Žitavský mír a utajený Turecký most
Během hlavní sezony cyklisté usilovně šlapou do pedálů po dálkové evropské trase, která sleduje mohutný tok Dunaje. V úseku mezi Komárnem a Štúrovem objedou nejjižnější bod Slovenska a za krátkou chvíli prosviští okolo domků vesnice Žitavy, nyní části obce Radvaň nad Dunajem. Tam mohou spatřit kovové monstrum památníku, na jehož špici se nápadně vyjímá půlměsíc. A připomíná jednu velice zajímavou historickou událost.
Psal se podzim roku 1606. Tehdy ještě neproběhly regulace vodních toků a blízko dnešní vísky se do Dunaje vlévala stejnojmenná řeka. U původního soutoku, který dnes připomíná už pouze název vesnice, se tenkrát stvrdila výjimečná dohoda, která ukončila dlouhých patnáct let války mezi Habsburskou monarchií a Osmanskou říší.
U památníku se nachází panel se základními informacemi. Bohužel je ale umístěn na straně k silnici a nikoli k cyklostezce.
Žitavský mír znamenal mimořádný politický zlom. Habsburská říše uznala všechny turecké teritoriální zisky a zaplatila jednorázový poplatek. Avšak od této chvíle přestal císař odvádět sultánovi pravidelný roční tribut. A především vyjednavači obou zemí poprvé vzájemně jednali jako rovnocenní partneři. Habsburská strana konečně opustila dosud podřízenou roli.
Mírová dohoda se uzavřela na dvacet let, což znamenalo, že osmanská moc zakolísala. Žitavský mír současně ukončil povstání sedmihradského vévody, tureckého spojence a posmrtně i maďarského národního hrdiny Štěpána Bočkaje.
 |
Památník Žitavského míru ozdobil vesnici u příležitosti výročí čtyř stovek let, které uplynuly od uzavření dohody. V okolí ovšem najdete i další zajímavost, která připomíná krátké panování Turků. Za východním okrajem obce Iža, zhruba 400 metrů jihovýchodně od vyhlídkové věže u cyklostezky, se v zátopové nivě Dunaje ukrývá Turecký most (Török híd). Ačkoli přesná data chybí a jeho sloh odporuje tradiční osmanské architektuře, mezi místními se povídá, že pochází z tureckých časů.
Vesnice Iža se pyšní ještě dalším unikátem – troskami římského tábora Kelemantia, který tvořil součást hraniční linie pevností (Dunajský limes). Kelemantia nedávno obohatila Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Sedm kulí u Levic
Žádný mír netrvá věčně. Ostatně i ten „žitavský“ byl porušen. Proto se teď od maďarských hranic přeneseme hlouběji do nitra Slovenska. Okresní město Levice představuje hezkou půldenní zastávku během delší cesty. Tamnímu centru vévodí masívní zbytky mohutného hradu, které poskytují důstojné zázemí expozicím regionálního Tekovského muzea.
Historie hradu v Levicích započala koncem 13. století.
Turci dotírali na Levice vícekrát. A roku 1663 město obsadili. V hradní baště, kde se původně nacházela kaple, si zřídili svoji modlitebnu. Budově se dodnes říká „mešita“. O osm měsíců později se karta obrátila a císařští získali město zpět. Osmani se však zkonsolidovali a 19. července 1664 se obě vojska střetla v legendární bitvě u Levic.
Proti sobě tehdy stálo až 50 000 bojovníků. Turecké vojsko představovalo zajímavý koktejl, bitvy se zúčastnili paramilitární jednotky Krymských Tatarů i křesťanští Rumuni z Valašska a Moldavska. Habsburským silám velel mytický Raduit de Souches, který předtím zachránil Brno před Švédy. Tam je také uvnitř kostela svatého Jakuba pohřben.
Štěstí se nakonec přiklonilo k císařským. A později se ukázalo, že tím započal konec slávy osmanského impéria. Na bitevním poli zůstalo kolem osmi tisíc Turků, zato ztráty císařských byly minimální. Brutální bitvu ovšem nepřežil hlavní kapitán slovenských horních měst Štefan I. Koháry.
