Javorníky jsou téměř 100 km dlouhé pohoří protažené od západu k východu. Na naše území zasahují jen malou částí, mnohem větší díl leží na Slovensku.
Hlavní hřeben bez výrazných kopců a sedel se klikatí v konstantní výšce okolo 800 metrů od Lyského průsmyku u Horní Lidče až k prvním domům na předměstí Čadce. Neopakovatelnou malebnost dodává těmto horám kulturní krajina roztroušených samot a osad, které šplhají až do nejvyšších poloh.
Po hřebeni na běžkách i pěšky
Obvyklým východiskem na hřeben Javorníků je rekreační a lyžařský areál Kohútka, kam se dá dnes dojet autem nejenom ze slovenské, ale také z moravské strany. Výjezd úzkou a strmou silničkou z údolí Vranča však bývá v zimě mnohdy dobrodružný a bez sněhových řetězů či pomocného odtahového traktůrku často nezdolatelný. Zato parkování nahoře je z hlediska kapacitního v pohodě.
Javornická lyžařská magistrála nad sedlem Semeteš
Javornická lyžařská magistrála
Tradiční zimní túrou, kterou podniká většina frekventantů bez sjezdového vybavení, je hřebenová pohraniční trasa přes horský hotel Portáš, Malý a Velký Javorník na rekreační středisko Kasárna, což představuje za příznivého počasí pohodlnou dvou až tříhodinovou trasu bez výrazných výškových rozdílů.
Na běžkách si lepší terén snad ani nelze představit. Stopy jsou perfektně udržované a sněhové podmínky vzhledem k nadmořské výšce a zeměpisné poloze Javorníků obvykle lepší než v okolních kopcích.
Rolbou udusaný široký pruh sněhu vedle lyžařských stop je zároveň ideálním podkladem pro pěší putování, které by bylo jinak neodmyslitelně spojeno s velkým fyzickým vypětím a permanentním konfliktem s běžkaři. Pěší skupinky výletníků s velkými batohy a výbavou pro zimní táboření proto nejsou v Javorníkách vzácností.
Dvousetletý spor o hranici
Výletem „na Slovensko“ se trasa Kohútka – Kasárna stává už po šesti kilometrech na Malém Javorníku (1019 m). Zde česko-slovenská hranice, do té doby sledující rozvodní hřbet, uhýbá ostře vlevo a dál probíhá dole pod hřebenem po „moravském“ úbočí.
Poněkud nelogický průběh zdejší hraniční linie stanovila dohoda v roce 1734, která byla výsledkem 200 let trvajících sporů mezi Moravou a Uhrami. Ke krátké změně hraniční linie došlo v době Slovenského státu v letech 1939–45, kdy se patníky s vyrytým S stěhovaly nahoru na hřeben (některé jsou ještě stále zachovalé).
Hraniční kámen Slovenského státu z doby druhé světové války
V září 1944 se kolem nich probíjela ze Slovenska na Moravu partyzánská brigáda Jana Žižky a v údolí Podťaté u Velkých Karlovic svedla s německými jednotkami největší bitvu v českých zemích v době druhé světové války. Po válce se však hranice opět vrátila dolů pod hřeben na původní místo. Tam zůstala i po vleklém sporu o rekreační středisko Kasárna po rozdělení česko-slovenské federace v roce 1993.
Zarůstající hřebenovka
Úsek mezi Malým a Velkým Javorníkem patří k nejkrásnějším horským túrám na moravsko-slovenském pomezí. Cestička se vine po mírně zvlněném hřbetu, který v minulosti sloužil jako pastviny a v létě bývá rájem borůvkářů.
Terén je směrem doleva (tedy na Moravu) otevřený a poskytuje nerušený výhled na celou východomoravskou horskou oblast od Hostýna po Těšínské Beskydy. Bohužel, každým rokem je patrnější, že neudržované bezlesé plochy postupně zarůstají smrkovým náletem a zmenšují se.
Například Malý Javorník, před 30 lety ještě z poloviny holý, již zcela pohltil les. Podobně je tomu na vrchu Stratenec (1055 m) s betonovým památníkem připomínající padlé vojáky při osvobozování Velkých Karlovic.
