Sjezdovky v Suldenu ve výšce 2 800 metrů se svažují k jedné z restaurací...

Sjezdovky v Suldenu ve výšce 2 800 metrů se svažují k jedné z restaurací "Madritschhutte". | foto:  Martin Stádník

Jak se lyžuje pod Ortlerem, nejvyšší horou bývalé společné monarchie

  • 6
Po loňském lyžařském půstu jsme opět zkusili, co to je celodenní lyžování na svazích Východních Alp. Za necelých sedm hodin jízdy autem dorazíme do západní části jižního Tyrolska, kde objevíme Sulden a Schöneben/Heideralm, méně známé italské skiareály, které vám však nabídnou stejně špičkové podmínky jako ta nejvyhlášenější střediska.

Aktuálně Itálie vyžaduje při vstupu do země kromě očkování také prokázání se antigenním testem ne starším 24 hodin nebo u PCR testu 48 hodin. Pragmatické dodržování základních opatření, spolu s nošením roušek, ale za čistou radost z prvotřídního lyžování rozhodně stojí. Turistů je zde díky epidemiologickým opatřením méně než obvykle, to ale trápí spíš místní hoteliéry než samotné lyžaře. Ti naopak můžou využít i výhodných předvánočních cen skipasů.

Vesnička Sulden (Solda), nad níž se nachází Ortler ski arena, leží až na samém konci silnice, přímo pod Ortlerem, nejvyšší horou jižního Tyrolska (3 905 m), kdysi i nejvyšší horou naší společné c. a k. rakousko-uherské monarchie.

I v odpoledním slunci jsou sjezdovky v perfektním stavu.

Zimní sezona zde trvá od konce října do května a tak není divu, že kolem sněhu a lyží se točí veškerý život místních obyvatel. Silné rodinné tradice, které zde po generace přetrvávají, jsou zásadním předpokladem pro pokračování a rozvíjení infrastruktury spojené s lyžováním. Je trochu s podivem, že pořádná silnice sem vede až od konce šedesátých let.

Místní hotely a penziony nabízejí nyní kapacitu přes dva tisíce lůžek vysoké kvality. Jihotyrolská hotelová certifikace je o hvězdičku náročnější než ve zbytku Itálie. Tedy čtyři hvězdy tady jsou jinde za pět. Zastávky skibusu, který vás dopraví zdarma ke spodní stanici lanovky, jsou téměř před každým penzionem. Před vstupem do kabinové lanovky vám jen zkontrolují greenpas v mobilu. Nepotřebujete ani speciální aplikaci jako v celé Dolomiti Superski, jen si nasadíte roušku tak jako všichni ostatní a už stoupáte vzhůru do vyšších pater Ortlerských hor.

Sjezdovky jsou poskládány ve třech mezi sebou propojených oblastech v celkové délce přes 45 kilometrů, nejdelší sjezd až do údolí měří 12 kilometrů! Díky nadmořské výšce 1 900 až 3 205 metrů je kvalita sněhu perfektní. Celodenní skipas vás vyjde cca na 45 eur (1 140 korun), vícedenní slevy a kombinace dospělí/dítě tuto cenu ještě trochu vylepší.

„Areál pojme bez tlačenice tři tisíce lidí a jako menší středisko se tedy může soustředit i na drobnosti a detaily, na kterých nám opravdu záleží. Jedním z nich je certifikát bezbariérového areálu, který tak umožňuje přístup k lyžování i pro handicapované sportovce. Díky tomu sem jezdí reprezentační týmy mnoha zemí,“ říká šéf místního skiareálu Alexander Ortler.

Navigační systém areálů je dokonalý, stačí si jen vybrat podle chuti.

Tento bývalý reprezentant Itálie v obřím slalomu je zároveň majitelem několika penzionů a běžně se s ním můžete potkat na svazích v typické, bílo-červené kombinéze instruktora. Spolu s dalšími se starají o to, aby vaše lyžařské dovednosti posunuli o kousek dál. Najmout si můžete i Wernera Reinstadlera, bývalého trenéra legendárního pětinásobného vítěze světového poháru Marka Giradelliho. Právě jede okolo se dvěma dětmi a ochotně se s námi vyfotí.

Potřebujete si na chvíli oddychnout, máte hlad, nebo jen žízeň? Všechna tato přání vám splní pět horských restaurací rozmístěných po celém areálu. Sjezdovky se pomalu pokrývají odpoledním stínem, a tak po pár jízdách na dosud neobjevených svazích pomalu míříme zpět do údolí. Kdo by snad ještě neměl dost, případně chtěl změnit aktivitu, může využít běžeckou stopu v délce 11 kilometrů, která je perfektně upravená. Okruh vede podél údolí ve výšce 1 900 metrů a je jednou z nejvýše položených alpských běžeckých tratí.

