Už 20 minut se snažíme vymotat z Valtic správným směrem. Opět projíždíme kolem Valtického podzemí, pak zachytíme značky a začíná stoupání. A pořádný pařák.
Než vyšlápneme na Rajstnu, je to fuška. Ten krátký úsek Mikulovské vinařské stezky, která celá má přes 80 kilometrů, patří k náročnějším. Tady na vrchu zvaném Homole je nejvyšší bod celé trasy. Na rozjezd trochu zrada. Říkám si, proč šlapeme na kopec, když máme namířeno do sklepů?
Sny versus realita
Výhledy mě však smiřují s realitou, i když stoupání už tahá za nohy. "Zítra už nikam nešlapu, na Sonberku naplním camelbak tím nejlepším rýňákem a pak už jen cucám hadičkou a valím na koupačku k Novým Mlýnům," zaslechnu debatu cyklistů za zády. Je to inspirativní, teda ta koupací část, která jediná mě navnadila, takže se ještě držím řídítek.
Vinařské pobytySlevové portály nabízí spousty pobytů ve vinařských oblastech. Web VratnePenize.cz vám vrátí zpět až 13 % z ceny z nákupu na Pepa.cz. |
Ostatně mé představy byly ušlechtilejší – malovaný sklípek, kde ve stínu lip dopíjím osvěžující obsah karafy, pak párkrát šlápnu rovinkou (nejlépe na elektrokole), abych vzápětí pokračovala v degustaci dalších skvostů, pro změnu třeba pod kaštanem. Vinaři navzdory mé pražštině přinášejí majstrštyky a já do degustačního notýsku zapisuji nejméně samé devadesátky ze sta bodů.
Sní se pěkně. Usrkávám teplající vodu a hoši za mnou jsou stále odvázanější – zachytím, že cestou z Dolních Věstonic mají za sebou už dvě brzké občerstvovací zastávky v Klentnici a Bavorech.
Z Valtic se vydáváme na hranici s Rakouskem směrem na Katzelsdorf. Po roce 1989 obnovili starostové obou obcí spolupráci, v roce 2007 byla zpřístupněna cesta, opravena boží muka a odstraněna hraniční závora.
Sklípky ve stínu Lichtenštejnů
Jednu sklenku bych si dala, tady však žádné vinné rozptýlení nehrozí – cesta ke Kolonádě vede skrze pastviny, louky, lesíky, odměnou je pohled do zvlněné krajiny, na vinice i vodní plochy, zvlášť když vyšlápneme schody ukrytými uvnitř hlavních pilířů na její horní terasu. Rajstna je unikátní stavba, oslavující příkladné vlastnosti rodu Lichtenštejnů. Sebevědomě září na vrcholu Homole barvou slonové kosti, stojící na dlouhých nohách sloupoví.
Asfaltová cesta za Františkovým rybníkem se ještě dá docela dobře projet. Za chvíli budu mít vodu až po sedlo.
Zaplavená louka v knížecí oboře Soutok. Údiv holandských turistek je veliký, zvlášť když se člověku o lýtka občas otře ryba.
Protahuju tu chvíli, jako bych tušila, že vedle několika dalších a nezřídka zbytečných cyklovýstupů bude následovat i bludná (ale půvabná) cesta vinicemi k rakouským sousedům (ve vesničce Katzelsdorf nás milí rakouští zemědělci konečně nasměrují tak, abychom spolehlivě dojeli k Františkovu rybníku).
Potom putování vodou, která zatopila cyklostezku směrem k Soutoku. Alespoň tak to stojí na rozcestníku, který uprostřed té vodní plochy vyvolává úsměv. V knížecí oboře Soutok, která je vůbec největší v Česku, můžete pozorovat vzácné ptactvo a daly by se tu trávit hodiny, nicméně my pokračujeme a šlapeme vodou dál k zámečku Pohansko, směrem na Břeclav.
Kapr se mi otře o lýtko, na místě, kde jindy bývá běžně zřejmě louka. Později mají ještě sehrát svou roli komáři i bahno lužních lesů, kterými křižujeme za hlasitých koncertních návalů rozjívených žab. Víno není potřeba, už takhle je to halucinogenní zážitek.
Janův hrad stojí za odbočku. Pokud si trasu ještě prodloužíte do Lednice a uděláte si malý okruh kolem Zámeckého rybníku a zpět k Mlýnskému rybníku, je to fajn zpestření.
Chrám Tří Grácií můžete objevit nad Prostředním rybníkem, leží na červené turistické trase mezi Valticemi a Lednicí a je oblíbenou zastávkou cyklistů a turistů.
Z bahna do Salonu
Na klasicistním zámečku Pohansko nás čeká grilované cigáro a – pivo. Malá holčička si suší trenky na řídítkách kola, na které znovu sednout odmítá. Já to ještě skousnu.
Míříme po cyklostezce a pak lužními lesy k Lednickým rybníkům. Skrývají poklady v podobě mýtin obkružujících chrámy Apollona, Tří Grácií, Dianin chrám zvaný Rendez-vous – dotyk antiky uprostřed lesů, jejichž píseček a jemné bahno máme z podmáčených úseků doslova až za ušima. V jednu chvíli mi přední kolo sjede po mokrém kořeni, padám. Do Valtic dojíždím jako někdo, kdo vypadá, že strávil den ve škarpě.
"Ti se zřídili," zaslechnu za sebou. Omyl, jsme v kondici, odhodlaní přechutnat večer na zámku Valtice celou Moravu. Letošní Salon vín trvá až do 31. ledna 2014.