K pietnímu místu v Levicích směřuje větev Koháryho ulice.
Na samé periférii Levic se v malém parčíku u Merkury Marketu ukrývá malá kaplička. Pietně upravené okolí svatyně doplňují infopanely věnované bitvě. Tady prý Štefana Koháryho zasáhlo magických sedm střel. Podle pověsti se jeho tělo skácelo z jezdeckého sedla, avšak noha srdnatého kapitána zůstala pevně uvězněna ve třmenu, kůň se splašil a jezdce usmýkal k smrti.
Mrtvého kapitána našli mezi poli západně od vesnice Hronské Kosihy a právě zde se uprostřed lánů nachází Koháryho kaple. Vydali jsme se k ní od zastávky Hronské Kľačany. Výpravu jsem schválně nasměroval do období, kdy pole nebyla zarostlá, protože ke kapličce nevede žádná stezka. Poničená opuštěná svatyně vyzařovala i přes zchátralost tajuplné kouzlo.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Pamětní park krvavého masakru
Zatímco Levice symbolizují předzvěst úpadku Osmanské říše, obec Plášťovce podává svědectví o její expanzi. Plášťovce leží uvnitř východního cípu okresu Levice a výletníky překvapí neobvyklým pamětním areálem, který zatím v řadě map chybí.
Rozhledna se nachází na návrší nad parkem.
Na jihozápad od obce, přibližně 600 metrů od křižovatky, se vedle silnice směrem na Šaľu tyčí malá vesnická svatyně. Nazývá se Turecká kaplička a připomíná událost, kdy se zde v srpnu roku 1552 utkala uherská vojska s Osmany. Boje se kromě domácích zúčastnili Moravané, dále němečtí pěšáci i žoldnéři z Itálie. Početně byly síly vyrovnané, obě strany nasadily zhruba deset tisíc mužů. Jednalo se o první velkou bitvu s tureckými vojsky na území Slovenska. Křesťanská armáda zde v krvavé řeži utrpěla totální porážku. Nejdrsněji dopadl rakouský velitel spojeneckých vojsk, Turci ho odvezli do Istanbulu, narazili na kůl a zašitého v pytli utopili.
Pamětní park, který se rozprostírá přímo naproti kapličce, nelze přehlédnout. Za směrovkou a malým parkovištěm se uprostřed rozlehlé louky tyčí vysoké stožáry. Na nich se ve větru vlní vlajka Uher i turecký prapor. A k obloze ční kříž a půlměsíc. Stranou se pak třepotá zástava Moravy, opodál se černá dřevěný sikulský sloup.
Vstupní partie pamětního parku nedaleko Plášťovců
Pamětní park při pohledu od silnice působí velice sugestivně. Park stylově doplňuje model kanónu a bohatá plejáda infopanelů. Text obsahuje slovenskou a maďarskou mutaci, narazil jsem ovšem i na německou a tureckou verzi. Z amatérského provedení infopanelů je vidět, že park vybudovali nadšenci, bez vysokých investic, zato s elánem! Zázemí parku tvoří jednoduchá útulna a za směrovkou k WC se v lese ukrývá dřevěná kadibudka. Obsah textu je však plně profesionální.
Zaujala mě šipka, která směřovala k rozhledně. Ta je součástí naučné stezky zasvěcené známému protitureckému bojovníkovi Jiřímu Thurymu. Škrábu se vzhůru do svahu a najednou se na temeni návrší přede mnou objevil klasický myslivecký posed. Docela jsem se pobavil. A z výhledu jsme byl nadšený. Za opuštěnými sady zářily Plášťovce a nad nimi se vypínaly jižní stráně Krupinské planiny.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Kam za dalšími svědky tureckých bitevBojů, bitev, srážek i šarvátek s Osmanskou říší se na území Slovenska samozřejmě odehrálo mnohem více. Monumentální památník „Vozokanský lev“ připomíná vítězství domácích v bitvě u vesnice Veľké Vozokany. Ten se stane poutavým doplňkem návštěvy známého mlyňanského arboreta. Klíčovými událostmi rovněž byly bitvy o strategicky nepostradatelné pevnostní sídlo Nové Zámky či boj o Košice. |
