K největší přehradě Jizerek
Cykloturistický výlet s větším převýšením, ale nenáročným terénem začínáme v Josefově dole, bývalé sklářské vsi z 18. století.
Mezi místní pamětihodnosti patří pseudogotický kostel Proměnění páně z poloviny 19. století se třemi vzácnými oltářními obrazy od W. Kandlera. Najdete tu i několik pěkných secesních domů a 500 let starou lípu malolistou, údajně nejstarší strom na Jablonecku. Za pěší návštěvu stojí i Jedlový Důl s vodopády říčky Jedlové.
My se na kole vydáme k Josefodolské přehradě. Po žluté značce šlapeme poměrně strmým stoupáním po široké lesní cestě. Kopec se dá vyjet i s dítětem v sedačce, ale dá to zabrat.
Vodní nádrž Josefův důl byla postavena v letech 1976-1982. Má dvě sypané hráze, čelní a boční, a zadržuje 23 milionů m3 vody. Na koupání ale zapomeňte, to je tady stejně jako rybolov zakázáno, přehrada slouží jako zásobárna pitné vody.
Pohledem na tuto největší přehradu Jizerských hor se můžeme pokochat z mohutné sypané hráze, po které vede asfaltová silnice.
Vyhlídka Krásná Máří
Cesta je až příliš pohodlná, ale naštěstí silnici po chvíli opustíme a pokračujeme do kopce po zpevněné lesní cestě. Po ní se dostaneme na křižovatku s další asfaltovou silničkou a po modré dojedeme k rozcestí Kristiánov a pokračujeme dál po červené.
Les řídne a pomalu necháváme vršky smrků ve svahu pod sebou. Po asfaltce se napojíme na cyklotrasu 22, která vede kolem mnoha zajímavých míst až do Smědavy. Teď to bude stále do kopce a z kopce, ale sklon cesty je mírný a trasa v tomto úseku nenáročná.
Skalní vyhlídku Krásná Máří tvoří žulový skalní blok. Ve středověku se tu těžila železná ruda nižší kvality, stejně jako v sousedním údolí Malého Štolpichu a na severních svazích protilehlého skalního masivu Ořešníku. Protože jsme na cykloturistickém výletě a ne na drsné bikerské vyjížďce, máme dost času na to, abychom se pokochali pěknou vyhlídkou do krajiny frýdlantského výběžku. Pod námi, v údolí říčky Smědé, vidíme Hejnice, staré městečko s barokním chrámem Navštívení Panny Marie.
Vyhlídka na Ještěd
Přírodní cesta, nebo asfalt?
Pokračujeme dál k rozcestí U Tetřeví boudy. Doleva vede moc pěkná cesta s uválcovaným hliněným povrchem, jako dělaná pro kola. K našemu překvapení je cyklistům vjezd zakázán. Jistě to má nějaký důvod, ale zajímalo by mě jaký. O tom, jaké cesty mají cyklisté raději, by se asi dalo dlouho diskutovat, ale já si myslím, že cesty s přírodním povrchem, drobnými nerovnostmi a nečekanými překážkami násobí požitek z jízdy ve volné přírodě.
Naštěstí to v Jizerských horách nefunguje jako na Šumavě, kde se asfaltuje, co se dá. A po asfaltových silnicích se pak kromě cyklistů prohánějí správci parku v gaziku, případně v rámci podpory cestovního ruchu jezdí po úzkých asfaltkách mikrobusy s turisty, kterým se nechce šlapat do kopce. V Jizerkách ještě pár hezkých cest zbylo, jak uvidíme na závěr výletu.
Cykloseriál
|
Trasa Jizerkami je 7. částí Rašeliniště Na Čihadle
Jako zajímavé zpestření se ukázala panelová cesta, vedoucí k rašeliništi Na Čihadle, přírodní rezervaci. Cesta po panelech není nic moc, ale uprostřed vede vyštěrkovaná pěšinka a jak vidíme podle stop, nejsme jediní cyklisté, kteří jí dali před panely přednost.
Od cesty vede krátký povalový chodník k dřevěné plošině, ze které je na rašeliniště vidět. Jinak je vše zarostlé hustým smrkovým podrostem. Působí to tady dost zanedbaným dojmem: dvířka oddělující povalový chodník od cesty visí na jednom pantu, plošina je počasím poničená a žebřík vedoucí vzhůru je nedbale, humpolácky vyspraven.
No, ale na rašeliniště je přesto krásný pohled a kdybyste náhodou nevěděli, co jsou bulty a šlenky, tak bulty jsou vršky, tvořené koloniemi rašeliníku, a šlenky jsou vodou zaplněné prohlubně mezi nimi.
Rašeliniště Na Čihadle
Smědava, tentokrát bez vyhlášených borůvkových knedlíků
Bufet u rozcestí na Knejpě je mimo provoz, občerstvíme se tedy až ve Smědavě. Opět tu máme krásnou cestu s modrou značkou, vedoucí okolo hory Jizery a zase zákaz vjezdu cyklistů. No nic, pokračujeme tedy až do Smědavy po asfaltu. Proslavená restaurace ve Smědavě má dnes ale také zavřeno, a to jsme se tolik těšili na výtečné kynuté borůvkové knedlíky! Věřím, že o víkendu budete mít více štěstí.
Zbývá dojet po Jizerské silnici do vsi Jizerka. Stále po asfaltu, naštěstí bez aut. Pozor na značení, ve starých mapách tudy ještě vede červená, tu byste ale marně hledali.
Stáhněte si trasuProjetou trasu si můžete stáhnout do programu Google Earth ZDE. Pro ostatní mapové programy stahujte ve formátu GPX ZDE. |
Jizerka, oáza znavených poutníků a cyklistů
Jedeme podél Jizerky a cesta rychle ubíhá. Před vsí Jizerka se rozprostírá po pravé straně další rašeliniště, kterým protéká říčka temně hnědé barvy. Rychle se přibližuje kuželovitý kopec Bukovec a to už vjíždíme do vsi Jizerka, kde dříve žili dřevorubci a skláři. Dnes je tu jedna hospoda vedle druhé a není problém se konečně občerstvit.
Od rozcestí Jizerka, Mořina za hřebenem Bukovce pak pokračujeme po cyklotrase 3020 na žlutou značku, která nás bude provázet závěrečnou a nejkrásnější etapou našeho cyklovýletu.
Z tajemného Vlašského hřebenu k Protržené přehradě
Cesta má písčitý povrch a prudce stoupá vzhůru na Vlašský hřeben. Povrch je rovný, ale napříč vedou odvodňovací rýhy, které se nám starají o to, že se ani chvíli nenudíme. Vlašský hřeben, označovaný za nejtajemnější hřeben Jizerských hor, býval zalesněný, dnes jsou jeho vrcholky holé a poskytují pohled na obnažené žulové bloky.
Následuje super extra sjezd k Protržené přehradě. Tam se můžeme projít po naučné stezce, kde se dozvíme vše o protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916, při kterém zahynulo 59 lidí. Jsou tu ještě vidět zbytky sypané hráze a dlažby, která před neštěstím pokrývala návodní stranu hráze.
Žlutá značka pokračuje do strmého kopce, lepší je objet nesjízdnou část kolem po cyklostezce. Pak už nás čeká jen jedno strmé stoupání a pořádně dlouhý sjezd po silnici do Josefova dolu.
Může se hoditDélka: 44 km 
Cyklotrasa Jizerkami. Autor: SHOCART |