Zde problém vyřešila stavba dřevěné rozhledny a vykácení pruhu lesa. Rozhledna na Stratenci tak představuje vlastně jediné místo, odkud je vidět alespoň částečně směrem na Slovensko.
Vrchol Velkého Javorníku
Kruhovým výhledem na Malou Fatru a Tatry se dnes už nepotěšíte ani z nejvyššího Velkého Javorníku (1071 m), jehož plochý vrchol zdobí dvojramenný slovenský kříž.
Viditelnou proměnou naopak neprocházejí zakrslé, pokroucené formy buků, které se ponejvíce zachovaly v malém jedlobukovém pralese na severním úbočí nejvyšší hory. Chráněny jsou od roku 1967 v národní přírodní rezervaci Velký Javorník.
Kolem dřevěnic, křížů a kapliček
Za rekreačním střediskem Kasárna, jehož název souvisí s ubikacemi vojáků, kteří zde roku 1833 bránili šíření epidemie asijské cholery z Uher na Moravu, se javornický hřeben snižuje a také citelně vylidňuje. Nádherné putování však pokračuje a do cíle, tedy na konec hřebenovky u Čadce, je to ještě více než 10 hodin jízdy na běžkách.
Přespat se dá různě: v seníku nad osadou Gregušovci, v hotelu Pančava v silničním sedle nad Makovem nebo U Cipára na Semeteši, kde je součástí hospody turistická ubytovna. Záleží, co si vyberete a kam až dojedete.
Kilometry mezi restaurací U Melocíka a Čadcou jsou asi tím nejkrásnějším, co lze v Javorníkách vidět. Střídají se bezlesé pláně i lesíky, z východních dálek se přibližují sluncem ozářená skaliska Velkého Rozsutce, silueta zasněžené Babí hory a rozeklané tatranské štíty.
Dřevěnice na hřebeni Javorníků, osada Bielovci
Malá Fatra z Javorníků
Na druhé straně přes údolí Kysuce se jako vlny překrývají pásma beskydských hřbetů a lesů s mohutným temenem Smrku a půvabně vyčnívající Lysou horou. Do toho jsou všude kolem roztroušené horské osady, dřevěné chaloupky, kříže a kapličky. Postavili je lidé, kteří tu v minulosti našli skromné, ale soběstačné živobytí.
Bohužel se mnohé dřevěnice rozpadají, v lepším případě jsou opuštěné chalupy upraveny na rekreační objekty, které však mají v zimě většinou zabedněné okenice a jsou bez života, protože autem se k nim dojet nedá. Starousedlíci vymřeli a s jejich odchodem doslova před očima mizí i louky, které každým rokem rychleji pohlcuje les.
Atrakce 21. století
Javornický hřeben však ožívá jinými atrakcemi. Kromě různých informačních a naučných tabulí vyrostly na několika návrších malé a hezké volně přístupné rozhledny, nahrazující zmizelé vyhlídky ze zarostlých pastvin a luk.
Kromě již zmíněného vrchu Stratenec vás lyžařské stopy provedou kolem dvou malých staveb připomínající středověké hradní hlásky – jedna stojí na vrchu Kamenité (834 m), druhá na Marťáckém vrchu (854 m).
Kuriozitou je rozhledna Ľuby, která byla postavena z peněz EU jako protipožární stavba a oficiálně je na ni vstup zakázán.
Roztroušeně se na různých místech javornického hřebene objevují také netradiční výtvory slovenských umělců původem z Kysuc, souborně nazvané jako Galerie v přírodě.
Proto se nelekněte, když u cesty potkáte Španělského býka, Oko, Světlonoše nebo Potvora. Zdali do Javorníků tyto neobvyklé artefakty moderního umění sponzorované penězi EU opravdu patří, ukáže teprve čas. Mnozí návštěvníci nad nimi spíše nechápavě kroutí hlavou.
Může se hoditJavornická lyžařská magistrála Mapy: Jak se tam dostat |