Návštěva muzea na horách v zimě je v pravdě neobvyklou zábavou, nikoliv zde v Suldenu! Nachází se zde jedno z pěti muzeí Messner Mountain Museum, nazvané „Svět ledovců“. Jeho zakladatelem je legendární alpinista a dobrodruh Reinhold Messner, pro kterého je Sulden druhým domovem – žije na hradu Juval asi hodinu jízdy odtud.

Muzeum vzniklo přestavbou staré budovy, která sloužila jako jatka na porážení jaků, které zde Messner od roku 1985 chová. V expozici můžete obdivovat obrazy a různé druhy maleb pohoří a ledovců, dobové artefakty horolezectví, můžete si doslova osahat vybavení a výstroj, se kterou Messner absolvoval některé své osmitisícové výstupy a cesty na Antarktidu.

Areál Messnerova muzea pod Ortlerem je decentně začleněn do místní zástavby.

Zasvěcený komentář Roberta Eberhöfera vás doslova pohltí. Občas přidá i nějaké to slovíčko v češtině, jeho manželka Hana Michálková pochází z Česka. I proto nám ochotně nabídne informační brožury přeložené do češtiny, ke koupi je také bohatý výběr Messnerových knih ve všech jazycích. V přilehlé restauraci „Yak and Yeti“ můžete ochutnat něco z tyrolské gastronomie, případně steak z jaka, a po cestě do hotelu při troše štěstí potkat i samotného Reinholda, který sem pravidelně přijíždí.

Pokud se vydáte ze Suldenu na sever směrem k italsko-rakouské hranici, vlastně zpět k domovu, zhruba po čtyřiceti minutách jízdy nemůžete přehlédnout ikonickou věž zatopeného kostela, která vyčnívá nad hladinu Reschensee/Lago di Resia.

Lyžování na slunci

Na opačné straně než kudy prochází silnice, pak doslova z hladiny jezera vyrůstá Schöneben-Haideralm/Belpiano-Malga San Valentino ski resort. Takový pohled jako zde jinde sotva najdete! Na některých sjezdovkách máte pocit, že se řítíte přímo do vody. Areál je přístupný jak z vesnice St. Valentino na jedné straně, tak i z Resie na straně druhé, kde je také centrální parkoviště. Obě místa jsou od sebe vzdálena osm kilometrů. V roce 2018 tu byla zprovozněna nová kabinová lanovka, která je propojuje, vrátit se pak můžete bílou panoramatickou „dálnicí“ přímo nad jezerem.

Nekončící svahy na Schöneben-Haideralm

„Díky poloze v kombinaci s prouděním vzduchu je zde počet slunečních dnů během zimní sezony výrazně nadprůměrný oproti jiným střediskům,“ říká naše průvodkyně Tiziana z místní lyžařské školy. Zdejších 65 kilometrů sjezdovek leží zhruba ve výšce 2 300 metrů. Areál působí velmi přehledně, sjezdovky jsou neskutečně široké a dokonale upravované, takže zaříznutá hrana lyže může vykružovat oblouk téměř až do nekonečna. A jezdit nepřestanete až do poslední minuty provozu lanovek.

Součástí areálu je také velkoryse pojatý fun park včetně ramp a můstků pro elitní freeskiery. Množství sněžných vln, tunelů a můstků na skoky různých velikostí dělá z tohoto lyžařského areálu ideální místo pro rodinné lyžování.

Skipas lze kombinovat i s nedaleko ležícím a ještě rozlehlejším rakouským střediskem Nauders, na jeden skipas tedy můžete lyžovat ve dvou zemích. Během našeho pobytu jsme několikrát zaslechli i češtinu, převažují však turisté z Německa, Rakouska a Nizozemska.

I v odpoledním slunci jsou sjezdovky v perfektním stavu.

Otevřená horská údolí obklopující toto středisko nabízejí ideální terén pro nepřeberné množství tras na skialpy. Milovníci této aktivity zde najdou kompletní servis od půjčovny, přes mapy až k výpravám se zkušenými průvodci. Při výstupech, které šplhají až do výše 2 900 metrů, pak můžete sledovat, jak se pod vámi na zamrzlém jezeře hemží pestrobarevná paleta kitesurfingových křídel.

Ale všechno jednou končí a bohužel i náš pobyt v této části jihotyrolských Alp se naplnil. Cesta přes Fehrnpass, Garmisch-Partenkirchen a Mnichov zpět do Prahy nezabere více než šest hodin, další den už můžete zase fungovat v pracovním režimu.