Ve vesnici Peklo u Raspenavy na Frýdlantsku mě uvítala značka omezení rychlosti pro řidiče na třicítku, doprovázená dojemným sloganem „I v Pekle si hrají děti“.
No nic, já přicházím pěšky.
Mají tu i „Čertovskou chalupu“ s vyřezávaným čertem v zahradě. Spíš vypadá jako pankáč s řetězem místo náušnice. Místní evidentně baví bydlet v Pekle. Překvapilo mě, že tu mají i boží muka (v Pekle?). A chalupu tu měl spisovatel Václav Kaplický, který tu napsal Kladivo na čarodějnice, což je koneckonců pekelně stylové dílo.
Peklo bývalo drsnou pytláckou osadou, což také tak nějak sedí. Zajímavé je, že německy to byl Karolinthal, takže žádné Hölle.
Zahájil jsem pátrání po českých místech, kde by to mělo páchnout sírou a kouřem, a naopak i po takových, kde by měli létat andělé. Nejvíc to jako v pekle s malým pé vypadá v tmavém pískovcovém údolí Peklo nedaleko České Lípy. Když jsem tam procházel, byla tam tma i ve dne. Kaňon je známý i jako naleziště jarních kvetoucích bledulí.
Jedno Peklo je vysloveně veselé a pohádkové. Výletní restaurace v údolí Metuje u Nového Města nad Metují plus dalších pár malovaných roubenek v sousedství. Hospodu „Bartoňova útulna“ ve zdejším Pekle postavil architekt-folklorista Dušan Jurkovič a vyřezaný čert, který ji hlídá, se směje od ucha k uchu. Čertovské motivy jsou tu i ve dřevem obloženém interiéru.
Je zajímavé, že Pekel je víc než Nebí. O čempak to asi svědčí?
Nebešťané z Kašperských Hor
Kašperské Hory jsou městem s unikátní polohou na vysokém kopci a ještě vyšší kopce se tyčí okolo. Jako by město leželo vysoko nad zemí, v nebi.
Hájovna Nebe leží asi dva kilometry východně od Kašperských Hor.
Stoupám odtamtud ještě více do kopce k přírodní rezervaci a hájovně Nebe. Hájenka je obyčejný bílý barák. Tam jsem si musel položit otázku – a to je opravdu ono? Z Nebe je aspoň pěkný výhled na hrad Kašperk. Od Nebe také odvozuje název kašperské Bistro Pod Nebem i vyhlášené poutní místo pro milovníky gastronomie, místní hotel Nebespán.
Přiznávám, že jsem napoprvé vyhodnotil, že Pekla jsou hezčí. Jenomže mi napsala po vyjití článku v MF DNES čtenářka Ladislava Součková, která pravidelně do penzionu Nebe jezdí a poslala kouzelné fotky západu slunce nad Kašperskými Horami foceného právě z Nebe. Zmínila i to, že lidé, co tam jezdí, si říkají „nebešťané“.
Tak jsem zakolísal a byla to rázem remíza.
Pekloland
Mohl bych pokračovat ve výčtu vlastně skoro donekonečna – motorkáři mají Pekelné doly u Cvikova a v Praze je čajovna „Nebe, peklo, ráj“. Jenže pak jsem navštívil ještě jedno „peklo“. Trochu se vymyká, ale nakonec rozhodlo, že čerti přece jen vyhráli.
Jedna z malovaných chalup v údolí Peklo u Nového Města nad Metují
Zábavní centrum Čertovina u Hlinska ve stylizovaném pekle s čerty-herci připomíná kombinaci divadelního představení, drsné krčmy Dětenice a zámecké prohlídky se strašidly. Je třeba předeslat, že to je prohlídka spíš pro dospělé (minimálně ta v šest večer). Humor čertů je místy pokleslý, jakkoli uznávám, že slova „díra“ a „ocas“ peklo asociují.
Shromáždili jsme se u pokladny, čertice nám otevřela vrátka do sklepa a nahnala nás dovnitř. Její kolegové pak vtahovali publikum do hry. V pekelné škole nás třeba zkoušeli ze znalostí reálií. V co se může takový čert proměnit, kdo to ví? Ve slona, zkusil jsem to. Ne, v černého koně.
Restauraci Bartoňova útulna postavil architekt Dušan Jurkovič v údolí Peklo u Nového Města nad Metují.
Asi nejúžasnější je výtvarná stránka tohoto spektáklu. Ať už v Luciferově trůnním sále, kuchyni nebo dalších místnostech. Takhle by doopravdy české peklo mohlo vypadat – včetně oháňky, za kterou se tahá místo zvonku, čísla popisného 666 a klece na vážení hříšníků jako z filmové pohádky. Nechybí ani přístroje na trápení obětí, jako třeba fackovací nástroj či „řiťopich“.
Pekelný „Disneyland“ je zřejmě produktem toho, že českým turistům už hrady nestačí.
