru do tmy – do království ozdob.
Ozdoby pro Ameriku
Scházím po schodech od pokladny muzea a postupně začínám chápat, že vánoční ozdoba může mít tvar úplně čehokoli. Jiná otázka je, jestli byste si tu věc pověsili na vánoční stromek. No tak schválně, pověsili byste si tam prasečí hlavičku, jakkoli roztomilou? Já asi ne.
Určitým klíčem k pochopení této sbírky je fakt, že obrovským odbytištěm vánočních ozdob – a to i pro Jablonec – byly Spojené státy americké. Proto ty hranolky. A proto je velká část těch skleněných lesklých figurek vlastně taková disneyovská.
Přestože jsem království ozdob přirovnal k bludišti, ve skutečnosti má pevný řád, který ale člověk pochopí, až když si vyzvedne plánek. I ty vitríny totiž mají specifický tvar. Třeba vitríny ve tvaru mrakodrapů skrývají právě ty „nejameričtější“ ozdoby.
Perfektně roztříděná jsou i témata. Jedna vitrína je věnována samým Santa Clausům. Jeden třeba jede v autě. Nebo je tu skříň s přírodními ozdobami. Najdete v ní například všechny možné ryby, již zmíněnou chobotnici nebo plameňáka.
Stranou pod schodištěm jsou pak vitríny ve tvaru mořských vln, které ukazují produkci Jablonexu z let 2000 až 2008. Zajímavé je, že jsou to všechno ty staré dobré konzervativní skleněné koule, i když ve všech barvách spektra. Ty zkrátka dělají radost největší.
Mimochodem, já osobně jsem měl největší radost, když jsem tam spatřil malou zasněženou chaloupku s háčkem, podobnou té, jakou jsme věšeli doma na stromek, když jsem byl malý. Není nad nostalgii.
Dlužno dodat, že produkce ozdob v Jablonci nezanikla, dnes v ní pokračují menší firmy.
Ivety z kalendáře
V Muzeu skla a bižuterie stojí za prohlídku nejen ozdoby, které vlastně tvoří jen jednu část celé expozice. Dá se říct, že tady zhlédnete sklo na tisíc způsobů. Uvidíte tu například i cenu Brit Awards nebo trofej pro Miss Universe. Obě byly vyrobeny z českého skla. Muzeum ovšem není jen „galerií“. Přiblíží vám i historii sklářského a bižuterního Jablonce, která je hodně německá, a taky je to trochu komunistické retro. Už jen ty kalendáře Jablonexu z osmdesátek, kde předvádějí šperky ženy, co vypadají jako Iveta Bartošová!
Na druhou stranu, v Jizerských horách na Jizerce se ve středověku nacházely drahokamy, hlavně safíry, a i to byla inspirace pro zdejší bižuterii. Vždycky si při pohledu na jablonecká sklíčka na jizerské safíry vzpomenu.
No a pak je tu zlatý hřeb. V muzeu skla a ozdob (všeho druhu) mají i plastový závěs z barevných céček, která pamatuji jako nejmenší dítě. I céčka se totiž „narodila“ v Jablonci nad Nisou.
Vzestup a pád skleněné říše
Jablonec nad Nisou není jen takový menší podhorský „bratříček“ Liberce, spojený s větším bráchou lesní tramvajovou linkou. Je to úžasné město. Jediné město u nás, které má takřka hned vedle náměstí přehradní jezero.
Příběh českých vánočních ozdob začal krizí, ze které tehdy pomohl stát |
Bylo–nebylo, na břehu toho jezera stojí budova ve stylu takové té komunistické kancelářské architektury, která s těmi vánočními ozdobami úzce souvisí. Jde o sídlo bývalého gigantu Jablonex, který vyráběl až do roku 2008 zdejší sklo a bižuterii a vlastně mohl za bohatství tohoto města. Za jeho konec zase mohla levná čínská produkce.
Procházka k Jablonexu je symbolickou a nostalgickou tečkou za tou skleněnou krásou.
Jablonecké moře
Ale zpět k jablonecké přehradě, „Jablonecké moře“ bylo vybudováno v roce 1906 na Mšenském potoce a slouží jako ochrana před povodněmi. V současnosti je nádrž spojena štolami i s Bílou a Lužickou Nisou. Hráz je dlouhá půl kilometru. Sem se v Jablonci chodí na ryby, koupat se, na pivo do některého ze stánků na břehu, nebo pádlovat na dračích lodích.
Jednou jsem v rámci kulturního festivalu byl dokonce i na exkurzi v útrobách jablonecké přehrady. Fronta u domečku, kudy se jde do podzemí, byla delší než nejdelší fronta na pivo vedle na fesťáku. Nejdřív jdete po točitých schodech a pak klaustrofobickou chodbou pod hráz, která se pod ní rozdvojuje a vede na obě strany pod hrází. Zvláštně svíravý pocit, když máte za zdí dva miliony kubíků vody. Bylo vidět, že pro místní to byla obrovská atrakce.
Pokud se o této přehradě chcete dozvědět víc a případně se i virtuálně podívat do jejích útrob, doporučuju vám díl seriálu iDNES.cz Tajemství přehrad, který se Jabloneckému moři věnuje do nejmenších detailů.
