Klikněte na mapku
Přes hřeben Vizovických vrchů
Za výchozí bod k cyklistickému putování po jižním Valašsku si lze vybrat několik vhodných míst. Jedním z nich je například železniční stanice ve Valašské Polance na trati Vsetín- Horní Lideč – Púchov.
Z Valašské Polanky zamíříme po hlavní silnici směrem na Zlín a zhruba po 2 km u osady Neratov odbočíme po terénní cyklotrase č. 6117 vlevo. Odtud celkem příjemně stoupáme podél potoka k loveckému zámečku Trubiska se sirnými prameny.
Výšlap končí v mělkém sedle na zalesněném hřebeni Vizovických vrchů, kde překonáváme významné rozvodí, protože opačný svah již nepatří do povodí Moravy, ale do povodí Váhu. Sjíždíme opatrně dolů a jakmile se vynoříme z lesa, hned stavíme, protože se před námi zjevuje památník Ploština.
Boží muka na úpatí Vizovických vrchů
VÍCE FOTEK Z TOHOTO VÝLETU PO VALAŠSKU - ZDE
Krvavá Ploština
Do druhé světové války tady stávala pasekářská osada, jelikož se však stala sídlem partyzánů, němečtí fašisté ji v dubnu 1945 vypálili a většinu obyvatel popravili (partyzáni pochopitelně zavčas zmizeli). Kdybyste se chtěli o zdejší pohnuté historii něco bližšího dozvědět, sáhněte po románu "Smrt si říká Engelchen" od Ladislava Mňačka, v němž je tragický osud statečných Valachů na Ploštině čtivým a seriózním způsobem zpracován.
Monumentální komunistický památník z betonu na místě vypálené osady v současnosti zažívá méně slavné období, než v totalitních dobách, kdy se tu konávaly pompézní manifestace. Přilehlé muzeum dnes nabízí malou expozici věnovanou orientačnímu běhu.
Literární exkurze podél Vláry
Řeka Vlára, pramenící kousek nad Ploštinou, je naším největším vodním tokem, který náleží do povodí Váhu. Nyní se stává naším vodítkem a podél jejího toku jedeme na jih. Většinou se jede dolů s kopce, občas nás však překvapí i netušené zrádné výšlapy do vesnic, které leží nad údolím – např. Vlachovy Lhoty.
Cesta podél Vláry by se dala pojmenovat také jako literární exkurze. Ve Štítné nad Vláří by se totiž generaci současných babiček mohly vybavit kdysi oblíbené a hojně prodávané knižní příběhy dívek Gabry a Málinky. Ve městě Brumov, nad nímž se tyčí stejnojmenný hrad, zase nelze nevzpomenout místního slavného rodáka Ludvíka Vaculíka, kterého na rozdíl od Gabry a Málinky zná jistě každý průměrný vzdělanec.
Město Brumov – rodiště spisovatele Ludvíka Vaculíka
Zachráněná zřícenina v Brumově
Dominantu města Brumova tvoří středověký hrad. V sedmdesátých letech 20. století pojal místní národní výbor v Brumově záměr proměnit zdevastovanou a velmi zchátralou zříceninu v areál pro pořádání kulturních akcí. Záchranný archeologický výzkum z let 1977-82 však přinesl natolik významné objevy, že bylo rozhodnuto o zakonzervování odkrytých zbytků a celkové rekonstrukci hradu. Vše ovšem probíhalo socialistickým tempem a po revoluci se na hrad zapomnělo.
Archeology odkryté zdivo začalo opět chátrat a teprve roku 1995 se přistoupilo k dokončení původního projektu. Od roku 2000 je brumovský hrad přístupný veřejnosti.
Archeology odkryté a zastřešené prostory jsou proměněny v muzeum, kde se mohou návštěvníci seznámit se vzácnými románskými nálezy, historií, ale také s kulturou, přírodou a současností jižního Valašska. Hradní areál je také dějištěm mnoha kulturních akcí, o nichž se dozvíte více na www.brumov-bylnice.cz/hrad.
Hradu Brumov dominuje renesanční vyhlídková věž
|
Z historie brumovského hradu Brumov patří k velmi starým hradům. Založení je podle nalezených fragmentů románského ostění datováno již do první poloviny 13. století. Jako významná zemská pevnost, střežící obchodně a strategicky velmi důležitý Vlárský průsmyk na hranici Uher, byl Brumov zpočátku v přímém držení krále. Koncem 14. století se však dostal do zástavy a pak se na něm střídala řada majitelů. Hrad byl mnohokrát přestavován, jeho současná podoba pochází převážně ze 16. století, kdy ho vlastnil více než 50 let rod Meziříčských z Lomnice. V tomto období byl hradní areál kompletně přebudován a obohacen o dvě jižní bašty, které zůstaly nejvýraznějšími hradními prvky (návštěvníkům dnes slouží jako vyhlídky). Dalšího opevňování se Brumov dočkal ještě v 17. a 18. století, kdy čelil několika vpádům Turků a kuruců. Zánik hradu způsobily dva ničivé požáry v letech 1760 a 1820. |
Cíl ve Valašských Kloboukách
Z Brumova je to jen malý kousek ke slovenské hranici a pomyslný kontakt s "cizinou" si nemůžeme nechat ujít. Vydáváme se proto do údolí potoka Nedašovky a přes Návojnou a Nedašovu Lhotu stoupáme k hraničnímu přechodu. Ten však necháváme stranou vpravo a po cyklotrase 5059 odbočujeme horským masivem do Valašských Klobouk. Je to velmi hezký lesní úsek po asfaltové silničce, avšak s dost strmým stoupáním. Odměnou jsou pohledy na mohutné masívy slovenských hor – v dálce se rýsují i hřebeny Malé Fatry.
Od lovecké chaty na hřebenovém předělu následuje dlouhý sjezd po traverzující silničce, z něhož se otevírají také hezké pohledy na Javorníky, Lyský průsmyk, dokonce lze v dálce 7 km identifikovat rozeklanou hradbu Čertových skal nad Lidečkem.
Po zhruba sedmikilometrovém sjezdu přijíždíme do Valašských Klobouk. Je tu hezké velké náměstí, které kdysi obklopovaly dřevěné měšťanské domy. Jeden z nich, tzv. Červený dům z roku 1781, má zachovalé dobové interiéry se soukenickou jizbou a černou kuchyní a je v něm umístěna expozice plátenictví a barvířství, což byla v minulosti tradiční průmyslová odvětví ve městě.
Vlastní Městské muzeum s bohatými sbírkami (zejména archeologickými) z oblasti jižního Valašska sídlí ve zrekonstruované budově staré radnice.
Študlov, Lyský průsmyk a hřebeny Javorníků z cyklotrasy 5059
|
Jak se tam dostat Oblast jižního Valašska v okolí Valašských Klobouk je špatně dostupná po silnici i železnici. Směrem ze západu jedete po silnici přes Zlín, od severu přes Valašské Meziříčí. Vlakem je nejsnáze dostupná železniční stanice Horní Lideč (přímé rychlíkové spojení s Prahou), odkud vede lokálka do Valašských Klobouk. Druhou, ale zdlouhavější variantu železničního spojení nabízí trať Brno-Uherské Hradiště – Vlárský průsmyk. |
